Neurčitá zákonná úprava a tzv. číselníky zdravotních pojišťoven
Jak je obecně známo, současná zákonná úprava úhrad zdravotnických prostředků je velmi kusá. Konkrétní výši úhrady jednotlivých zdravotnických prostředků lze nalézt až v tzv. číselnících živelně vytvářených Všeobecnou zdravotní pojišťovnou[2] a Svazem zdravotních pojišťoven[3] bez jakékoli opory v zákoně. To bylo jádrem kritiky Ústavního soudu. Dle Listiny základních práv a svobod totiž platí, že pacientovo ústavní právo na přístup ke zdravotnickým prostředkům smí být blíže vymezeno pouze zákonem, tedy nikoli tzv. číselníky. Ústavní soud doslova konstatoval, že „napadená ustanovení nejsou natolik určitá, aby již na jejich základě bylo možné dovodit, na poskytnutí jakých zdravotnických prostředků má pojištěnec právo. Jejich použití proto závisí teprve na konkrétním postupu zdravotních pojišťoven, jímž je obsah tohoto práva fakticky vymezen“[4] .
Současná úhradová regulace zasahuje dle Ústavního soudu nejen do práva pacientů, ale také do práva dodavatelů zdravotnických prostředků podnikat, a to opět z toho důvodu, že toto jejich právo je blíže vymezeno nikoli zákonem, ale fakticky až postupem zdravotních pojišťoven. (Ne)zařazení zdravotnického prostředku do číselníku má totiž zásadní význam pro jeho konkurenceschopnost na trhu.
Zdravotnické prostředky na poukaz vs. zvlášť účtovaný materiál
Ústavní soud zrušil jen tu část úhradové regulace, která se týká zdravotnických prostředků hrazených z veřejného zdravotního pojištění při poskytování ambulantních zdravotních služeb, tedy tzv. zdravotnických prostředků na poukaz, které si pacienti sami vyzvedávají u výdejců zdravotnických prostředků (jako např. inkontinenční vložky, protézy, invalidní vozíky, sluchadla nebo glukometry a jiné pomůcky pro diabetiky).
Senátoři totiž ve svém návrhu podaném k Ústavnímu soudu – poněkud překvapivě – nenavrhli zrušení té části úhradové regulace, která se týká zdravotnických prostředků hrazených při poskytování lůžkové péče[5], tedy tzv. zvlášť účtovaného materiálu (jako např. implantáty, kardiostimulátory, chlopně, kanyly, katétry, sondy, staplery, prostředky pro laparoskopii nebo stenty). Výše úhrady těchto zdravotnických prostředků je přitom také konkretizována až v číselnících[6]. Byť tedy Ústavní soud tuto část úhradové regulace nezrušil, výslovně konstatoval, že „zjištěné nedostatky s ohledem na svou povahu zatěžují stávající zákonnou úpravu systému úhrad zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění jako celek, a to bez ohledu na to, zda jsou jejím předmětem zdravotnické prostředky poskytované při lůžkové nebo ambulantní zdravotní péči. Je přitom bez významu, že Ústavní soud v tomto řízení zrušil pouze její část, vůči níž směřoval návrh navrhovatele“[7] .
Nová úhradová regulace do konce roku 2017?
Ústavní soud předmětné části zákona o veřejném zdravotním pojištění nezrušil okamžitě, ale až uplynutím 31. prosince 2018. Zdravotním pojišťovnám Ústavní soud připomněl, že do té doby trvá jejích povinnost vykládat dotčená ustanovení tak, aby byla v co největší míře respektována práva všech subjektů, jež mohou být jejich postupem dotčena.
Ministerstvo zdravotnictví se již nechalo slyšet, že má v úmyslu připravit novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění do konce tohoto roku.
[1] Ústavní soud konkrétně zrušil část ustanovení § 15 odst. 12 a části přílohy č. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“).
[2] Srov. https://www.vzp.cz/poskytovatele/ciselniky/zdravotnicke-prostredky.
[3] Srov. http://szpcr.cz/zdravotnicke_prostredky.
[5] Srov. § 15 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění.
[6] Všeobecná zdravotní pojišťovna i Svaz zdravotních pojišťoven vedou zvláštní číselník jednak pro poukazové zdravotnické prostředky, jednak pro tzv. zvlášť účtovaný materiál.
Diskuze k článku ()