Na úvod své přednášky zdůraznila, že je pro ni ctí navštívit právnickou fakultu, neboť zde studoval její otec, který je zároveň zodpovědný za téměř 50 let, které strávila v USA. Jako bankéř odcestoval v lednu 1948 na dvouměsíční pracovní cestu, kvůli převratu se však již nevrátil. V roce 1950 se za ním přistěhoval zbytek rodiny i s tehdy devítiletou Eliškou. Na tato období vzpomíná Eliška v dobrém a studentům zdůraznila, že to, co si sami vezmou do hlavy a především jejich rodina, jim nikdo nemůže vzít.
Po absolvování univerzity v Georgtown, obor diplomacie, chtěla Eliška pracovat na ministerstvu zahraničí, kvůli nedostatečné délce pobytu ve Spojených státech ale nebyla přijata. Shodou náhod však současně dostala nabídku na pozici v Bílém domě, pro nějž omezení neplatilo. Nastoupila v roce 1963, tedy během Kennedyho období.
Kennedy byl podle Elišky hlavním viníkem války ve Vietnamu a jako prezident nepatřil k nejlepším. Byl prý příliš nudný na to, aby Ameriku vzbudil a vedl k lepšímu. Naopak za nejschopnějšího prezidenta považuje Eliška Hašková-Coolidge Kennedyho nástupce – Lyndona Johnsona. „Uměl vyjednávat s Kongresem a lid si vždy dokázal přivést na svou stranu,“ vzpomínala. Za jeho slabinu označila neschopnost vyjednávat v mezinárodních vztazích, i proto tak válka ve Vietnamu pokračovala.
Na Nixona vzpomíná jako na silného vojevůdce a schopného stratéga, který však selhal morálně. Podle jejích slov držel ochrannou ruku nad svými spolupracovníky a přáteli, kteří stáli za neblaze proslulou aférou Watergate. Jak důležitá je týmová spolupráce si Eliška uvědomila během Fordova období. „Vše spočívá ve vzájemném respektu a kamkoliv půjdete pracovat, musíte být tým,“ zdůraznila. Forda považovala za velmi slušného a hodného člověka, bohužel ale obklopeného nesprávnými lidmi. „Kamkoli přišli, opíjeli se, a nechovali se způsoby, jakými se na Bílý dům sluší. Bylo poznat, že pochází z venkova,“ vysvětlila. Dalšího prezidenta Cartera charakterizovala jako přísného managera a kvůli svržení íránského Šáha mu částečně klade za vinu současné problémy v Íránu a na Blízkém východě.
Kariéru v Bílém domě Eliška Hašková-Coolidge ukončila s nástupem Ronalda Reagana, který chtěl na její místo svou stávající asistentku. Na otázky novinářů, zdali není zklamaná, odpověděla, že konec někdy musí přijít. Od tehdejšího viceprezidenta George Bushe staršího však vzápětí obdržela pracovní nabídku na ministerstvu zahraničí, kde zůstala až do roku 1989.
„Funkce jsem se vzdala, protože jsem tušila blížící se cestu do České republiky,“ dodala. V Česku se znovu natrvalo usadila v roce 1998.
Po téměř 26 letech od revoluce má podle ní ČR stále co dohánět. Velké nedostatky poodhalila v etiketě, které se velmi intenzivně věnuje. „Můžete být nejchytřejší člověkem na světě a selhat kvůli špinavým botám, nevhodné košili nebo výstřednímu účesu. Etiketa není jen povrchní společenská disciplína, ale obor, který zpevňuje lidské hodnoty,“ vysvětlila.
Nejdůležitějšími projevy chování jsou podle Elišky Haškové-Coolidge děkování, chválení, důvěřování, naslouchání a přiznání chyby. Životní postoj pak spočívá v bilancování mezi pokorou a ambicí. Na závěr své přednášky pak přečetla úryvek z knihy amerického myslitele Charlese R. Swindolla, kterým shrnula vyprávění svého životního příběhu. „The only thing we can do is play on the one string we have, and that is our attitude... I am convinced that life is 10 % what happens to me and 90 % how I react to it. And so it is with you... We are in charge of our attitudes.“
Diskuze k článku ()