Po loňské premiéře se moderování letošního ročníku ujal opět advokát a soudní tlumočník německého jazyka Mgr. et Mgr. Michal Vávra, který velice živým a humorným způsobem provázel celým programem kongresu.
Den první
První blok prvého dne kongresu byl věnován trestnímu právu. Ihned po úvodním slovu zástupců organizátorů Ing. Lubomíra Brože a JUDr. Ing. Petry Gříbkové (která je mimochodem čerstvou držitelkou ocenění Podnikový právník a rozhovor s ní si můžete přečíst na našem právním portálu) se mikrofonu ujal JUDr. Libor Vávra, který polemizoval nad otázkou, k čemu v trestním právu slouží 3 stupně a 4 články soudní soustavy.
Častým argumentem pro zachování vrchních soudů je podle něj zejména jejich vyšší kvalita a specializace. V reakci na tento argument však uvedl, že „dle statistik od roku 2011 nepřesáhl počet sporů, které projednávají krajské soudy v prvním stupni a vrchní soudy jako soudy odvolací, 1 % trestních věcí v České republice.“ Zdůraznil, že většina trestných činů projednávaných u okresních nebo krajských soudů se od sebe liší jen mírou následku. Ačkoli například dojde k trestnému činu, jenž se vykazuje velkým nedostatkem důkazních prostředků a dokazování je velice komplikované, je příslušným okresní soud, jelikož jeho následkem je pouze lehké zranění. Pokud při tom samém skutkovém ději ale dojde k vraždě, příslušný je již krajský soud. Naopak zmínil, že je možné setkat se s mnoha případy, kdy spáchání trestného činu lze prokázat velmi snadno, neboť jej pachatel spáchal velice jednoduchým způsobem, avšak jelikož se jedná o částku přesahující určitou hranici, příslušný k projednání a rozhodnutí ve věci je krajský soud.
Co může být pro mnohé zajímavé, je skutečnost, že se doktoru Vávrovi jeví jako neefektivní setrvání u systému okresních soudů. Původní princip pocházející ještě z doby Rakouska-Uherska, aby okresní soudy byly dosažitelné pěší chůzí v rámci jednoho dne, je patrný ještě v současné době, byť již ve velmi omezené podobě. Lze však říci, že mnohem efektivnějším středobodem by v dnešní době byla krajská města. Jako významný argument uvedl též počet soudců na jednotlivých soudech. Téměř třetina soudů má méně než 12 soudců. Fungování takového soudu může být lehce ohrožené pouhou nemocí, rezignací soudce apod. Jako možnou označil takovou podobu, v rámci níž by byl soudní systém vystaven na principu krajů. Tyto kraje by mohly mít zřízené jednotlivé pobočky, kupříkladu v závislosti na osídlení, na území okresu. Příslušný předseda krajského soudu by pak mohl racionálně rozhodnout, kam je dle potřeb nutné koncentrovat například odborníky na trestní právo.
V rámci bloku trestního práva dále vystoupili JUDr. Pavel Zeman na téma nového zákona o státním zastupitelství, prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., a doc. JUDr. Bc. Tomáš Gřivna, Ph.D., se věnovali rekodifikaci trestního řádu, a dále vystoupila též prof. JUDr. Helena Válková, CSc., která se zabývala problematikou vězeňství.
Druhý blok byl zaměřen na témata z právních oblastí, jež leží mimo proud hlavních právních odvětví, o to více však upoutají pozornost. Velice přínosným byl příspěvek JUDr. Jakuba Morávka, Ph.D., jenž účastníkům kongresu představil téma whistleblowingu. Ten představuje problematiku oznamování závadného jednání, ke kterému dochází v rámci učitého subjektu, a následnou ochranu oznamovatelů před případnými odvetnými opatřeními ze strany těch, o jejichž jednání bylo oznámení učiněno. Nejčastěji se whistleblowing uplatní na pracovišti, kdy se zaměstnanec dostane do role oznamovatele. Jelikož bývá whistleblowing často spojován s bojem proti korupci, lze tuto problematiku označit jako politickou. V České republice v současné době dochází ke krokům, které mají tento jev zařadit do právního řádu, a to formou samostatného zákona.
Oznamování závadného jednání zpravidla funguje ve dvou sférách, a to interní a externí. Interní oznamování představuje vnitřní postupy v rámci společnosti. Zaměstnanec má mít možnost využít kupříkladu jakousi "horkou" linku nebo mu má být umožněno nekalé jednání ohlásit prostřednictvím jiných, předem stanovených, kanálů. Externí oznamování pak zahrnuje oznámení vůči orgánům veřejné moci nebo třeba i veřejným sdělovacím prostředkům. Zásadní otázkou je řešení ochranných a motivačních prvků. Shoda existuje v tom, že chráněna by měla být totožnost oznamovatele. „Domnívám se však, že chráněn by měl být i ten, vůči němuž oznámení směřuje,“ vyjádřil své přesvědčení Jakub Morávek. Důvodem je skutečnost, že se oznamované jednání nemusí prokázat, ale dotyčnou osobu to ve výsledku může vážně poškodit. Pokud jde o motivaci, zmínil Jakub Morávek slovenskou úpravu. V případě, že na Slovensku dojde k oznámení nekalého jednání a jeho následnému prokázání v trestním řízení, může oznamovatel za toto „udání“ získat jako odměnu až padesátinásobek minimální mzdy. Sám Morávek však toto řešení označuje jako nepříliš ideální, neboť není správné za oznamování platit (a vzpomněl též třeba na Jidáše a třicet stříbrných). Motivovat finanční odměnou k tomu, aby lidem nebylo lhostejné, co se ve společnosti děje, nepovažuje za správné řešení.
V současné době předpokládá služební zákon v § 205 přijetí nařízení vlády, které by oznamování upravilo v rámci státní služby. Problém však je, že zákon dále tuto problematiku nerzozvádí, pouze zmiňuje, že se nařízení vlády přijme. Zmíněna byla též ochrana zaměstnance v podobě zákazu výpovědi z důvodu podaného oznámení. Ačkoli by oznamovatelé měli být bezesporu chráněni, nelze si z praktického hlediska představit jejich další setrvání v zaměstnání, pakliže je o nich „obecně“ známo, že „udali“ svého zaměstnavatele. Pokud jde o připravovaný zákon, jeho věcná a osobní působnost by měla být poměrně široká, tj. vztahovat by se měl i na malé a střední podnikatele. Směřovat by měl na jakékoli závadné jednání, které by mohlo způsobit určitou škodu. V závěru Jakub Morávek uvedl, že přijatá úprava by dle jeho názoru měla být minimalistická, a zároveň taková, aby zavedla efektivní ochranu zaměstnance a umožnila správné nastavení veškerých oznamovacích i následných mechanismů.
Vedle tématu whistelblowingu byla v tomto bloku dále představena problematika přechodu práv a povinností při změně dodavatele, a to JUDr. Natašou Randlovou, se svým tématem vystoupil též JUDr. PhDr. René Petráš, Ph.D. a velmi neotřele pojatou prezentaci na téma „Jak plastikami zákonů zaklínat zlo aneb mimikry konání v politice“ představil JUDr. PhDr. Vratislav Košťál.
I poslední blok prvního dne byl zčásti věnován úzce zaměřeným tématům, jakými byly například kybernetické právo (prof. Ing. Vladimír Smejkal, Ph.D., LL.M.) nebo mediace (PhDr. Lenka Holá, Ph.D.). Doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc. pak představila téma rozvodu a majetkových práv manželů.
Prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc. přispěla do programu kongresu tématem rozvodů manželství a odklonů. K nové právní úpravě (tj. občanskému zákoníku) uvedla, že zákoník ponechal možnost smluvené formy rozvodu, avšak již se nejedná o nevyvratitelnou domněnku rozvratu, nýbrž tzv. rozvod bez zjišťování příčin rozvratu. Došlo také ke změně v tzv. dětské tvrdostní klauzuli, kterou nalezneme v § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku. Doposud též existuje rozdělené řízení o rozvod a řízení opatrovnické, což si lze pochvalovat, neboť tím se tato řízení poměrně zklidnila.
V rámci novelizace byla vyzdvižena skutečnost, že došlo k samostatné úpravě rozvodu manželství, a to v zákoně o zvláštních řízeních soudních. Jedná se o zvláštní druh řízení, které je sporné, ale zároveň nese prvky řízení nesporného. Tato nová úprava má několik zásadních výhod. „Za nejdůležitější považuji skutečnost, že od 1. ledna loňského roku účastníky nenazýváme „žalobce“ a „žalovaný“, uvedla prof. Hrušáková. Účastníky řízení jsou nově manželé, což je vymezení „vypůjčené“ z hmotněprávní úpravy. Existuje také společný návrh manželů, pakliže návrh podají oba manželé. Za společný návrh je však považován i takový návrh, který podá jen jeden z manželů, avšak druhý se k němu připojí. Problémem je, že při projednávání rozvodu manželství soud vždy musí vyslechnout účastníky řízení o rozvodu manželství, což do přijetí nové právní úpravy nebylo vždy nutné a soudy této možnosti často využívaly.
Program prvního dne byl zakončen přednáškou o „Sjednocující“ judikatuře Nejvyššího soudu v praxi od JUDr. Petra Meduny. Následoval společenský večer, kterým byl první den kongresu završen a během kterého byly též vyhlášeny výsledky studentské soutěže Ukaž svou kreativitu III.
Den druhý
Druhý den kongresu zahájila přednáška JUDr. Roberta Nerudy, Ph.D. na téma soukromého vymáhání soutěžního práva. Pozornost byla zaměřena též na nové přístupy a možnosti v regulaci společného jmění manželů, o čemž pohovořil JUDr. Petr Tégl, Ph.D. U manželského majetkového práva zůstal i JUDr. Filip Melzer, Ph.D., LL.M., jenž se věnoval obligačním vztahům mezi manželským majetkovým společenstvím a jedním z manželů. Neopomenuta byla též sféra veřejnoprávní, kdy o daňových novinkách pro rok 2015 pohovořila prof. JUDr. Hana Marková, CSc.
Přednáškou nesoucí záhadný název „Mýty a pověry ve výkladu a aplikaci nového civilního práva – dnešní klid před zítřejší bouří“, zaujal účastníky kongresu JUDr. Petr Čech, Ph.D., LL.M. Uvedl, že ačkoli to na první pohled vypadá, že s novým civilním právem nejsou žádné problémy, tyto ve skutečnosti existují, doposud však jaksi schované pod povrchem, aniž bychom si je uvědomovali. Mezi uživateli, ale i odborníky panuje velká nejistota a nízké vědomí o tom, jaké nové právo vlastně je.
Jako příklad uvedl problematiku funkčního období člena představenstva nebo dozorčí rady akciové společnosti podle § 439 zákona o obchodních korporacích. Zmíněné ustanovení se začalo vykládat tak, že by funkční období mohlo trvat dobu neurčitou, čili do odvolání. V tuto chvíli by Petr Čech tento výklad nepřipustil, ačkoli i v některých komentářích se lze s takovým názorem setkat. Pakliže se takové ustanovení najde ve stanovách, muselo by být prohlášeno za neplatné a uplatnilo by se ustanovení zákonné, podle nějž je funkční období člena představenstva 1 rok a člena dozorčí rady 3 roky. Pokud by si tohoto některé společnosti nebyly vědomy, mohly by snadno například po 10 letech zjistit, že již 9 let nemají představenstvo a 7 let dozorčí radu.
Dalším příkladem je názor, podle nějž lze dle § 175 odst. 3 zákona o obchodních korporacích v režimu per rollam změnit společenskou smlouvu společnosti s ručením omezeným s pouhými úředně ověřenými podpisy. Toto ustanovení skutečně předvídá, že pakliže společníci na valné hromadě rozhodují v režimu per rollam, tak i tam, kde je nutný notářský zápis o usnesení valné hromady, postačí úředně ověřit podpisy. Zdálo by se tedy, že v režimu rozhodování per rollam je možné jaksi „utéci“ před nutností notářského zápisu. Část teorie však pochybuje o tom, zda lze toto ustanovení užít na všechny případy, tj. na všechny typy usnesení, k nimž je třeba notářský zápis, například ve vztahu ke společenské smlouvě. Společenská smlouva má dle § 8 zákona o obchodních korporacích zvláštní režim, neboť se k ní vyžaduje forma notářského zápisu. Na tuto úpravu navazuje § 564 občanského zákoníku, podle nějž jestliže se k určitému jednání vyžaduje určitá forma, vyžaduje se tatáž forma nebo přísnější též ke změně takového jednání. V tomto směru lze vidět jakýsi konflikt pravidel. Ten ale pomůže vyřešit směrnice 2009/101/ES, jež obsahuje přesný požadavek, tedy že akt, kterým se společnost zakládá, jakož i jeho změny, musí být úředně ověřeny. Tímto se však nerozumí úředně ověřené podpisy, nýbrž úřední sepsání dokumentů. O každé společenské smlouvě s.r.o. a její změně je tedy nutné zajistit notářský zápis.
Na téma Nejvyšší rady soudnictví pohovořil JUDr. Josef Baxa. Uvedl, že v minulém roce byly započaty práce směřující k vytvoření konceptu Nejvyšší rady soudnictví, avšak v současné době postrádá adekvátní protipól a vůli ze strany Ministerstva spravedlnosti. Vyjádřil se též ke stavu justice. Justice sama si podle jeho názoru uvědomuje příčiny svého stavu, nedisponuje však dostatečnými nástroji k jeho změně. Nikdo jiný než justice patrně nemůže podat zprávu o přijatelnosti případných změn, o jejich dopadech, náročnosti či způsobu provedení transformace. Problémem je časté střídání přístupů, kdy v jedné etapě je ze strany Ministerstva spravedlnosti patrná aktivita směrem ke změnám, které však mnohdy bývají velmi rychlé až zbrklé, a na druhou stranu přicházejí období vykazující spíše nekomunikaci a neaktivitu. Za svůj stav a fungování nabízí justice svou odpovědnost, avšak nelze též opomenout odpovědnost ze strany jiných státních orgánů či ze strany politické reprezentace.
Justice požaduje změnu správy soudnictví, včetně zřízení Nejvyšší rady soudnictví, avšak sama ke změně stavu nedisponuje příslušnými nástroji. Je třeba dosáhnout podstatných změn, ale mělo by jít o změny komplexní, jež jsou dlouhodobou strategickou úvahou a jež vychází z důkladné znalosti soudního systému, analýzy jeho funkčnosti či nefunkčnosti. Tyto změny však apriorně vyžadují diskusi s justicí a její podíl na takových případných změnách. Justice má potenciál, aby fungovala lépe a měla by lépe fungovat. V závěru označil Josef Baxa jako velký nedostatek skutečnost, že ačkoli poslední roky přinesly dva velké nové kodexy, tj. trestní zákoník a občanský zákoník, doposud chybí jejich procesní úprava, která má být zrcadlem hmotného práva. Další témata, jež je třeba podrobit diskuzi, jsou otázky týkající se výběru nových soudců, jmenování soudních funkcionářů, výchova a vzdělání apod.
Tímto však aktuální otázky justice nebyly vyčerpány, neboť JUDr. Roman Fiala navázal na povzdech Josefa Baxy k absenci procesního zrcadla občanského zákoníku a přednesl příspěvek zabývající se rekodifikací civilního procesního práva. Rovněž prezidentka Soudcovské unie Mgr. Daniela Zemanová zaměřila svou pozornost na českou justici, a to prostřednictvím konkrétních priorit a úkolů Soudcovské unie.
Závěrečné hodnocení
Závěrem je třeba říci, že celý kongres provázela velice příjemná atmosféra, která byla podtržená vysoce kvalitními a poutavými tématy jednotlivých přednášek. Jako významný prvek si dovoluji uvést pana moderátora, který kongres po celou dobu provázel svým humorem, neutuchajícím úsměvem a neustále tak udržoval účastníky kongresu v dobré náladě. Nyní se můžeme těšit na příští ročník kongresu Právní prostor, od kterého se jistě dočkáme minimálně stejné kvality a úrovně.
Více se o kongresu můžete dozvědět na webových stránkách kongrespravniprostor.cz.
Diskuze k článku ()