Rozhovor: Jan Sůra – Klient hledá přidanou hodnotu

"Role advokacie se mění. Klienti byli vždy zvyklí chodit za advokátem až s konkrétním problémem; dnes je největší poptávka po službách preventivních," upozorňuje Jan Sůra z advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný, jejíž je čerstvě partnerem. O výzvách, jimž čelí svět advokacie a o jeho měnící se dynamice si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

redaktor
Foto: Fotolia

Vaše práce, se kterou jste se umístil na druhém místě v kategorii Talent roku soutěže Právník roku 2016, se jmenuje „Limity poskytování právních služeb: výzvy pro advokacii třetího tisíciletí“. Můžete na úvod stručně shrnout, jakým výzvám podle Vás advokacie čelí a bude čelit?

Dochází k zásadnímu prolamování zmíněných limitů právních služeb, které byly dosud velmi pevně stanoveny. Advokacie měla vždy vymezené hranice, svou společenskou úlohu, kterou plnila. Nyní ale na naši profesi působí silné tlaky zevnitř i zvenčí. Advokáti, aby se vymezili proti konkurenci a uspokojili poptávku klientů, se snaží tyto dosud pevné hranice posouvat. Zároveň působí tlak z druhé strany od neadvokátů či dokonce neprávníků, kteří se snaží do této uzavřené skupiny proniknout a na poskytování právních služeb participovat. Jedná se jak o společnosti, které v rámci svých služeb poskytují i právní poradenství, tak o různé technické platformy, které usnadňují orientaci v právním prostoru – ať už jsou to pokročilé právní informační systémy, nebo různé vzory a generátory smluv. V tomto měnícím se prostředí si advokát musí hledat své místo. 

Jak se mění preference klientů například v porovnání s dobou před pěti lety? Co požadují, když poptávají právní služby?

Klienti čím dál méně poptávají běžnou právní agendu a hledají služby s přidanou hodnotou. Důvodem je právě zjednodušení práce s právními informacemi a zároveň větší hlídání nákladů.

To je velká změna v nahlížení klientů na právní služby. Těžištěm práce advokátů v minulosti mnohdy bývalo zajišťování chodu interního právního oddělení, dnes jsou většinou poptávány služby, které klienti nejsou schopni zajišťovat interně nebo to pro ně aspoň není efektivnější.

Zmínil jste sofistikované právní systémy, pomocí nichž si může klient například sestavit smlouvu přesně dle svých požadavků. V budoucnu jistě můžeme čekat rozšíření jejich funkcionality, možná snad i specializovanou umělou inteligenci. Může se na tuto změnu, kdy výraznou část agendy obstará počítač, svět advokacie nějak připravit?

Myslím si, že ano, a to je vlastně i poselstvím zmíněné práce. Pokud advokát setrvává na klasické formě právní služby, která je do velké míry izolovaná od činnosti klienta, může být v budoucnu někým či něčím nahrazen.

Klient dnes málokdy požaduje izolované právní stanovisko, ale častěji právě komplexní radu a větší vhled advokáta do daného problému. Potřebuje, aby porozuměl jeho trhu, businessu, aby mu byl schopen zprostředkovat i služby, které mu sám není schopen poskytnout. To je způsob, jak může advokát v budoucnu přežít. Právní služba by neměla být jenom o zákonech, ale i o vnímání dalších zákonitostí, které činnost klienta předurčují.

Koneckonců advokacie byla tradičně velmi důvěrná a osobní služba, advokát své klienty vždy velmi dobře znal. Dnes už sice většinou není oním rodinným důvěrníkem, ale je důležité, aby se tento princip důvěrného vztahu částečně přenesl také do korporátní sféry. Advokát by měl být klientovi strategickým poradcem.

Je vůbec možné, aby se advokát na toto vše, co zmiňujete, během nějaké rozumné doby připravil? A kdo by jej vůbec měl připravovat – advokátní kancelář, právnická fakulta nebo snad ještě někdo dřív?

Právnické fakulty připravují studenty velmi teoreticky. Když k nám do kanceláře absolventi přijdou, zjišťujeme, že nikdy neviděli žalobu, neví, jak jednak s klientem, jak jej formálně oslovit, jak napsat stanovisko, jak formulovat doporučení dalšího postupu.

Zásadní roli proto hrají instituce, kam mladí právníci nastoupí. Ty by jim měly poskytnout nejen praktické zkušenosti, ale také systematické vzdělávání v soft skills a dalších odvětvích. Na tento typ myšlení zkrátka musí advokátní kancelář připravit své lidi sama. U nás v kanceláři školíme zaměstnance, vedle odborných témat, také ve vyjednávání a komunikaci, správném sjednávání odměny za právní služby apod.

Od koho by měl pocházet impuls směrem k právnickým fakultám, že je nutno dosavadní systém změnit? Nebo změna postupem času přijde sama?

Je otázkou, zda je třeba něco zásadněji měnit. Jistě by studentům prospěla větší interakce s reálným právním prostředím, třeba ve formě povinných stáží, v rámci kterých by mohli získat praktické zkušenosti. Na druhou stranu, toto si je aktivní student se zájmem o svůj profesní rozvoj schopen zajistit sám.

Situace se zlepšuje i na samotných právnických fakultách: existují specializované předměty na psaní právních textů v cizích jazycích, simulované soudní procesy... To všechno určitě významně pomáhá v tom, aby studenti byli připravenější pro vstup do praxe.

Advokáti, asi jako většina odborníků, směřují ve své práci k čím dál užší specializaci. Domníváte se, že tento trend bude pokračovat i v budoucnu?

Nemyslím si, že by tento trend byl udržitelný. Dokonce se domnívám, že již nyní směřuje opačným směrem. Vidím to na tržním chování advokátních kanceláří. Řada z těch, které byly velice úzce specializované, v posledních letech zanikla nebo významně rozšířila skladbu svých služeb. Výhradní specializace je už dnes možná jen u specifických, a do jisté míry izolovaných, kategorií jako třeba trestní právo nebo veřejné zakázky.

A úzká specializace bude v budoucnu tím problematičtější, čím budou informace dostupnější a jednodušší s nimi pracovat. To je ale fenomén, který v současné době dopadá na řadu dalších povolání a někteří dokonce tvrdí, že specialisté již nebudou potřeba vůbec.

To, že se svět, a obzvláště ten technologický, rychle vyvíjí, jistě není potřeba zdůrazňovat. Zvládá na něj ale právo dostatečně rychle reagovat? A má se o to zákonodárce vlastně vůbec snažit? Nebo by měl některým věcem raději nechávat volný průběh?

Jakákoli regulace je většinou několik kroků za reálným vývojem společnosti. Málokterá regulace predikuje. Spíše jen napravuje chyby nebo reaguje na situace, které již vznikly.

Jsem příznivcem toho, že by zákonodárce měl reagovat na nové trendy, ale měl by pečlivě zvažovat, jestli je to v konkrétních případech opravdu nutné, jestli samoregulace nebo stávající mechanismy nejsou zcela dostačující.

Přeregulovanost některých odvětví je obrovská. Já pracuji z velké části s oblastí bankovnictví a finančních služeb a zde klienti aktuálně nedělají prakticky nic jiného, než že se připravují na novou a novou regulaci.

Která právní odvětví podle Vás čeká v následujících letech největší rozvoj?

Z mého pohledu jednoznačně oblasti práva, která zajišťují klientům prevenci před riziky a nepřátelskými útoky jak zvenčí, tak zevnitř. To vnímám jako zásadní a průřezovou kategorii právních služeb, která nyní klienty zajímá ze všeho nejvíce. I v tomto se mění role advokacie: klienti byli vždy zvyklí chodit za advokátem až s konkrétním problémem; dnes je největší poptávka po službách preventivních. A jak jsem již zmínil, pokud chcete dělat dobrou prevenci rizik u klienta, musíte znát detailně jeho fungování, trh, konkurenci, která by jej mohla případně ohrozit, připravovanou legislativu atd.

Myslíte, že můžeme v budoucnu očekávat zcela nová právní odvětví? V poslední době se například etablovalo již zmiňované IT právo, případně třeba právo módního průmyslu…

Odborné oblasti jsou od dob římského práva dobře nastavené a rozdělené. I IT právo bude vždy jen určitá kombinace veřejnoprávní regulace a soukromoprávních vztahů. Pro studijní účely to samozřejmě smysl má. Na praktické fungování ale toto dělení nemá zásadnější dopad. Právo módního průmyslu již je kategorizací zajímavější, protože kopíruje reálný obor lidské činnosti. A vlastně odpovídá na Vaši předchozí otázku ohledně další specializace právníků – nebudou již jen specialisté na občanské právo či M&A, ale také na oblast automobilového průmyslu, zemědělství apod. Odborné týmy v naší advokátní kanceláři již na této horizontálně orientované platformě fungují.

Jaká součást „právního servisu“, která je dnes považována za určitý nadstandard, myslíte, že bude v budoucnu považována za jeho přirozenou součást?

Řešení otázky prezentace problému navenek včetně komunikační strategie. Advokáti často vybaví klienta stanoviskem a už je nezajímá, jaký bude jeho další osud. A pak také již zmíněná prevence. Klienti dnes chápou, že soudit se a jít do sporů, tedy řešit věci až následně, má čím dál tím menší smysl a reálný užitek. Myslím si, že dnes velmi nadstavbovou, ale v brzké budoucnosti zcela běžnou, součástí právních služeb bude komplexní prevence rizik, která klientům hrozí, včetně rizik reputačních. Takové roztahování ochranných deštníků.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články