Na cestě k autonomním dopravním systémům

Technologie autonomních systémů mají potenciál převzít na sebe každodenní lidské činnosti. Jejich implementace však s sebou přináší mnoho otázek, v právní oblasti pak zejména otázku odpovědnosti za způsobené škody a morální dilema při programování budoucího „jednání“ zařízení.

partner, HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář
advokát, HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář
Foto: Shutterstock

Donedávna byly autonomní vozy, drony, letadla a lodě tématem sci-fi příběhů a futuristických představ. Toto období je již překonané a autonomní systémy dnes představují přirozený doplněk našeho života. Čím dál více zařízení má zavedené autonomní prvky, a naše závislost na počítačích tak nepřestává růst. Autonomie těchto zařízení spočívá zejména ve schopnosti analýzy prostředí, samostatného jednání, a případně i schopnosti učení na základě zpětné vazby z konkrétních situací. Velký pokrok můžeme zaznamenat zejména ve vývoji autonomních systémů v logistice, jakkoliv se takové systémy již delší dobu využívají například ve skladovacích a výrobních provozech či v letectví. Výrobci a vývojáři autonomních dopravních prostředků přicházejí s novými výhodami, které tyto systémy poskytnou. V první řadě je zde příslib bezpečnější dopravy, kde je možné eliminovat nehody způsobené lidským pochybením (únava, alkohol, nepozornost), které se v případě počítače neprojeví. Při jízdě se zapnutým autonomním režimem se může cestující věnovat jiné aktivitě a produktivněji tak využívat svůj čas strávený při přepravě. V neposlední řadě je tu pak výhoda pro osoby tělesně postižené či slepce, kteří za obvyklých podmínek automobil řídit nemohou, a obdobné platí i pro řidiče pod vlivem návykové látky či mladistvé.

Autonomní systémy, které jsou primárně vyvíjeny za účelem usnadnění našeho života, zvýšení efektivity práce a zajištění většího bezpečí však prodělávají tak rychlý vývoj, že právní úprava otázek, které s implementací takových systémů souvisí, často tento pokrok nestíhá. Počítače naši práci sice skutečně ulehčují, samy ale mohou obsahovat chyby a při jejich provozu, byť méně než v případě lidí, vznikají škody, které je třeba poškozeným nahradit. Kdo ale v takovém případě ponese odpovědnost? Pokud byl systém v režimu autonomním, a nebyl tedy řízen a kontrolován člověkem, kdo bude povinen nahradit vzniklou škodu?

Problém odpovědnosti

Problém odpovědnosti je jedním z klíčových důvodů, proč jsou autonomní systémy vyvíjeny a testovány s takovou obezřetností. V Evropské unii tato otázka zatím není řešena komplexně. Na škody způsobené poruchou systému autonomního dopravního prostředku (vozidla, letadla, dronu či lodi) se tak budou aplikovat naše národní občanskoprávní ustanovení upravující odpovědnost za škodu z provozu dopravního prostředku či odpovědností za vadu výrobku, pokud nehoda nastane poruchou daného systému. I přesto, že autonomní vozidlo dokáže mnohem lépe předcházet běžným nehodám a dodržovat bezpečnostní předpisy, stále není na světě technologie, která by dokázala lidský mozek v ovládání stroje plně nahradit, zejména v situacích, kdy řidič instinktivně volí mezi několika riziky. Taková volba u počítače není možná a musí být předdefinováno, zda se v konkrétní situaci má stroj rozhodnout pro situaci A, či situaci B. V praxi tak bude nutné a zároveň praktické, tak jako v rámci provozu dosud běžných dopravních prostředků, překlenout výrobní a provozní rizika odpovídajícím pojištěním. Výrobci by totiž neměli být omezováni přílišnou obavou z odpovědnosti za vadu výrobku a uživatelé odpovědností z provozu dopravního prostředku. 

Morální hledisko

Druhým zásadním problémem je morální hledisko. Pokud má být systém schopný pracovat zcela na autonomní bázi, musí si být schopný poradit ve značné škále situací. Často se však bude jednat o situace, ve kterých by řidič-člověk musel reagovat reflexivně a intuitivně, a učinit tak rychlé rozhodnutí. U autonomního dopravního prostředku taková reakce není z povahy věci možná, a systém tedy musí mít předpřipravený scénář, podle kterého se bude v dané situaci řídit. Jak lze ale dopředu stanovit jednání či reakce, které budou ovlivňovat lidské životy? Existuje vzorec, se kterým by se ztotožnila většina společnosti? Je správné zachránit životy cestujících, nebo spíše kolemjdoucích? Bude záležet na jejich počtu? Bude možné zohlednit jejich věk či společenskou prospěšnost? Zatím je většina autonomních vozů a dronů programována tak, že v případě hrozící nehody brzdí. Nastane však chvíle, kdy bude nutné chování autonomních systémů ve větší míře předurčit, a dopředu tak determinovat, jaká rozhodnutí budou muset činit. Z četných průzkumů veřejného mínění například, nikoliv překvapivě, vyšlo najevo, že lidé by u ostatních preferovali zařízení, které dá přednost kolemjdoucím a raději obětuje cestujícího. U vlastního zařízení by naopak preferovali, aby dalo přednost pasažérovi, a naopak obětovalo kolemjdoucího. Na těchto otázkách bude třeba najít všeobecně akceptovanou normu, která se následně promítne do konkrétních algoritmicky programovaných situací.

Právní rámec

S novými technologiemi obvykle přichází řada právních otázek, na které je nutno nalézt odpovědi, abychom dali na jedné straně průchod budoucímu vývoji, na druhé však nenarušili koncept právní jistoty. Autonomní systémy provozu vozidel, letadel, dronů i lodí s sebou přináší velký potenciál, jak učinit dopravu bezpečnější. Vyvíjená zařízení jsou mezi sebou i s okolním prostředím (dopravní značky, semafory) schopna komunikovat a eliminovat škody způsobené lidským faktorem. Úplný potenciál a výhody autonomních systémů se však projeví teprve tehdy, až budou provozovány ve větším množství.

Česká právní úprava mnoho odpovědí z hlediska odpovědnosti za provoz a výrobu těchto systémů již nabízí. Větší výzvou však bude nalezení shody jak v oblasti právní, tak etické na evropské úrovni, což s ohledem na volný pohyb osob, zboží i služeb v evropském prostoru bude nutností. Pro evropskou ekonomiku je navíc zásadní automobilový průmysl, který zajišťuje cca 12 milionů pracovních míst. I proto například Evropská komise zřídila speciální pracovní tým GEAR 2030, jehož cílem je přizpůsobit evropský automobilový trh novým trendům. V oblasti rozvoje autonomních vozů by výstupem měla být například cestovní mapa pro přechod k automatizovanému řízení vozidel.

Potřebu širší odborné diskuze si uvědomuje i Ministerstvo dopravy, které iniciovalo ustanovení Platformy pro plně autonomní vozidla. Právní otázky spojené s možností testování a následným běžným provozem autonomních vozidel jsou v rámci této platformy diskutovány v pracovní skupině, na jejíž činnosti se podílíme. Otázky spojené s tématikou chytrého řízení veřejného prostoru a dopravy řešíme s dalšími partnery také ve spolku Smart City Cluster, jež je průkopníkem v oblasti budování chytrých měst, v nichž sociální a technologické infrastruktury a řešení usnadňují a urychlují udržitelný hospodářský růst. Tyto trendy mají potenciál významně zlepšit kvalitu života, ale přinášejí také řadu poměrně komplexních a složitých otázek mimo jiné v právní oblasti. Jsme proto rádi, že do určité míry můžeme přispívat k hledání cest i odpovědí na četné výzvy spojené s tímto důležitým vývojem.


Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články