Pětiletá povinná praxe byla jako podmínka přístupu k profesi advokáta začleněna do slovenského zákona o advokacii novelou[1] k 1. lednu 2013, čímž se odborná příprava koncipientů prodloužila o celé dva roky. Novela též zrušila, až na některé výjimky, možnost fakultativního započítávání jiné právní praxe, pro nové advokáty zavedla zákaz zaměstnávat koncipienty v prvních třech letech své činnosti a stanovila maximální počet koncipientů na jednoho školitele. Podle důvodové zprávy mělo prodloužení praxe ze tří na pět let zohlednit zvýšenou míru odpovědnosti advokátů při výkonu profese a zabezpečit pro klienty zkušenější a kvalifikovanější právní zástupce. „Díky zavedení těchto opatření trvá založení advokátní kanceláře zaměstnávající koncipienty minimálně 13 a půl roku, což je téměř dvojnásobně déle, než v mnohých jiných zemích,“ uvádí Marián Porvažník, zakladatel Iniciatívy za Lepšiu advokáciu, absolvent práva na Oxfordské Univerzitě, bývalý stážista v Mezinárodních trestních tribunálech OSN pro bývalou Jugoslávii a Rwandu a do nedávné doby také advokátní koncipient v bratislavské pobočce mezinárodní advokátní kanceláře.
Důsledkem výše uvedených změn je zásadní redukce talentové základny pro advokacii na Slovensku. Alespoň to vyplývá z tvrzení iniciativy, za níž vedle Porvažníka stojí slovenští advokátní koncipienti, studenti a absolventi právnických fakult, ale též advokáti. „To má v konečném důsledku negativní dopad na kvalitu právníků a služeb poskytovaných klientům. Tento trend se v důsledku dlouhé doby výchovy nových advokátů prokáže až v následujících letech. Proto považujeme za důležité jednat urychleně a odstranit toto škodlivé opatření dříve, než napáchá klientům nezvratné škody,“ rozkrývá nezamýšlený paradox prodloužení povinné praxe Porvažník.
Za poklesem zájmu středoškoláků o právnické fakulty, respektive zájmu absolventů o advokacii, stojí skutečnost, že si část mladých lidí po pěti letech studia nemůže dovolit financovat pětiletou praxi, během které bývají ohodnoceni výrazně nižší mzdou než jejich vrstevníci v jiných oborech. Výjimkou není ani mzda minimální, která se v současné době pohybuje kolem čtyř set euro měsíčně. Do předmětných pěti let nelze započítat rodičovskou dovolenou, což fakticky koncipientům znemožňuje založení vlastní rodiny před třicátým rokem života a umělé časové omezování profesního růstu navíc zvyšuje motivaci ambiciózních lidí odejít do zahraničí anebo působit ve zcela jiném oboru. Podle předsedy České advokátní komory Martina Vychopně se po zavedení pětileté praxe počet slovenských absolventů právnických fakult zapsaných jako advokátní koncipienti v České republice, kde stále zůstala zachována tříletá praxe, zvýšil až trojnásobně.
Iniciativa připravila pro ministryni spravedlnosti Lucii Žitňanskou otevřený dopis s apelem směřujícím k opětovnému zkrácení povinné praxe, k němuž se mohou připojit i další podporovatelé. Mezi nimi je již dnes celá řada advokátních kanceláří, neziskových organizací a studentských spolků.
„Jsme přesvědčení, že zkrácení koncipientské praxe umožní přístup k advokátskému povolání širšímu spektru mladých lidí, což bude mít za následek postupné zvýšení kvality služeb poskytovaných klientům, a tím i celkové vymahatelnosti práva,“ věří mladí právníci. „S nedostatkem kvalitních koncipientů už zápasí i mnohé advokátní kanceláře,“ míní zástupci iniciativy a zároveň vyjadřují přesvědčení, že zdravé konkurenční prostředí je nevyhnutelnou podmínkou budování právního státu na Slovensku. Hrozící nežádoucí omezení hospodářské soutěže konstatoval ve své připomínce k novele zákona o advokacii slovenský antimonopolní úřad již roce 2012.
Většina členských států Evropské unie má povinnou praxi kratší než pět let, v mnohých z nich dokonce nepřesahuje tato etapa dva roky a na její ukončení nejsou třeba žádné závěrečné zkoušky. Délka slovenské koncipientury je tak v evropském prostoru raritou. „Slovenská republika by se měla přidat k moderním zemím, které dávají důraz na obsahovou kvalitu výchovy a vzdělávání nových advokátů a upřednostňují individuální schopnost prosadit se, namísto umělého omezování profesního růstu,“ domnívá se Marián Porvažník.
Zkrácení praxe by přitom nemělo mít negativní dopad na kvalitu nových advokátů. Bez ohledu na délku povinné praxe je totiž nutné složit náročné tříkolové advokátní zkoušky a je na stavovské organizaci, aby byla jejich náročnost nastavena na odpovídající úroveň. Cestou zpřísnění advokátních zkoušek šla koneckonců i Česká advokátní komora, když se v roce 2012 původní záměr prodloužit praxi na pět let setkal s nesouhlasem samotných advokátních koncipientů a studentů práv s tím, že takové opatření je diskriminační. Internetovou petici tehdy podepsalo více než 3000 lidí a poukazovali v ní na skutečnost, že budoucí advokáti by po pěti letech studií museli dalších pět let provádět „tvrdou a špatně placenou práci“. Naposledy se s nesouhlasem setkal i loňský záměr ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který chtěl k tříleté koncipientuře přidat ještě dvouletou praxi u soudu a de facto tak prodloužit odbornou přípavu k profesi advokáta na pět let.
Zdali mají snahy iniciativy na zkrácení praxe reálnou šanci na úspěch, je prozatím nejasné. Již v minulém týdnu se totiž hlasovalo o poslaneckém návrhu novely zákona o advokacii a podpora 55 ze 129 přítomných poslanců k obnovení tříleté koncipientury nestačila, obdobně jako tomu bylo v minulých letech.[2]
[1] Zákon č. 335/2012 Z.z.
[2] http://www.najpravo.sk/clanky/poslanci-neschvalili-skratenie-koncipientskej-praxe.html
Diskuze k článku ()