Neopírám se o přesnou statistiku, ale podle mých zkušeností naprostou většinu občanskoprávních sporů tvoří žaloby na peněžitá plnění. Mezi nimi převažují spory z úvěrů, z pojistných smluv, pokuty za jízdy „na černo“ či nezaplacené dodávky elektřiny, plynu a podobně.
Začnu u úvěrových smluv. Nedávno jsem našel vlastní smlouvu o novomanželské půjčce. Je přes dvacet let stará a celá se vešla na jeden list formátu A5. Dnešní smlouvy mají i s obchodními podmínkami minimálně deset stran formátu A4. Co je však základem smlouvy tehdy i nyní? Že mi banka půjčí peníze a já je vrátím! Plní-li dlužník tento relativně jednoduchý závazek, ostatní, zpravidla velmi složitá ujednání jej nemusí zajímat. A obdobné je to s placením za elektřinu či jiná média. Sám jsem svou smlouvu s dodavatelem elektřiny nikdy podrobně nečetl. Je mi však jasné, že když elektřinu odebírám, musím za ni platit. A pokuty za černé jízdy? Kdo z cestujících metra zná zákon o drahách či přepravní podmínky. A přesto všichni vědí, že chtějí-li se metrem svézt, musí zaplatit. Snad nikdo nemůže tvrdit, že si myslel, že už máme komunismus a vše včetně dopravy je zdarma.
Je zřejmé, že většina sporů má svůj počátek v neplnění závazků, jejichž základní obsah byl oběma stranám dobře znám. Nejedná se o to, že by jedna strana nevěděla, co a kdy má zaplatit. Důvody neplacení jsou jiné a u jednotlivých dlužníků se liší. Někdo měl sice nejlepší úmysly svůj dluh splatit, ale okolnosti mu to znemožnily. Jiný „hrál mrtvého brouka“ a spoléhal, že to nějak dopadne. A takový „černý pasažér“ o zaplacení jízdného nikdy ani neuvažoval. Co mají všichni společné? Své závazky neplnili z jiných důvodů, než že by nevěděli, co mají dělat.
Jedná se tedy spíše o problém mravní než o problém právní. Jednoduchost či složitost hmotného práva nemají podle mne na velkou část sporů rozhodující vliv. Alespoň ne na jejich počátek. V naprosté většině případů tak neznalost zákona skutečně neomlouvá.
To platilo o právu hmotném. A navíc jen o důvodech pro podání žalob. Průběh soudního řízení již složitá právní úprava zpravidla poznamená.
A jaká je situace u práva procesního? Procesní pravidla jsou také rok od roku složitější a obsáhlejší. A zde podle mne platí, že čím je proces složitější, tím snáze jej lze zneužít a řádný běh řízení narušit. Ten, kdo chce mařit řízení, má u velmi podrobných procesních pravidel vždy větší šanci nalézt nějakou skulinku či procesní pochybení než u těch stručných a jednoduchých. Nově máme vedle občanského soudního řádu i zákon o zvláštních řízeních soudních. Dvě části obecné a dvě zvláštní. Úprava podrobná až puntičkářská. Řada, možná i většina civilních soudců bude přitom oba předpisy běžně používat vedle sebe. Každý den. Jedno řízení podle osř a za chvíli druhé podle zřs. Dokonalé prostředí pro možné procesní pochybení a s tím spojenou šanci na úspěšné odvolání. Pro neznalost procesních předpisů by nikdo neměl utrpět újmu. Tady tedy neznalost zákona omlouvá. Alespoň účastníka, soudce nikoli. Je povinností soudu poučit účastníky o všech jejich právech i o tom minimu jejich povinností. Běda, když soud nějaké poučení opomene a účastníka tak na jeho právech, byť jen teoreticky, zkrátí. Zkrácení práva vede k prodloužení řízení.
K čemu tedy ve svém příspěvku směřuji? Ke snížení velkého počtu soudních sporů by mohlo vést vzdělávání týkající se základů práva. Výchova k respektu k právům druhých a k nutnosti dodržování vlastních povinností. A také důrazná osvěta ohledně následků porušení povinností. Následků v podobě soudního sporu, který povede k rychlému rozhodnutí a také k rychlému výkonu tohoto rozhodnutí. To vše ve spojení se zvýšením dluhu o náklady řízení. Aby však hrozba takových následků byla účinná, musí být skutečná. Musí tedy dojít ke zjednodušení procesních předpisů. Ty mají sloužit k zajištění práva na spravedlivý proces a ne k zajištění práva na obstrukce.
Na závěr si dovolím připomenout jedno jednoduché pravidlo práva hmotného i procesního: „Nečiň jinému, co nechceš, aby jiní činili tobě.“ S tím se dá vystačit.
Kongres Právní prostor 2014
Ve dnech 15. a 16. dubna 2014 se v Seči u Chrudimi konal již 4. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad letošním ročníkem převzali ministryně pro místní rozvoj ČR, ministr zemědělství ČR, náměstkyně ministra vnitra ČR, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR a prezident Soudcovské unie ČR. Kongres s podtitulem (NE)ZNÁMÉ PRÁVO zahrnoval sedm tematických bloků, v rámci kterých vystoupilo na dvacet přednášejících odborníků z oblasti advokacie, korporátního práva, justice, akademické obce, státní správy a dalších. Pořadateli byly CODEXIS a Právní rádce.
Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/
Diskuze k článku ()