Ustanovení § 1155 občanského zákoníku zakotvuje, že na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky. Uvedené ustanovení je ustanovením abstraktním, tj. relativně neurčitým, které přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém konkrétním případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě učinit závěr o tom, že jsou naplněny podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví.[1] Soud tedy nerozhoduje na základě libovůle, ale je povinen při použití právní normy vymezit právně významná hlediska, která se uplatní v příslušné věci.
Smyslem uvedeného ustanovení je soudní ochrana spoluvlastníků, kdy zrušení spoluvlastnictví nelze žádat v nevhodnou dobu, tj. spoluvlastníci mají proti zrušení zásadní námitky, které se týkají zabránění majetkové ztrátě nebo vážného ohrožení oprávněného zájmu některého ze spoluvlastníků. Shledá-li soud příslušné námitky jako důvodné, v takovém případě může prodloužit trvání spoluvlastnictví, nejvýše však na dobu dvou let. S ohledem na to, že soud rozhodne o časově omezené existenci spoluvlastnictví, tak se dá předpokládat, že se jedná o výjimku z pravidla, že se spoluvlastník může kdykoliv domáhat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a je třeba k takovému ustanovení přistupovat a vykládat jej restriktivně.
Zabránění majetkové ztrátě
Prvním důvodem pro odložení zrušení spoluvlastnictví ze strany soudu je zabránění majetkové ztrátě některého ze spoluvlastníků. S ohledem na to, že dosavadní soudní praxe se zabývala případy nevypořádání spoluvlastnictví a zamítání žalob na zrušení spoluvlastnictví v intencích ust. § 142 odst. 2 z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, tj. v intencích zvláštního zřetele hodných, které se primárně netýkají majetkových vztahů, tedy si budeme muset počkat na vytvoření nových závazných právních názorů příslušných soudů. V těchto případech bude muset soud v každém případě individuálně posoudit riziko majetkové ztráty spoluvlastníka, kdy jeho zobecňující výklad bude obtížný, ne-li nemožný. Pokud soud na základě individuálně posouzeného případu dojde k závěru, že jsou dány podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví, nesmí se konkrétní zjištění příčit době odkladu spoluvlastnictví a musí být v zájemném souladu. S ohledem na to, že uvedené ustanovení se dá považovat za restriktivní, tak i rozhodnutí soudu o odkladu zrušení spoluvlastnictví by mělo být výjimečné, tudíž by nemělo zabraňovat jakékoliv majetkové ztrátě, ale ztrátě dosahující určité výše s ohledem na individualitu případu či dosahující určité intenzity, což opodstatní odklad zrušení spoluvlastnictví vůči dalším spoluvlastníkům.
Vážné ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka
Druhým důvodem pro odložení zrušení spoluvlastnictví soudem je zabránění vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého ze spoluvlastníků. S ohledem na to, že se jedná o další důvod, tak tento by se neměl týkat majetkového zájmu, jehož se týká důvod první, ale měl by se týkat jiného důvodu. Jak už je uvedeno v tomto ustanovení nebude se jednat o jakékoliv ohrožení oprávněného zájmu, ale musí se týkat vážného ohrožení, jako je nepříznivý zdravotní stav, vysoký věk spojený s potřebou bydlení a obživy apod. Zde lze už usuzovat, že soudní praxe by mohla navazovat na svá rozhodnutí v intencích ust. § 142 odst. 2 z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, kdy nejčastějším argumentem byl argument bydlení spoluvlastníka.
S ohledem na ust. § 1140 občanského zákoníku, který říká, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, bude muset být druhý důvod v tak vysokém zájmu, aby převážila ochrana nad zákonným ustanovením ostatních spoluvlastníků domáhat se zrušení spoluvlastnictví. Domnívám se, že soudní praxe bude muset vymezit pojem vážné ohrožení oprávněného zájmu.
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, ze dne 29. 6. 2016 připouští, že se oprávněné zájmy spoluvlastníka mohou dotýkat i osob blízkých spoluvlastníkovi, jako jsou rodiče. Blízkou osobou dle ust. § 22 občanského zákoníku je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen "partner"); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní (...) Občanský zákoník vychází ze zdůraznění významu rodiny a rodičovství, kdy poukazuje na to, že soukromé právo spočívá na zásadě, že rodina a rodičovství požívají zvláštní zákonné ochrany. Ust. § 855 občanského zákoníku říká, že rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva. Těchto vzájemných povinností a práv se nemohou vzdát; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu. Ust. § 910 občanského zákoníku zakotvuje vzájemnou vyživovací povinnost mezi předky a potomky, kdy tato je rozvedena v ust. § 915 občanského zákoníku, které normuje, že dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu, a ust. § 883 občanského zákoníku zakotvuje, že rodiče a dítě si jsou povinni pomoci, podporou a ohledem na svou důstojnost.
V posuzovaném případě byl rodinný dům ve spoluvlastnictví dvou sester, kdy tuto nemovitost užívala jejich matka, která byla vysokého věku a měla zdravotní potíže způsobené věkem, kdy nemohla chodit do schodů a vyžadovala péči zdravotních asistentek. V tomto domě také matka účastnic prožila výraznou část svého života.
Je také skutečností, že žalovaná účastnice nastěhovala matku do domu až po podání žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, což mohl soud považovat za účelové jednání žalované, ovšem soud prvního i druhého stupně nepovažoval postup žalované za účelový, ale za legitimní zájem této účastnice zajistit své matce osobní péči vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a poklidné dožití v předmětném domě.
Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud judikoval, že „z uvedených ustanovení zcela logicky vyplývá důraz kladený na požadavek úzkého vztahu mezi rodiči a dětmi projevující se mimo jiné plněním vyživovací povinnosti, pomocí a podporou, a to tím spíše jestliže je rodič z objektivních důvodů (věkových, zdravotních, apod.) na péči dítěte fakticky odkázán. Požadavek na pomoc dětí vůči svým rodičům tam, kde si to reálné okolnosti vyžadují, je ostatně v souladu i s obecným mravním společenským náhledem, jenž je v zobecňující normativní rovině vyjádřen v § 2 odst. 1, 3, resp. § 3 odst. 1 o.z. Z toho podle přesvědčení dovolacího soudu vyplývá, že oprávněný zájem spoluvlastníka v § 1155 o.z. může být v poměrech konkrétního případu poměřován i jeho vztahem k jemu blízké osobě (rodiči), resp. ohrožením oprávněného zájmu osoby spoluvlastníku blízké, jestliže se toto ohrožení přímo dotýká také oprávněného zájmu spoluvlastníka samotného, a může se týkat i práva na respektování rodinného a soukromého života…“
Dle výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu České republiky lze považovat v daném individuálním případě potřebu vyřešení základní potřeby bydlení matky obou účastnic při jejím stávajícím pobytu v domě dříve dlouhodobě užívaného matkou ve spojení s vysokým věkem a zdravotními obtížemi, u kterých s postupem času nelze předpokládat jakékoliv zlepšení, za důvod pro to, aby bylo časově odloženo zrušení spoluvlastnictví. V uvedeném rozhodnutí soudy všech stupňů přihlédly také k faktu, že spoluvlastnice jsou dcery matky žijící v předmětném domě a v době rozhodování soudu prvního a druhého stupně nebyla mezi dcerami dohoda na tom, jakým způsobem zajistí výkon péče o matku po případném zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.
Závěrem
Smyslem právní úpravy ust. § 1155 občanského zákoníku, je umožnit soudu, aby na návrh některého ze spoluvlastníků rozhodl o časově omezeném prodloužení existence spoluvlastnictví. K tomuto ustanovení je potřeba přistupovat restriktivně, jelikož se jedná o výjimku z pravidla, kdy se spoluvlastník kdykoliv může domáhat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Proto se také musí jednat o zásadní námitky, které však bez dalšího nemohou vést k vyhovění návrhu na odklad vypořádání spoluvlastnictví, ale musí se zohlednit další okolnosti, nakolik lze po ostatních spoluvlastnících požadovat setrvání ve spoluvlastnictví, a je nutné také posoudit situaci, kdy by došlo k odkladu návrhu na vypořádání spoluvlastnictví a situaci, která by nastala při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Nelze soudit, že byly splněny podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví soudem, pokud by neexistovala situace, kterou by nebylo možné považovat za majetkovou ztrátu anebo vážné ohrožení oprávněného zájmu některého ze spoluvlastníků.
Advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři s.r.o.
Pardubice - Dražkovice 181, PSČ 533 33
Hradec Králové - Velké náměstí čp. 1, PSČ 500 03
tel./fax: +420466310691
gsm: +420 724 794 986
[1] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, ze dne 29. 6. 2016
Diskuze k článku ()