§ 67
(1) Při posuzování jednání, k nimž je jinak potřebné udělení souhlasu, přivolení, odevzdání hlasu nebo jiného konání osoby prohlášené za nezvěstnou, se k této potřebnosti nepřihlíží; to však neplatí, jedná-li se o záležitost jeho osobního stavu. Kdo jedná, dotýkaje se záležitosti nezvěstného, musí tak činit i s přihlédnutím k jeho zájmům.
(2) Na právní jednání, k němuž došlo bez souhlasu nebo jiného nezbytného projevu vůle nezvěstného poté, co opustil své bydliště, avšak dříve, než byl za nezvěstného prohlášen, přestože toto prohlášení bylo bez zbytečného odkladu navrženo, se hledí jako na jednání učiněné s odkládací podmínkou vydání rozhodnutí, jímž byl prohlášen za nezvěstného.
Jako klasický příklad právních jednání, kdy je treba pokračovat i bez nepřítomného člověka, si můžeme uvést výkon rodičovské odpovědnosti spolu s druhým rodičem či správu majetku ve společném jmění manželů, kdy bez aktivního právního jednání obou manželů nelze považovat právní jednání pouze jednoho z nich za jednání platné a účinné. To by v případě nezvěstnosti jednoho z rodičů, manželů znamenalo nemožnost v těchto věcech právně jednat. Proto zákonodárce v citovaném ustanovení občanského zákoníku v odstavci prvním zvolil cestu tzv. nepřihlížení k nutnosti udělení souhlasu, přivolení, odevzdání hlasu a jiného konání osoby prohlášené za nezvěstného u těch záležitostí, u nichž se vyžaduje součinnost nezvěstného. Právní jednání ostatních osob je tak platné a účinné i bez projevu vůle nezvěstného, tzn., pohlíží se na nezvěstného jako by vůbec nebyl. Nicméně další osoby v rámci jednání dotýkajících se záležitostí nezvěstného musí zohlednit v daném jednání i zájem nezvěstného.
Tato konstrukce by se nepoužila, pokud by se nezvěstný v mezidobí objevil nebo by z jiného důvodu nedošlo k prohlášení o nezvěstnosti. Pak by na právní jednání učiněná bez nezvěstného bylo nahlíženo jako na neplatné či neúčinné, dle konkrétní situace.
Pro záležitosti týkající se osobního stavu (tj. například ve věci určení otcovství, rozvodu manželství aj.) ponechal zákonodárce výjimku. V nich za nezvěstného může jednat opatrovník, jehož lze ustavit každému dle obecných ustanovení o zastoupení (viz ustanovení § 457 a násl.). Obecně je ustanoven opatrovník osobám, o nichž není známo, kde pobývají. Není tedy nutná deklarace nezvěstnosti přímo prohlášením o nezvěstnosti. Děje se tak, pokud je nutné se starat o práva člověka a chránit jeho zájmy. Tato obecná ustanovení pamatují i na omezení opatrovníka v určitých jednáních stanovením podmínky předchozího souhlasu soudu. Vedle obecného opatrovníka může být jmenován, v záležitostech týkajících se správy majetku nezvěstného člověka, správce majetku.
V průběhu řízení o prohlášení za nezvěstného (dle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů) je dána pohřešované osobě tříměsíční lhůta, aby se přihlásila či aby každý, kdo o ní ví, podal o této osobě zprávu. Lhůta slouží k šetření o pohřešovaném, zda se opravdu jedná o „zmizení“ a člověk není pouze na delší dovolené. Nicméně i v této době je třeba řešit záležitosti, které se týkají nezvěstného. Proto druhý odstavec stanovuje odkládací podmínku, která působí, že následky právního jednání učiněného bez patřičného souhlasu nebo jiné participace nezvěstného nastanou až po vydání rozhodnutí o prohlášení za nezvěstného.
Právní stav komentáře k 1. 1. 2014
Související předpisy
- důvodová zpráva k NOZ
- LZPS,
- Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením
- zákon o zvláštních řízeních soudních
- zákon o notářích a jejich činnosti
- Občanský soudní řád
Související ustanovení
Právní stav komentáře do 31. 12. 2013
Související předpisy
- LZPS,
- Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením
Související ustanovení
Z literatury
- Tégl, P, Melzer, F. Občanský zákoník Velký komentář § 1 – 117, Svazek I. Obecná ustanovení, Leges, 2013
Diskuze k článku ()