Internet věcí a Big Data poskytují sběratelům spuštění algoritmů, které přemění veřejná data v obchodovatelný artikl. Digitální vesmír do roku 2025 pravděpodobně naroste do objemu 175 zettabajtů (1 zettabajt = 1 bilión gigabajtů). Klikněte ve svém počítači na vlastnosti souborů, které obsahují váš životopis, rodinné fotografie nebo videa, a při pohledu na jejich velikost a prostor, který zabírají na vašem disku zjistíte, že jde o pouhou kapku v nekonečném oceánu. Zdánlivý altruismus poskytovatelů internetových služeb končí při analýze a kombinování sesbíraných údajů jejich uživatelů. Máme prakticky garantováno, že v budoucnu nebudeme platit peněžními prostředky, ale údaji, které jsou specifické pouze pro nás. Skutečná nemateriální hodnota nezačíná při vyplnění registračních údajů, ale při kombinaci času a naší vlastní individuality. Právě časová veličina je klíčovou ingrediencí, která ve spojení s naším průběžně přidávaným jedinečným obsahem vytváří z našich údajů skutečně cenný obsah. Přidávaný obsah postupně vytváří knihu naší mysli, chování, povahy a názorů, tedy tzv. „knihu úmyslů“. Není žádnou novinkou, že z pouhých veřejně dostupných dat, správně zkombinovaných a vyhodnocených, je možné u vybraných osob předvídat, kde a jak se budou pohybovat v nejbližších 2 až 3 měsících.
Případy Cambridge Analytica (v rámci něhož konzultační firma pro vlastní účely sesbírala údaje od přibližně 87 milionů uživatelů Facebooku) a 50 milionová pokuta pro Google, pouze potvrzují, že „knihy úmyslů“ skutečně představují důležitou hodnotu. Big Data začíná vzbuzovat pozornost také u orgánů ochrany hospodářské soutěže. Určitě nežijeme v růžové bublině, nikdo nikdy nebude vyvíjet a spravovat komplexní software jen pro naše pěkné oči. Stejně tak nepracujeme pro naše zaměstnavatele a obchodní partnery gratis. Byznys model „gratis“ nebyl a ani nikdy nebude modernou žádné éry. Určitě jednou dojdeme k momentu, kdy se hodnota našich údajů vyčerpá, avšak pravděpodobně až poté, co se změní základní priority naší společnosti.
Nehmatatelnost a abstraktnost digitálního světa činí odkrytí našeho soukromí snesitelnějším a přijatelnějším. Neodkrýváme přeci svoje názory, fotky a videa na úřední desce městského úřadu, ale na naší vlastní fiktivní nástěnce sociální sítě. V dnešní době se už ani nedivíme voličům, kteří jsou imunní vůči politickým kauzám dosahujícím desítek milionů eur, protože tato cifra je pro každodenní starosti neuchopitelná. Více však voliče vyvádí z míry přijetí úplatku ve výši 1.000 EUR, neboť tuto částku si snáze dosadí do proměnných svého vlastního života. Proto každý únik údajů, který se týká desítek milionů jednotlivců bez ani jen přibližné představy o jaké údaje vlastně jde a k čemu všemu mohou být použity, bude vždy považován pouze za jednu z mnohých nehmotných kauz, přičemž nevyžádaný newsletter anebo neadresná reklama vhozená do naší schránky bude nadále hlavní příčinou obtěžujícího ataku do naší osobní sféry.
Řadu povinností na ochranu soukromí sice mají v první řadě společnosti, ale před tím, než začneme bezprostředně házet vinu na ně, zkusme začít čtením "privacy notice", prohlédnout si, co nám nabízejí kolonky nastavení soukromí a zamyslet se nad tím, co, kam a komu poskytujeme.
Diskuze k článku ()