Všeobecné občanské legitimace se na našem území objevily na základě vládního nařízení č. 481/1919 Sb. z. a n. ze dne 8. srpna 1919,[1] (které bylo mimochodem prováděcím právním předpisem k císařskému nařízení ze dne 9. února 1857 č. 31 ř. z. o zavedení nového pasového systému[2]) a nabylo účinnosti k 1. 5. 1920. Podle zmíněného vládního nařízení měl každý občan Československé republiky právo požádat o vydání všeobecné občanské legitimace,[3] která sloužila k prokázání totožnosti osoby. K vydávání legitimací byl příslušný politický úřad I. instance v místě předkladatelova řádného bydliště. Tam, kde byl zřízen státní policejní úřad, příslušelo vydání legitimace tomuto úřadu.[4] Platnost všeobecných občanských legitimací nebyla časově omezena.[5] V případě vydání nové legitimace musela být stará vrácena. Ztrátu legitimace musel občan bez zbytečného odkladu nahlásit politickému úřadu I. instance, resp. státnímu policejnímu úřadu, v místě svého bydliště. Legitimace byla úřední listinou a její padělání či zneužití bylo trestné.
Vládní nařízení bylo účinné po celé prvorepublikové období a bylo zrušeno zákonem č. 198/1948 Sb. o občanských průkazech,[6] který nabyl účinnosti k 1. 10. 1948 a následně byl zrušen nařízením vlády Československé republiky č. 61/1953 Sb. o občanských průkazech,[7] s účinností ode dne 27. 7. 1953 do konce února 1958. Od 1. 3. 1958 nabyl účinnosti zákon č. 75/1957 Sb., o občanských průkazech,[8] který zůstal v platnosti i po rozpadu Československa. Až přijetím zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, došlo k jeho zrušení.
V současné době je tedy stále platný a účinný zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje 3 typy občanských průkazů:
- Občanský průkaz se strojově čitelnými údaji a kontaktním elektronickým čipem, jehož obsah tvoří elektronická identifikace s veškerými osobními údaji držitele zapsanými v občanském průkazu, kromě podpisu a fotografie.
- Občanský průkaz se strojově čitelnými údaji, bez kontaktního elektronického čipu.
- Občanský průkaz bez strojově čitelných údajů.
V červnu tohoto roku došlo k novelizaci zákona o občanských průkazech, přičemž tato úprava zapracovává do českého právního řádu příslušné předpisy Evropské unie.[9] Hlavní změnou, kterou přináší, je, že ruší vydávání občanských průkazů bez kontaktního elektronického čipu a počítá s plošným zavedením občanských průkazů se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem. Občanský průkaz jako povinný osobní doklad občana by měl napříště sloužit nejen k prokázání totožnosti občana, ale měl by být také prostředkem pro jeho jednoznačnou elektronickou identifikaci.
Jak se v Důvodové zprávě k této novele uvádí, každý občan získá elektronický obsah s čipem, je však pouze na svobodné volbě občana, zda jím bude elektronický čip aktivován při převzetí občanského průkazu či nikoliv.[10] Pokud nedojde k aktivaci elektronického čipu, nebude možné tento občanský průkaz využívat pro elektronické transakce. Aktivaci bude možné provést i později, pouze však na místě, kde jsou občanské průkazy vydávány, a to z důvodu ověření identity držitele občanského průkazu.
Novela zákona o občanských průkazech zavádí a definuje pojmy jako Bezpečnostní osobní kód, Identifikační osobní kód a Deblokační osobní kód. Společné pro tyto kódy je, že se jedná nejméně o 4 nejvíce však o 10 číslic, které si zvolí sám držitel a které po dobu platnosti jemu vydaného občanského průkazu bude oprávněn měnit s využitím zvláštní elektronické aplikace umožňující dálkový přístup nebo u kteréhokoliv obecního úřadu obce s rozšířenou působností.[11]
K autentizaci držitele při fyzickém prokázání jeho totožnosti má sloužit Bezpečnostní osobní kód.[12] V případě, že držitel zadá tento kód 3krát po sobě chybně, pak se další možnost autentizace držitele zablokuje. Odblokování této funkce bude samozřejmě na základě držitelovy žádosti možné, a to neprodleně na kterémkoliv obecním úřadě s rozšířenou působností. Identifikační osobní kód[13] má sloužit k přístupu k identifikačnímu certifikátu při využití vzdálené autentizace držitele a k přístupu k identifikačním údajům držitele, které jsou obsaženy v elektronickém čipu. Opět po třetím chybném zadání identifikačního osobního kódu bude přístup k identifikačnímu certifikátu zablokován. Deblokační osobní kód je pak zaváděn právě k odblokování přístupu k identifikačnímu certifikátu. Deblokační osobní kód,[14] jak už bylo zmíněno, slouží k odblokování přístupu k identifikačnímu certifikátu. Pokud držitel po sobě 10krát chybně zadá deblokační osobní kód, dojde k zablokování přístupu k identifikačnímu certifikátu a jeho odblokování provede na žádost držitele kterýkoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností.
Ze stručně nastíněné nové podoby občanského průkazu, ve které bude tento doklad jednak nosičem údajů vytištěných na jeho povrchu, ale i elektronické identifikace jeho držitele, vyplývají pro držitele rizika nejenom v případě ztráty či zcizení občanského průkazu, ale také při jeho použití v nedůvěryhodném elektronickém zařízení, a to přestože budou data v elektronickém čipu chráněna proti kopírování. V této souvislosti je třeba zmínit, že nová úprava rozšiřuje povinnost ochrany občanského průkazu ze strany držitelů této veřejné listiny. Vedle ochrany před poškozením a zneužitím se nově tato povinnost vztahuje také na elektronickou část občanského průkazu.[15]
Nová úprava s přímým dopadem především na občany povede k rozšíření rozsahu vedených údajů v informačních systémech evidence občanských průkazů, čímž by měla podle důvodové zprávy přispět ke zvýšení efektivity výkonu státní správy právě z hlediska služeb poskytovaných občanům. Není jistě sporu o tom, že elektronická identifikace přinese občanům časovou úsporu, neboť řadu jednání budou moci realizovat právě přes internetové připojení. Vedle množství nesporných pozitiv souvisejících s rozšířením možností využívání občanského průkazu, je však třeba mít na paměti také řadu nových druhů rizik spojených s užitím a obsahem právě elektronického čipu.
[1] Nařízení vlády republiky Československé ze dne 8. srpna 1919, kterým se zavádějí všeobecné občanské legitimace. In: Sbírka zákonů a nařízení státu Československého, roč. 1919, částka XCVII., č. 481, s. 679-680.
[2] Kaiserliche Verordnung vom 9. Februar 1857, über die Einführung eines neuen Paßsystemes. In: Reichs Gesetz-Blatt für das Kaiserthum Österreich, Jg. 1857, Stück VIII., Nr. 31, s. 99.
[3] IBID. § 1.
[4] IBID. § 3.
[5] IBID. § 5.
[6] Zákon ze dne 19. července 1948 o občanských průkazech. In: Sbírka zákonů, roč. 1948, částka 70, č. 198, s.1357-1359.
[7] Vládní nařízení ze dne 30. 6. 1953 o občanských průkazech. In: Sbírka zákonů, roč. 1953, částka 36, č. 61, s. 271.
[8] Zákon ze dne 19. 12. 1957 o občanských průkazech. In: Sbírka zákonů, roč. 1957, částka 35, č. 75, s. 295-297.
[9] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1502 ze dne 8. září 2015, který se stanoví minimální technické specifikace a postupy pro úrovně záruky prostředků pro elektronickou identifikaci podle čl. 8 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu
[10] IBID. § 8 odst. 1.
[11] IBID. § 8d.
[12] IBID. § 8a.
[13] IBID. § 8b.
[14] IBID. § 8c.
[15] IBID. § 14.
Diskuze k článku ()