o5-0fc6a6af.jpg)
Dokázal byste v současné právní úpravě směnečných vztahů identifikovat chybná místa či mezery?
Vidím tři zásadní problémové faktory při využití směnek. Všechny z nich způsobují nebo navozují takovou situaci, kdy směnku musí vyplatit osoba, která ji správně platit neměla.
Nelehká pozice směnečného rukojmí
Prvním důvodem bývá situace, kdy směnku dlužník podepíše v postavení směnečného rukojmí, někoho jako “ručitele”, a nedostatečně si ošetří svojí pozici, tedy možnost bránit se zaplacení při uplatnění směnky v případě, když směnkou zajištěná pohledávka již byla uhrazena. Rozhodovací praxe soudů je v tomto případě taková, že nepřiznává směnečnému rukojmímu možnost bránit se námitkou zaplacení dluhu a uloží mu tedy povinnost zaplatit směnečný dluh navzdory faktu, že věřitel své peníze již dostal. I z tohoto pravidla existují určité výjimky. Nicméně, plošně je situace takováto.
Já s touto praxí nesouhlasím a jsem přesvědčen o tom, že při dobré vůli a ochotě by směnečné právo mělo být vykládáno tak, aby byly šetřeny zájmy dlužníků a nedocházelo tak při aplikaci ke zjevné nespravedlnosti. Sám se přiznám, že jsem se kdysi dávno spolupodílel na vzniku této situace. V té době jsme se dívali do První republiky a tam bylo nemyslitelné, že by takto někdo postupoval. V současné době, když jsou směnky takto zneužívány proti směnečným rukojmím, by soudní praxe měla “otočit výhybku” a začít rozhodovat jinak. Možnosti tu jsou, ale není vůle a ochota, jen alibismus. Je to naložený nákladní vlak, který jede z kopce, protože se 20 let rozhoduje tímto způsobem. Avšak je-li vážný důvod, je třeba rozhodovací praxi změnit.
Indosace směnky a následky s ní spojené
Je-li směnka převedena na další osobu směnečným způsobem (indosací), jinými slovy, je opatřena rubopisem a předána, tak pokud věřitel, který nabývá v dobré víře, nabývá směnku originálně a směnečný dlužník se nemůže bránit takovými námitkami, které nesouvisí se směnkou samotnou.
Příklad: Směnka je emitována jako zajišťovací nástroj k zaplacení kupní ceny. Problém vyvstává v případě, kdy dlužník kupní cenu zaplatí a věřitel směnku převede na třetí osobu se sídlem na Marshallových ostrovech, na Seychelách, v Afgánistánu či na Antarktidě – výběr bývá poměrně sofistikovaný. Na takový subjekt se směnka převede, ten ji uplatňuje. Pro dlužníka je extrémně složité se v této situaci ubránit, i když dlužník prokáže, že kupní cena byla dávno zaplacena. Cesta k řešení tohoto problému se ze strany právní normy bude hledat obtížně a je tedy na dlužníkovi, aby si tuto situaci ošetřil.
Koncentrace řízení jako šikana směnečných dlužníků
OSŘ obsahuje černou díru na spravedlnost, jde prostě o ostudu našeho procesního kodexu. Situace je taková, že pokud věřitel uplatňuje v řízení směnečný nárok, tj. předloží originál směnky, o jehož pravosti není třeba pochybovat, soud vydá směnečný platební rozkaz. Je-li tento doručen dlužníkovi, musí dlužník veškerou svojí obranu uplatnit v námitkové lhůtě, která byla třídenní, dnes po zásahu ÚS (Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 16/12 ze dne 16.10.2012) je námitková lhůta patnáctidenní, ale stále ještě nedostatečná. Nedostatečná proto, že soudy mají extrémní požadavky na kvalitu procesního úkonu, jenž bývá označován jako námitky a je obranou proti směnečnému platebnímu rozkazu. Soudům nestačí jednoduchá obrana, která by pouze v zásadě vymezovala důvod, proč by dlužník neměl platit. Jedná se o požadavek §175 OSŘ, který je akcentován rozhodovací praxí soudů, dle kterého k tomu, co dlužník uvede na svoji obranu již nelze doplnit ani jednu holou větu. Nyní to samozřejmě dotahuji ad absurdum a neplatí to úplně důsledně, ale dlužník musí svou obranu plně uplatnit právě v námitkové době. Dále ji musí dostatečně konkrétně vymezit a jsou mnohdy objektivní situace, pro které to dlužník není schopen zvládnout. OSŘ tedy jako procesní kodex navozuje situaci, kdy dlužník z objektivních důvodů vůbec není schopen se bránit a prohraje spor o zaplacení směnky jenom proto, že jsou nastavena taková procesní pravidla.
Požadavky na obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou takové, že pokud se jedná o obranu, která vychází z nějakých složitějších obchodních vztahů, tak není možné smluvní obranu vymezit tak, aniž by měl dlužník k dispozici veškerou písemnou agendu, která k té směnce patří. Mnohdy se stane, že ji nemá. Směnky jsou často uplatňovány vůči směnečným rukojmím, ručitelům pouze v uvozovkách, s tím, že hlavní dlužník už je dávno v konkurzu nebo u něj probíhá insolvenční řízení. Ty listiny jsou někde archivovány a dlužník nemá možnost se k nim dostat v námitkové lhůtě. Tuto podobu koncentrace řízení, kdy je účastníkovi řízení značně limitována možnost uplatňovat svá práva v řízení, lze akceptovat pouze, pokud řízení samotné někam posouvá. Pokud tak má svůj smysl a opodstatnění. Je-li dána patnáctidenní námitková lhůta a dlužník má celých patnáct dní na to, aby se uplatnění směnky bránil, a po této lhůtě již nemůže nic dodat. Jednání je nařízeno za půl roku po podání těchto námitek, tak kde je smysl patnáctidenní lhůty? Proč by se dlužník neměl mít možnost bránit celého půl roku? Řízení tak není rychlejší a koncentrace neeliminuje žádné průtahy v řízení. Není to nic jiného než šikana směnečných dlužníků procesním předpisem.
Zmíněná koncentrace řízení má své historické opodstatnění, viz pořad (část Problémové faktory smenečného práva).
Mohl byste doporučit postup osobě, která se v pozici dlužníka či směnečného rukojmí objeví?
Směnečný rukojmí je něco jako směnečný ručitel. Podepíše se na směnku jako další dlužník a je tedy též povinen zaplatit. Má tak danou povinnost, ale méně práv. Nebo alespoň rozhodovací praxe soudů mu přiznává méně práv, neb říká: “Ty jsi směnečný rukojmí a prostě zaplatíš, ať na příčinný dluh bylo placeno, tedy věřitel již dostal své peníze, či nikoliv.” Předně by si taková osoba tedy měla s věřitelem sjednat, že v pozici směnečného rukojmího bude moci uplatňovat všechny námitky, které by měli a budou moci uplatňovat ostatní směneční dlužníci. Námitky, které budou souviset s kauzou směnky, tedy tím příčinným závazkovým vztahem, jehož existence byla důvodem emise směnky a opatření směnky směnečním rukojmím.
V konečném důsledku je nutné vše konzultovat s příslušnou advokátní kanceláří a nemyslím si, že je dobré chodit pro radu “jen tak za kdekým.”
Doktor Radim Chalupa obdržel naše díky za přijetí pozvání do našeho diskuzního pořadu Právo o páté a za přiblížení problematiky směnečného práva. Zvukový záznam najdete v archivu pořadu (http://www.mixcloud.com/pravoopate/), kde je diskuse rozdělena do časových bloků. Můžete si tak samostatně zvolit otázku, která Vás konkrétně zajímá.
Pro vaše dotazy, připomínky, ale i pro přehled připravovaných dílů jsme k dispozici i na facebooku: https://www.facebook.com/pravoopate.
Jsme rádi, že nás sledujete,
Diskuze k článku ()