Ostatní | JUDr. Petr Meduna | 11.07.2019

Co vše může být pro advokáta a soudce klíčem k soudní síni Zdroj: Redakce

Co vše může být pro advokáta a soudce klíčem k soudní síni

Co vše může být pro advokáta a soudce klíčem k soudní síni? Je pravda, že takový klíč neexistuje, protože si ho každý musí najít sám ve své praxi a odbornosti.

JUDr. Petr Meduna

JUDr. Petr Meduna

advokát

JUDr. Petr Meduna

advokát

Před dvěma lety jsem na kongresu Právní prostor vystupoval k tématu tzv. restituční tečky. Toto vystoupení, ale i návrhy 18 senátorů na zrušení zákona, byly Ústavním soudem vyslyšeny a v červnu loňského roku plénum Ústavního soudu tzv. restituční tečku zrušilo, čímž dalo možnost neuspokojeným tisícům restituentům domáhat se navrácení svých pozemků. Tento nález mě utvrdil v tom, že žijeme v právním státě a věřím, že i tímto příspěvkem Vás v tom utvrdím.

Co vše může být pro advokáta a soudce klíčem k soudní síni?

Odpověď může být z tohoto pohledu celkem jednoduchá – odpovědnost, nezávislost, odbornost, osobní statečnost a zejména spravedlnost, kterou u soudu hledáme. 

Je potřeba si připomenout Montesquieuho, který jako první definoval dělbu mocí ve státě, jež sestává ze tří pilířů - moci zákonodárné, výkonné a soudní. Tyto tři pilíře existují v jakémsi strategickém partnerství, rovnováze a měly by být zárukou, že jednotlivá moc se nevymkne ze systému tak, že by došlo k potlačení základních principů demokracie v jakémkoli fungujícím demokratickém státě. 

Prestižní postavení v hlavní skupině právnického stavu zaujímají soudci obecných soudů a Ústavního soudu. Musím zdůraznit, že zejména pro soudce je naprosto zásadní soudcovská nezávislost, která je jednou ze základních hodnot právního státu. Právě nezávislost soudců se stává předmětem útoků ze strany politiků, a to již formou zpochybnění fungování soudnictví jako takového, ale i možnosti či nemožnosti ovlivnitelnosti soudce ze strany politiků či těch, kteří politiky řídí. Je potřeba si uvědomit, že moc soudní nikdy neřídí a nerozhoduje o ekonomice, o daních nebo zahraniční politice. Moc soudní vstupuje do hry jen jako ochránce společnosti, uznávaných a přijatých pravidel, ve sporech mezi lidmi, v případech, kdy někdo ohrozí nebo poškodí společnost deliktním chováním a také ve sporech lidí se svým státem. Proto musí být justice nezávislá. 

Proč si tedy demokratický právní stát tolik zakládá na nezávislosti soudců? Především proto, že soudní moc je povolána chránit základní práva a svobody nás všech. Soudce je garantem ochrany občanů před tím, kdo považuje právem chráněné zájmy za deliktní, protiprávní a v rozporu s právními normami. Můj osobní pohled je takový, že soudce by si měl každého dne výkonu své funkce vážit. Je totiž nezávislý, může rozhodovat podle svého svědomí a zákona, což ještě nedávno nebylo samozřejmé. Soudci jsou jmenování prezidentem republiky a musí dovršit věk 30 let. Pokud se toho soudní čekatelé dožijí, čeká je tvrdá práce, kterou my advokáti můžeme každý den v soudních síních hodnotit, a to v zájmu a respektu našich klientů. Soudce by si měl uvědomit, že dříve než vyhlásí rozsudek, měl by si odpovědět, co by na něj jako dotčená strana v řízení říkal. 

Soudce by si měl také uvědomit, že to, co napíše, by mělo být srozumitelné pro všechny. Nejen pro něj a účastníky řízení, ale také pro veřejnost. Měl by možná někdy přijít a dát rozsudek přečíst svým rodinným příslušníkům a zeptat se jich, zda tomu rozumí. I to je barometr toho, zda je jeho práce kvalitní, odpovídající, srozumitelná a čitelná. V současné době v České republice působí více než 3 000 soudců. Při přípravě dnešního referátu jsem si uvědomil, že je to přesně 30 let od tzv. sametové revoluce, kdy 17. listopadu 1989 došlo ke změně systému jako takového a my mohli přejít k budování demokracie. Je to tak dlouhá doba a proto se musím vrátit do historie, abych připomenul, z pohledu advokáta, že v roce 1989 fungovalo v České republice 700 advokátů a na území Prahy 270 advokátů. Tehdejší systém advokacie byl tzv. numerus clausus. Nebylo tedy možné přijímat advokáty dobrovolně do pracovního poměru, ale pouze takové, kteří byli vybráni a kteří uzavřeli smlouvu s městským sdružením advokátů. Pro porovnání čísel – v roce 1989 byl průměrný plat soudce 3 000 Kč, v roce 2019 je to 91 000 Kč. V roce 2019 evidujeme více než 11 000 advokátů a skoro 3 500 advokátních koncipientů. Co do materiální hodnoty a zabezpečení je na státu, aby justice fungovala tak, jak funguje. Naopak, advokacie je nezávislá, a každý advokát si na své živobytí musí tvrdě vydělat. Advokát není v pozici definitiva, kterou známe u soudců. Pakliže je soudce jmenován, může být z této funkce odvolán velice těžko. Advokát může skončit, jestli mu klienti nezaplatí a nemá možnost sám sebe, kancelář či zaměstnance uživit. 

Pokládám si otázku:

Co je pro advokáta klíčem k soudní síni? 

Odpověď je také jednoduchá – ochrana zájmů klienta, věrohodnost, důvěryhodnost, povinnost mlčenlivosti a každodenní prosazování práv a zájmů klienta v souladu se zákonem a právními předpisy. 

Definice advokacie je taková, že je jí třeba vnímat jako součást širší justice. Advokát společně se soudci, notáři, exekutory, státními zástupci, zajišťují výkon spravedlnosti v České republice. Počet advokátů je více než 11 000, proto u nich nelze mluvit o průměrných platech, neboť ty neexistují a každý advokát si svým způsobem svůj výdělek, tarif a hodnotu tají. 

Je ale potřeba zdůraznit jednu věc – advokacie jako taková začala svoji nezávislou éru v roce 1990 a svým způsobem se stala jedním z pilířů fungování právního státu v České republice. Jestliže kvalitou rozhodování soudce je kvalitní rozsudek, je potřeba říci, že advokát je skutečně soudcův kolega a nikoli nepřítel. Platí zde staré latinské přísloví – advocatus amicus curiae – advokát je přítel soudu. Bez kvalitního právního zastoupení nemůže soudce kvalitně a rychle rozhodnout. 

Vy, co chodíte k soudům, můžete má slova vnímat jinak, než veřejnost, která má ze soudů strach a proto si najímá advokáta. Advokát by měl mít udělenou plnou moc, která ho k zastupování u soudu opravňuje. Pro laickou veřejnost je důležité, aby formou smlouvy o poskytování právních služeb byla upozorněna na odměnu za právní služby. Aby se veřejnost seznámila s advokátním tarifem. Ne každá advokátní kancelář zveřejňuje odměnu své práce na webových stránkách. Může pak nastat situace, kdy si řada klientů advokátního stavu neváží. 

Při poslední statistice bylo zjištěno, že je velký rozdíl ve vnímání prestiže soudců jako takových, kteří požívají velké důvěry společnosti a řadí se mezi nejpreferovanější a nejuznávanější povolání. Jsou to vědci, univerzitní profesoři, učitelé. Bohužel, my advokáti se nacházíme úplně na konci této pomyslné tabulky profesního ohodnocení. Za námi zůstávají pouze kuchařky, uklízečky a politici. Je tedy důležité budovat nezávislost a důvěru v advokacii. Advokát by se měl snažit soudní spory neprotahovat a naopak vést své klienty k tomu, aby bylo řízení skončeno co nejdříve. Advokát by si měl uvědomit, že smír s protistranou není prohra, ale někdy i vítězství. 

Naopak soudce by si měl uvědomit, že by ve věci často měl rozhodnout při prvním jednání, a to takovou formou, že jediný soudní rok ekonomicky, časově i psychicky řízení a jednotlivé účastníky nezatěžuje. 

V této souvislosti bych chtěl připomenout zákonnou úpravu koncentrace řízení, tj. aby veškeré důkazy byly předloženy při prvním jednání a soudci tak bylo umožněno při prvním jednání rozhodnout. Advokát by měl připravit kvalitní žalobu, na jejímž základě by mohlo být rozhodnuto při prvním jednání. Advokát by měl využít i možnosti předběžného opatření, tj. zatímní úpravy poměrů, investovat do něj 10 000 Kč a doufat, že soud jej během 7 dnů vydá. Pokud jej soud nevydá, pak má žalobce možnost požadovat na státu náhradu případných škod za to, že nebylo vydáno. Jsou to takové pohledy ze strany advokáta, které by měly vést účastníky a širokou veřejnost k možnosti získat rychle rozsudek. 

V současné době se justice deklaruje tím, že průběh řízení trvá do 3 let. Ano, je to průměr. Avšak víme, že některá řízení trvají delší dobu. Já mám nejdelší řízení v délce 23 let, kdy jsme stále u soudu prvního stupně a v současné době je vyhotovován již osmý revizní znalecký posudek. Bohužel účastnice se změnily, zastupuji již vnuky těch, kteří původně podali žalobu. 

Nekvalitní právní služby? Můžete se bránit

Jak se může veřejnost bránit, nebyla-li ze strany advokáta odvedena kvalitní právní služba? Česká advokátní komora (dále jen „ČAK“) si doposud uhájila samostatnost a autonomii ve věcech kárných provinění svých kolegů. Pokud Vám bude poskytnuta nekvalitní právní služba, je možné podat podnět na ČAK, tedy stížnost na advokáta, který Vás poškodil nebo měl poškodit někoho z Vašich příbuzných či klientů. 

V loňském roce evidovala ČAK více než 3 300 těchto podání, která jsou projednávána jedenkrát do měsíce kontrolní radou ČAK, která vyhodnotí oprávněnost této stížnosti. Ten, kdo podnět podá, je vyrozuměn o tom, že stížnost byla zaevidována a je prošetřována. Poté kontrolní rada rozhodne, zda je takové deliktní chování v rozporu s etickým kodexem ČAK, neboť ten je v podstatě svatou biblí pro advokáty, jak se chovat ke klientům, k soudům, ale i mezi sebou.

Shledá-li kontrolní rada, že stížnost je oprávněná, podá kárnou žalobu, která je projednávána kárným senátem ČAK. V loňském roce bylo podáno celkem 150 kárných žalob, z toho bylo uznáno vinným skoro 110 našich kolegů, kteří dostali kárné tresty v podobě napomenutí, finanční pokuty, případně vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Málokterý stav funguje tak, že by byl schopen seberegulovat mezi sebou odpovědnost svých kolegů a za deliktní chování je odsoudit.

Nejčastějším prohřeškem je zpronevěra uložených finančních prostředků, nekvalitní vedení knihy o ověřování pravosti podpisů, jednání advokátů s protistranou a nikoli s advokátem, a dále pak zmeškání lhůty dané zákonem, čímž klientovi vznikne škoda. 

Právě možnost stížnosti na advokáta je to, co může veřejnost a účastníky řízení způsobem určité kontroly definovat a brát advokáty k tomu, aby svou práci dělali čestně a poctivě. 

Chtěl bych připomenout, že v roce 1996 došlo ke sloučení profesních komor advokátů a komerčních právníků. V současné době se po dlouhé době počet advokátů v České republice snižuje. Bylo období, kdy praktikujících advokátů v České republice bylo více než 14 000. 

Přání namísto závěru

Závěrem mi dovolte vyslovit přání, aby soudci fungovali tak, jak mají, vynášeli kvalitní, nezávislé a spravedlivé rozsudky. Přeji si, abychom jim v tom my, advokáti, mohli pomoci, hájili přitom zájmy našich klientů v rámci právních předpisů České republiky. 

Přes určité výhrady ve fungování justice mám za to, že žijeme v právním státě. Domnívám se, že neexistuje ideální společnost, ideální soudce, ideální advokát. Věřme ale, že existuje spravedlnost.

soudce justice advokát advokacie Právní prostor 2019

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.
Hodnotilo 9 čtenářů

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články