Úvod
Otázku, kdo je účastníkem řízení o jmenování členů statutárního orgánu, dříve řešil zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), a to ve svém § 194 odst. 2. Ten stanovil, že „účastníky řízení jsou navrhovatel, společnost, je-li zde osoba, která je oprávněna jejím jménem nebo za ni jednat, a osoba, jež má být soudem jmenována za člena představenstva“.[1]
Po rekodifikaci soukromého práva a zrušení obch. zák. však tato otázka již není v českém právním řádu explicitně upravena, neboť zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, v platném znění (dále jen „ZOK“), úpravu obsaženou v obch. zák. nepřevzal (viz § 198 odst. 3 ZOK). Nebylo proto v právní teorii ani praxi zřejmé, kdo má být účastníkem řízení o jmenování členů statutárního orgánu.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Tuto otázku nyní zodpověděl Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 27 Cdo 1875/2018 ze dne 29. 11. 2018. V řešeném případě šlo o to, zda má být v řízení o jmenování jednatelů ve společnosti s ručením omezeným účastníkem i tato společnost. Nejvyšší soud se nicméně zabýval také obecně tím, kdo všechno má být účastníkem řízení o jmenování jednatelů. Závěry Nejvyššího soudu lze dle našeho názoru aplikovat i na řízení o jmenování členů jiných orgánů (např. členů představenstva u akciové společnosti).
Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu je v řízení o jmenování jednatelů nutné postupovat podle § 6 odst. 1 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen „z. ř. s.“), který stanoví: „V řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno“. Toto ustanovení se použije dle názoru Nejvyššího soudu i přesto, že na základě gramatického výkladu by bylo možné dojít k závěru, že dané ustanovení se použije pouze na řízení, která „mohou být zahájena i bez návrhu“, což ovšem není případ řízení o jmenování jednatelů dle § 198 odst. 3 ZOK, které lze zahájit pouze na návrh.
Svůj závěr o použití § 6 odst. 1 z. ř. s. na řízení o jmenování jednatelů Nejvyšší soud odůvodnil tím, že v důsledku akceptace [gramatického] výkladu by bylo nutné dovodit[2], že účastníky řízení o jmenování jednatele jsou „žalobce a žalovaný“. Takové (ryze formální) vymezení účastníků řízení je však dle názoru Nejvyššího soudu v poměrech řízení upravených z. ř. s. zásadně nepřijatelné, neboť nereflektuje specifickou povahu účastenství v tzv. nesporném řízení, v němž strany zásadně nevystupují v kontradiktorním postavení. Na řízení o jmenování jednatelů se proto uplatní § 6 odst. 1 z. ř. s., přestože lze dané řízení zahájit pouze na návrh.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda je společnost s ručením omezeným účastníkem řízení o jmenování jednatelů, či nikoliv. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že společnost s ručením omezeným je vždy účastníkem řízení o jmenování jednatelů. Tento svůj závěr Nejvyšší soud odůvodnil tím, že pro posouzení, zda společnost je účastníkem řízení, je rozhodné pouze to, zda se v tomto řízení jedná o jejích právech nebo povinnostech. Dle názoru Nejvyššího soudu se v řízení o jmenování jednatelů jedná o právech a povinnostech společnosti, neboť jmenováním jednatele dochází k zásahu veřejné moci (soudu) do vnitřních poměrů společnosti, přičemž tento (zákonem předvídaný) zásah soudu do vnitřních poměrů společnosti má bezprostřední vliv na právní vztahy „uvnitř“ společnosti. Osoba, kterou soud do funkce jednatele jmenuje, vstupuje do právního vztahu se společností, v níž bude působit jako člen jejího statutárního orgánu.
Nejvyšší soud ve svém usnesení dále uvedl, že společnost s ručením omezeným je vždy účastníkem řízení o jmenování jednatelů, a to bez ohledu na to, zda tu je osoba oprávněná za společnost v řízení jednat (nebo ji v řízení zastupovat). V tomto ohledu se Nejvyšší soud odchýlil od původní úpravy obsažené v § 194 odst. 2 obch. zák., která podmiňovala účast společnosti na řízení tím, že je zde osoba oprávněná jejím jménem nebo za ni jednat. Dle názoru Nejvyššího soudu je skutečnost, že tu není osoba oprávněná za společnost jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, nanejvýš důvodem, pro nějž má být společnosti jmenován procesní opatrovník podle § 29 odst. 2 zákona č. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (je-li tu nebezpečí z prodlení); to platí i pro řízení upravená zákonem o zvláštních řízeních soudních (§ 1 odst. 2 z. ř. s.).
Nejvyšší soud také doplnil, že společník společnosti s ručením omezeným není bez dalšího (jen proto, že je společníkem) účastníkem řízení o jmenování jednatele, neboť jeho práva a povinnosti nejsou řízením dotčena. Společník je účastníkem pouze tehdy, jestliže je zároveň také navrhovatelem, tj. podal návrh na zahájení řízení o jmenování jednatelů. Případně také tehdy, pokud podal další návrh na zahájení řízení, čímž se ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1202/2009 ze dne 2. 9. 2009 stane dalším účastníkem řízení. Tento další návrh je totiž nutné považovat za přistoupení do řízení zahájeného původním návrhem. Společník se tedy může účastnit řízení v pozici (dalšího) navrhovatele.
Usnesení Vrchního soudu v Praze
Na základě výše uvedeného rozboru rozhodnutí Nejvyššího soudu by čtenář mohl nabýt dojmu, že účastníkem řízení o jmenování jednatelů (resp. členů orgánu) jsou toliko navrhovatel a dotčená společnost. Je zde ovšem ještě jedna kategorie osob, které jsou účastníkem řízení o jmenování jednatelů. O této kategorii účastníků se Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí nezmiňuje, neboť podané dovolání se touto otázkou nezabývalo. Je proto nutné se podívat na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 241/2016 ze dne 2. 5. 2017, které bylo předmětným dovoláním napadeno.
V tomto usnesení se Vrchní soud v Praze věnoval otázce, zda jsou účastníkem řízení i osoby, které jsou navrženy ke jmenování jednateli soudem. Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že osoba, kterou soud jmenuje jednatelem, se stává účastníkem řízení až ode dne rozhodnutí soudu o jejím jmenování, neboť až od tohoto okamžiku se v řízení jedná o jejích právech a povinnostech. To znamená, že osoby navržené ke jmenování jednateli nejsou po převážnou část řízení jeho účastníky, resp. se stávají účastníky až dnem rozhodnutí soudu o jejich jmenování. Účastníky jsou navíc pouze ty osoby, které byly soudem jmenovány do funkce. Ostatní navržené osoby se nestanou účastníky řízení nikdy.
Dle názoru Vrchního soudu v Praze jde o obdobnou situaci, jako při jmenování likvidátora soudem podle § 191 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění; i zde se likvidátor stává účastníkem řízení až rozhodnutím soudu o jeho jmenování. Nezřídka nastává situace, kdy v řízení podle § 198 odst. 3 ZOK jsou různými navrhovateli navrženy různé osoby pro jmenování do funkce jednatele soudem a není zde žádný rozumný důvod, aby se všichni navržení kandidáti stali účastníky řízení, když soud těmito návrhy vázán není a může jmenovat jednatelem zcela jinou osobu.
Závěr
Lze shrnout, že z rozhodnutí Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze vyplývá, že účastníky řízení o jmenování členů (statutárního) orgánu jsou:
- navrhovatel,
- společnost (bez ohledu na to, zda tu je osoba oprávněná za společnost v řízení jednat nebo ji v řízení zastupovat) a
- osoba, jež byla soudem jmenována za člena orgánu.
[1] Na jednatele se úprava použila také, a to v souladu s ustanovením § 135 odst. 2 obch. zák.
[2] Podle § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 90 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění.
Diskuze k článku ()