Hráč se ohradil proti jednání klubu, který s ním jednostranně rozvázal smlouvu bez uvedení důvodu, přičemž si současně nárokoval vrácení všech odměn, které byly sportovci během daného působení v klubu vyplaceny, a jejich úhradu podmínil vydáním transfer karty.
Po neúspěšném pokusu řešit spor na půdě Arbitrážní komise Fotbalové asociace České republiky (FAČR), podal hráč žalobu k civilnímu soudu. A ten mu ve sporu, který trval tři roky, dal za pravdu. Odvolací soud nyní rozsudek potvrdil v plném rozsahu a věcné odůvodnění dále rozšířil.
Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že zmíněné ujednání tzv. profesionální smlouvy o spolupráci při výkonu sportovní činnosti je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. „Jinak řečeno, i když by si hráč plnil všechny povinnosti dle smlouvy uzavřené mezi ním a klubem, pouze na základě jednostranného rozhodnutí klubu by se dostal do situace, kdy by se mu za to nedostalo jakéhokoli finančního plnění, přestože při uzavření smlouvy se strany na finančním plnění za výkon profesionální sportovní činnosti dohodly,“ uvádí k rozsudku advokát a partner advokátní kanceláře bnt Jan Šafránek, který fotbalového hráče u obou soudních jednání zastupoval. Tím, že hráč vrátil klubu svou odměnu zpět na základě neplatného ujednání, vzniklo bezdůvodné obohacení na straně žalovaného klubu a ten je nyní povinen vydat je zpět.
Odvolací soud navíc považoval za důležitá i další ujednání smlouvy, podle nichž se hráč ve smlouvě zavázal také k tomu, že po dobu trvání smlouvy nebude provozovat ani svoji profesionální sportovní činnost, ani jinou výdělečnou činnost a že z vyplácených dohodnutých odměn je povinen platit příslušnou daň z příjmů, zdravotní pojištění a sociální zabezpečení. Ze všech těchto důvodů odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání uzavřené mezi účastníky se příčí dobrým mravům, neboť zbavuje hráče práva na odměnu za výkon profesionální sportovní činnosti a staví jej do pozice člověka, který ačkoliv plní své povinnosti ze smlouvy, nemá možnost jiného příjmu a odvádí z vyplacené odměny veškeré státem stanovené dávky, musí v nezmenšené míře odměnu vrátit a svou profesionální činnost tak vykonává zcela zdarma.
Za těchto prokázaných okolností je zmiňované ujednání podle Krajského soudu v Praze rovněž v rozporu s Listinou základních práv a svobod, a to konkrétně s čl. 26 odst. 3 Listiny, podle něhož má každý právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací, a s čl. 28 Listiny, podle něhož mají zaměstnanci právo na spravedlivou odměnu za práci. „Byť v daném případě hráč není zaměstnancem, předmětným ujednáním by nastala situace, kdy by za svou profesionální činnost neobdržel žádnou odměnu,“ kvituje rozhodnutí odvolacího soudu Jan Šafránek.
Rozpor s dobrými mravy je v rozsudku Krajského soudu v Praze dále umocněn specifikem profesionálního provozování sportu - fotbalu, kdy FAČR vede registr smluv mezi kluby a hráči a základní znění smlouvy vychází ze vzoru FAČR, což bylo u soudu prokázáno i směrnicí pro evidenci profesionálních neamatérských smluv. „I když jde o smluvní vztah dvou podnikatelů, soud zdůraznil, že hráč bude v tomto vztahu vždy slabším účastníkem. A to i přes skutečnost, že hráč byl zastoupen profesionálním agentem, neboť agent sám smlouvu neuzavřel, k ničemu se nezavázal a ve smlouvě jako účastník nefiguruje.“ dodává na závěr Jan Šafránek.
Diskuze k článku ()