Dne 9. července 2018 byla v Úředním věstníku EU zveřejněna směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957, kterou se mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Termín implementace do národního práva byl podle čl. 3 směrnice stanoven do 30. července 2020.
Podle návrhu Komise je hlavním oficiálním cílem reformy směrnice “stejná mzda za stejnou práci na stejném místě ” – tedy platnost stejných mzdových podmínek v rámci jednoho členského státu, nezávisle na tom, zda se jedná o domácího či vyslaného pracovníka. V čl. 1 směrnice jsou navíc stanoveny následující cíle: podpora volného pohybu služeb, zajištění rovných podmínek hospodářské soutěže a ochrana pracovníků na základě sociální konvergence.
Vysílání pracovníků do jiných států v rámci poskytování služeb se týká především činností vázaných na určitou lokalitu - jako jsou stavební práce, bezpečnostní služby, ostraha budov, osobní služby jako ošetřovatelská péče a přepravní služby. V roce 2016 bylo v rámci EU vysláno zhruba 2,3 miliónů pracovníků; hlavní cílovou zemí je Německo, hlavními zeměmi původu jsou Polsko a další země střední a východní Evropy. Počet případů vyslání od roku 2010 několikanásobně vzrostl.
Nejdůležitější změny se týkají především úplné rovnosti mezd vyslaných pracovníků, zavedení maximální doby, po jejímž překročení se na vyslání uplatní veškeré právní předpisy hostitelského státu. Dojde i k rozšíření kogentní platnosti předpisů pro vysílání v obecně závazných kolektivních smlouvách na všechna hospodářská odvětví a vyšší transparentnosti pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání.
Řada členských států vnímá přijatou změnu velmi kriticky. Důvodem je především skutečnost, že se sice zvýší ochrana zaměstnanců, současně však ztratí institut vyslání pro podniky na atraktivitě. Je proto pravděpodobné, že klesne počet případů vyslání. Polsko a Maďarsko proto podaly žalobu na neplatnost směrnice u Evropského soudního dvora.
Zdroj: BNT journal
Diskuze k článku ()