V poslaneckých šuplících v současnosti leží celkem osm sněmovních tisků, které mají za cíl upravit exekuční řízení. Sněmovní tisk č. 106, 107, 127, 181, 225, 238, 237 a 372, to je přesný výčet legislativních počinů nejen z dílny vlády, ale i poslanců a senátorů. A to ještě Ministerstvo spravedlnosti samo chystá svou vlastní komplexní rekodifikaci, kterou hodlá představit během tohoto měsíce. Podívejme se ale na ty návrhy, které se přímo věnují právě SJM.
Nejprve si připomeňme, jak je SJM upraveno dnes. Novela občanského soudního řádu č. 396/2012 Sb., účinná od 1. 1. 2013 v § 255 odst. 3 občanského soudního řádu (o.s.ř.) říká, že manžel povinného je účastníkem řízení také tehdy, jsou-li k vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů, nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy majetkové hodnoty manžela povinného (§ 262a odst. 1). Ustanovení § 262a odst. 2 o.s.ř. k tomu stanoví, že výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižením jiných majetkových práv manžela povinného lze nařídit tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který patří do společného jmění manželů. Ustanovení hlavy druhé a třetí se použije přiměřeně.
Právě první z návrhů, sněmovní tisk č. 106, směřuje ke zrušení ustanovení § 255 odst. 3 a § 262a odst. 2 o.s.ř. s cílem vyloučit exekuční postižitelnost mzdy a účtů manžela dlužníka v případě, že tento manžel za dluh neodpovídá. Podle předkladatele návrh usiluje o omezení procesních dopadů exekucí nad rámec hmotněprávní úpravy společného jmění manželů. Otázka společného jmění manželů je otázkou hmotného práva a nota bene hmotného práva, které má řešit vztahy mezi manžely a nikoliv zvyšovat vymahatelnost jejich dluhů. Z hlediska civilního práva (podle nich?) nelze, je-li závazek součástí společného jmění, vztahovat jeho vymožení na výlučné jmění druhého manžela.
Předkladatel argumentuje, že společné jmění manželů je otázkou hmotného práva. Pak ale nelze pominout, že právě ono hmotné právo (Občanský zákoník) prohlašuje, že společné jmění manželů je představováno majetkem a dluhy nabytými jedním nebo oběma manželi za trvání manželství a dále proklamuje, že tyto dluhy hradí a odpovídají za ně oba manželé. Dluhy vzniklé před uzavřením manželství si pochopitelně nese každý sám. Nabízí se nám vcelku jednoduchá rovnice, pokud je dluh ve společném jmění manželů, mají ho plnit oba manželé.
Představme si, co se stane, budou-li zrušena ustanovení § 255 odst. 3 a § 262a odst. 2 o.s.ř. Zruší-li se, pak na manžele daleko tvrději dopadne ustanovení § 262a odst. 1 o.s.ř., podle něhož bude možné bez výjimky postihnout celé společné jmění manželů, resp. vypořádací podíl zadluženého manžela na něm, a to včetně podílu na zůstatcích na účtech nezadluženého manžela, neboť i tyto pohledávky jsou podle nového občanského zákoníku součástí společného jmění manželů. Zde však upozorním, že se tak bude dít nejen pro dluhy ve společném jmění manželů, ale i pro dluhy, které vznikly před manželstvím a součástí společného jmění nejsou.
Druhým tiskem směřujícím k úpravě manželských majetkových práv, je sněmovní tisk č. 337, jehož předkladatelem je vláda. Jde o komplexní návrh vůči tiskům č. 106 a 107. Návrh mimo jiné řeší právě postižení mzdy, účtu manžela a zrychlené řízení o návrhu manžela na zastavení exekuce k těmto majetkům. Cílem tohoto tisku je bez náhrady vypustit z § 262a občanského soudního řádu. Nově se navrhuje připustit pouze nařízení výkonu rozhodnutí postižením pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu, a to v omezeném rozsahu.
Z důvodové zprávy se dozvíme, že se jedná o snahu vyvážit ochranu manžela povinného, který si ani nemusí být vědom existence titulu pro výkon rozhodnutí, přičemž při zablokování účtu může např. ztratit schopnost splácet své úvěry, a ochranu věřitelů, jejichž zájmy by mohly být poškozeny, pokud by nebylo vůbec možné postihnout peněžní prostředky na účtu manžela povinného, přesněji pohledávku manžela povinného za peněžním ústavem. Zpravidla totiž budou na účet činěny platby, které by jinak (pokud by neplynuly na účet, jehož majitelem je pouze manžel povinného), náležely do společného jmění manželů. Manželé mají mnohdy pouze jeden účet, jehož majitelem je pouze jeden z nich, přičemž veškeré platby, včetně mzdy obou manželů, plynou na tento účet. Je nespravedlivé, aby se za této situace nemohl věřitel uspokojit postižením pohledávky z tohoto účtu, byť povinný není jeho majitelem. Pokud by se postih nepřipouštěl, umožňovalo by to povinnému bránit úspěšnému provedení exekuce tím, že bude veškerá plnění, která by jinak náležela do společného jmění manželů, ukládat na účet svého manžela.
Vedle úpravy postižitelnosti účtu manžela se tisk věnuje zohledňování modifikací SJM zapsaných v evidenci listin o manželském majetkovém režimu při nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce. Navrhuje se, aby soud při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí byl povinen nahlížet do Seznamu listin a v případě, že budou splněny i další podmínky stanovené zákonem, rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí na majetek v rozsahu odpovídajícím společnému jmění manželů upravenému smlouvou nebo rozhodnutím soudu o manželském majetkovém režimu. Z praktických důvodů se stanoví domněnka okamžiku vzniku závazku, z něhož vznikl vymáhaný dluh, pro případ, že nelze dobu jeho vzniku zjistit z titulu pro výkon rozhodnutí nebo z listiny evidované v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Pokud by se měl až v rámci výkonu rozhodnutí zjišťovat okamžik vzniku závazku, vykonávací řízení by se tím nepřiměřeně zatěžovalo a prodlužovalo. V ostatních případech se stejně jako v dosavadní úpravě ke změně manželského majetkového režimu nepřihlíží; v případě, kdy půjde o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého před zápisem listiny do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, bude možno k listině přihlédnout, pokud s tím bude souhlasit oprávněný.
Legislativní cesta sněmovního tisku č. 106 prozatím skončila v Ústavně právním výboru Poslanecké sněmovny, který rozhodl o přerušení projednávání tohoto návrhu, což znamená, že tam zůstane „zaparkován“ na neurčitě dlouhou dobu. O poznání lépe je na tom vládní návrh. Dne 1. 4. 2015 jej ve znění pozměňovacích návrhů, nijak nebourajících jeho smysl, totiž poslanecká sněmovna na své 26. schůzi schválila a poslala do Senátu. Lze očekávat, že tam jej žádné komplikace nepotkají a přes prezidentovo pero doputuje až do Sbírky zákonů.
Dostaneme se tak zřejmě do paradoxní situace, kdy SJM sice bude stále ukotveno v občanském zákoníku jako majetek a dluhy nabyté jedním nebo oběma manželi za trvání manželství, za které odpovídají a které hradí oba manželé, vynutitelnost tohoto principu však bude procesním předpisem znemožněna. Tím se vracíme k úvodní otázce, zda SJM v kontextu projednávaných úprav nepozbylo svého smyslu a nemělo by být zcela zrušeno. Ovšem potom se všemi svými důsledky.
Diskuze k článku ()