Nové evropské předpisy na poli energetiky

• novou směrnici o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (č. 2018/2001),
• novelu směrnice o energetické účinnosti (č. 2018/2002)
• nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu (č. 2018/1999).

Jedná se o právní předpisy, které jsou součástí tzv. zimního legislativního balíčku z listopadu 2016. Balíčkem se Evropská unie snaží plnit cíle Pařížské dohody a směřuje k vytvoření tzv. energetické unie.

Nařízení o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu

Hlavním cílem nařízení je dosažení cílů Pařížské dohody v rámci energetické unie. Celá energetická unie má pět rozměrů, a to rozměr energetické bezpečnosti, vnitřního trhu s energií, energetické účinnosti, snižování emisí uhlíku a rozměr výzkumu, inovace a konkurenceschopnosti.

Dosažení energeticko-klimatických cílů mají zajistit tzv. integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, které musí každý členský stát předložit do konce roku 2019, a následně každých deset let. Plány budou vydávány na období deseti let a obsahovat budou národní měřitelné cíle, příspěvky, jakož i politiky a opatření k jejich dosažení, týkající se všech rozměrů energetické unie. Plány by zároveň měly směřovat k závazku dosáhnout nulové bilance emisí v polovině 21. století. Návrh plánů nejprve zhodnotí Evropská komise, která může za účelem zajištění dosažení cílů energetické unie vydat konkrétní doporučení pro členský stát. Vždy v první polovině dekády členský stát zašle Evropské Komisi návrh aktualizace posledního plánu, nebo poskytne odůvodnění toho, že plán není nutné aktualizovat.

K zaručení dosažení stanovených cílů byly stanoveny referenční roky, do kterých má být naplněna určitá část závazků. Např. v případě podílu obnovitelných zdrojů energie, kdy hlavním cílem je 32 % podílu (tedy 100 % cíle), má být do roku 2022 splněno 18 % závazku podílu energie z obnovitelných zdrojů, v roce 2025 43 % tohoto závazku a v roce 2027 65 % tohoto závazku.

Nadto budou členské státy předkládat dlouhodobé strategie s perspektivou na alespoň 30 let a případně je aktualizovat. Na plnění všech povinností jednotlivých států bude dohlížet Komise, která bude moci případně navrhovat a provádět dodatečná opatření.

Směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů

Směrnice se na úrovni Evropské unie zabývá výhledem podpory obnovitelných zdrojů energie po roce 2020.

Nový regulační rámec obsahuje společný závazný cíl EU pro celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie EU v roce 2030. Podíl energie z obnovitelných zdrojů má v roce 2030 dle směrnice dosáhnout nejméně 32 % s tím, že Evropská komise tento cíl do roku 2023 znovu posoudí a případně ještě zvýší.

Jednotlivé členské státy budou naplňovat tento společný cíl v rámci svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Každý členský stát sám stanoví vlastní podíl obnovitelných zdrojů a plán, jak k cíli dojít. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR v prosinci 2018 zveřejnilo svůj návrh tohoto plánu za účelem veřejné konzultace. Finalizace českého plánu se očekává v průběhu roku 2019.

Od 1. ledna 2021 nesmí být podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v jednotlivých členských státech nižší než tzv. základní podíl, který se rovná povinnému vnitrostátnímu celkovému cíli pro podíl energie z obnovitelných zdrojů a pro členské státy různí – pro Českou republiku představuje 13 %. Členské státy jsou povinny přijmout nezbytná opatření k zajištění souladu s tímto základním podílem.

Co se týče podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, směrnice ukládá členským státům povinnost zajistit její poskytování otevřeným, transparentním, nediskriminačním a především nákladově efektivním způsobem. Režimy podpory mají být koncipovány tak, aby maximalizovaly začlenění elektřiny z obnovitelných zdrojů do trhu s elektřinou a zajistily, aby výrobci energie z obnovitelných zdrojů reagovali na tržní cenové signály a maximalizovali své tržní příjmy.

Členské státy mají povinnost alespoň jednou za pět let posoudit účinnost nastavených režimů podpory a jejich hlavní distributivní účinky na jednotlivé skupiny spotřebitelů a na investice, aby mohly případně učinit v nastavení režimů změnu.

Dále směrnice dává členským státům možnost podpořit elektřinu z obnovitelných zdrojů vyrobenou v jiném členském státě.

Směrnice si rovněž klade za cíl zvýšit efektivitu a transparentnost celého povolovacího procesu výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů. Za tím účelem členské státy zřídí kontaktní místo, které má žadateli usnadnit řízení o žádosti o správní povolení a udělení tohoto povolení. Kontaktní místo má dle směrnice provést žadatele řízením o žádosti o udělení správního povolení až do vydání rozhodnutí příslušnými orgány na konci řízení a má žadateli poskytnout veškeré nezbytné informace. Směrnice dále uvádí, že povolovací řízení pokryje příslušná správní povolení k výstavbě, modernizaci a provozu zařízení a nezbytné vybavení pro jejich připojení k síti. Ze znění směrnice vyplývá, že kontaktní místo by mělo být pouze poradenským centrem, nebude se jednat o nový správní úřad. Evropská unie se rozhodla ke zřízení kontaktních míst z důvodu, že se údajně ukázalo, že neexistence transparentních pravidel a koordinace mezi jednotlivými schvalujícími orgány brání využívání energie z obnovitelných zdrojů.

V souvislosti s kontaktním místem a povolovacím procesem definuje směrnice maximální dobu pro celý povolovací proces nové výrobny energie z obnovitelného zdroje, a to 2 roky. Jde-li o zařízení s elektrickým výkonem nižším než 150 kW, lhůta činí dokonce pouze 1 rok. Obě lhůty mohou být za mimořádných okolností o jeden rok prodlouženy.

Směrnice myslí i na tzv. samospotřebitele, neboli spotřebitele, kteří elektřinu z obnovitelných zdrojů sami vyrábějí pro svou vlastní spotřebu, ale mohou ji i skladovat a prodávat za předpokladu, že se nejedná o jejich hlavní obchodní činnost. Členské státy mají povinnost zajistit, aby spotřebitelé byli oprávněni stát se samospotřebiteli a vytvořit rámec umožňující podporovat a usnadňovat rozvoj samospotřeby elektřiny, a to na základě posouzení stávajícího potenciálu a neodůvodněných překážek samospotřeby. Tento rámec musí členské státy zahrnout do svých integrovaných vnitrostátních plánů.

Pro malé výrobny samospotřebitelů s instalovaným výkonem do 10,8 kW se použijí jednoduché postupy připojení do distribuční soustavy. Nově by mělo postačovat z administrativního hlediska pouze oznámení o připojení jejich zařízení provozovateli dané distribuční soustavy. Za určitých okolností mohou členské státy povolit využití prostého oznámení i zařízením s výkonem vyšším než 10,8 kW a nepřesahujícím 50 kW.

Od nové směrnice očekává Evropská unie mimo jiné zefektivnění a snížení administrativních postupů, vytvoření jasného a stabilního regulačního rámce pro samospotřebitele, zlepšení a stabilitu režimů podpory obnovitelných zdrojů, zlepšení kvality ovzduší a ochranu životního prostředí, snížení závislosti na dovozu energie a zvýšení energetické bezpečnosti.

Novela směrnice o energetické účinnosti

Novela zavádí společný rámec opatření na podporu energetické účinnosti v Evropské unii pro rok 2030. Energetická účinnost v EU by se měla do roku 2030 zvýšit o 32,5 % oproti předpokládaným scénářům s výhledem dalšího zvyšování energetické účinnosti v budoucnu. Stejně jako u směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů výše, i zde je stanovena revizní doložka, podle které má Evropská komise povinnost cíl posoudit a do roku 2023 podat případný návrh na jeho zvýšení.

Závaznost nových předpisů

Nařízení o správě energetické unie je přímo aplikovatelným předpisem ve všech členských státech. Požadavky Evropské unie obsažené ve dvojici směrnic budou členské státy muset implementovat do svých právních řádů – v případě směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů mají čas do 30. června 2021 a v případě novely směrnice o energetické účinnosti musí k dosažení souladu vnitrostátního práva s nově nastavenými požadavky dojít zčásti do 25. června 2020 a zčásti do 25. října 2020.