Řadu let chybějící služební zákon, který upravuje postavení úředníků a měl by vést k většímu odpolitizování státní správy, je účinný od 1. ledna 2015. Stanovuje povinnosti úředníků a jejich disciplinární odpovědnost, zakotvuje kariérní postup, který by měl umožnit motivovat a udržet kvalitní a schopné zaměstnance ve službách státu. Zatímco v prvním roce účinnosti se na ochránkyni obrátili ve věci služebního zákona 4 lidé, letos jde v průměru o 2 stížnosti za měsíc. Převážně se týkají výběrových řízení a přijímání do služebního poměru. Podle ochránkyně jde ale spíš než o problémy zákona o přirozenou reakci na nové podmínky pro práci ve státní službě. Ta není běžnou součástí pracovního trhu, takže specifické požadavky jsou na místě.
Někteří stěžovatelé například zpochybňují podmínku, že uchazeč ve výběrovém řízení na určitou vedoucí funkci musí být státním zaměstnancem. Za diskriminační to považovali především ti, kdo ve státní správě v minulosti působili. Jeden ze stěžovatelů například uváděl, že zastával vedoucí funkci ve státní správě. Poté, co z ní byl odvolán, přestal být státním zaměstnancem. Chtěl se následně přihlásit do výběrového řízení na obdobnou pozici, ale předpokládal, že kvůli nesplnění podmínky být státním zaměstnancem bude z výběrového řízení vyloučen hned na začátku. Jiná stěžovatelka uváděla, že 18 let pracovala ve státní správě i na vedoucím postu, ale když bylo v rámci reorganizace její místo zrušeno a nenašlo se pro ni jiné uplatnění, musela státní správu opustit. V mezičase si studiem vysoké školy dál rozšířila vzdělání, ale ani pak se do státní služby nemohla vrátit. Bez ohledu na své vzdělání i celou praxi byla z výběrového řízení vyřazena, protože nesplnila podmínku být státním zaměstnancem alespoň čtyři roky z posledních osmi.
Podle ochránkyně sice mohou na odmítnuté uchazeče podmínky působit nespravedlivě, ale mají své opodstatnění. Státní služba má nabízet kariérní možnosti, takže je logické, že se cesta k vyšším postům otevírá primárně lidem, kteří se do nich z nižších pozic vypracují. Je také v pořádku, že se tolik nepřihlíží k praxi ve státní službě v minulosti, ale preferují se „čerstvé“ zkušenosti. I státní služba se proměňuje a je tedy třeba, aby uchazeč o vedoucí post dobře znal aktuální stav.
Mezi stížnostmi na dopady služebního zákona se objevila i námitka finanční náročnosti při účasti ve výběrovém řízení. Stěžovatelka nesouhlasila s tím, že uchazeč o místo ve státní službě musí k přihlášce předložit potvrzení o zdravotní prohlídce a výpis z rejstříku trestů, obojí zpoplatněné, aniž by věděl, jestli bude přijat. Na každé úřednické místo se hlásí víc uchazečů a většina i opakovaně musí vynakládat finanční prostředky zbytečně, přitom by podle ní stačilo, kdyby uvedené doklady předložil jen vybraný uchazeč při přijímání do služebního poměru.
Veřejná ochránkyně práv k tomu podotkla, že zákon požaduje, aby uchazeč o přijetí do služebního poměru prokázal bezúhonnost výpisem z rejstříku trestů. Současně zákon uvádí, že služební orgán si může vyžádat výpis z rejstříku trestů sám, ale není zde rozvedeno, proč to nedělá vždy. V případě, že si bezúhonnost uchazečů ověřuje přímo služební orgán, uvede to v podmínkách výběrového řízení. Ne vždy je také nutné výpis požadovat, ale to záleží na úvaze služebního orgánu. Pokud jde o doklad o zdravotní způsobilosti, musí být podle zákona doložen nejpozději před konáním pohovoru, ale podrobnosti a důvody zákon neuvádí. Podle ochránkyně je ale účelem uvedených povinností efektivnost, aby bylo možné po skončení výběrového řízení jednoznačně říct, kdo z žadatelů skutečně uspěl. Pokud by se oba doklady předkládaly až po ukončení výběrového řízení, vneslo by to do přijímání prvek nepředvídatelnosti. Mohlo by se stát, že by někteří uchazeči prošli výběrovým řízením a přitom by se později ukázalo, že nesplňovali podmínku pro pouhou účast v něm.
Diskuze k článku ()