Letos se účastníte jako přednášející dalšího ročníku kongresu Právní prostor. Jakého tématu se bude Vaše přednáška týkat?
Trest za neúspěch v podnikání nebo nabídka druhé šance? Tuto otázku si položím a pokusím se ji zodpovědět. Budu hovořit o aktuální změně politického náhledu na způsob řešení úpadku korporací a podnikatelů. Popíšu, jak nový trend prosakuje do legislativy, konkrétně do nedávno schválené novely insolvenčního zákona, nového evropského nařízení o úpadku a do návrhu směrnice o restrukturalizaci a druhé šanci. A konečně se podívám na problém z praktického pohledu na případu jedné konkrétní soudní reorganizace.
Vláda vás nedávno jmenovala členem svého vrcholného poradního orgánu, Legislativní rady vlády. Co si od toho slibujete?
Téma dluhů, insolvence a restrukturalizace je velmi aktuální, stejně jako je aktuální nová úprava civilního soudního procesu. Byl jsem osloven proto, že se nyní mají ve zrychleném režimu projednávat věci, které se týkají právě insolvenčního práva, tedy jako expert na insolvenci. V dlouhodobějším horizontu se připravuje nový občanský soudní řád a zde jsem byl osloven jako expert na soudní proces. Věřím, že budu moci využít své praktické zkušenosti ze stovek soudních a insolvenčních případů a přispěji k tomu, aby nová právní úprava v praxi reálně fungovala.
Problematika insolvence je poměrně rozsáhlá a komplikovaná. V čem vidíte v rámci českého právního řádu z hlediska úpadku, jeho forem a řešení největší problém?
Myslím si, že máme velmi dobrou právní úpravu. Problém je, že jsme se ještě nenaučili ji plně využívat. Nové trendy nejsou až tak zásadní co se týče změny právní úpravy, ale spíše kladou akcent na to, že se má dávat druhá šance podnikům, které se dostanou do obtíží, a že se mají více využívat mechanismy, které už naše právo zná od roku 2008. V oblasti korporátního úpadku to dnes vypadá tak, že většina firem, které se dostanou do obtíží, skončí v konkurzu. To znamená, že se celá firma zlikviduje, zanikne, zaniknou pracovní místa, má to dopad na odběratelsko-dodavatelské vztahy, vzniká druhotná platební neschopnost. Omezuje to také příjmy státního rozpočtu. Druhou alternativu proti konceptu likvidačního konkurzu představuje sanační řešení, tedy zachování provozu podniku, to, že se podnik zbaví starých dluhů a může pokračovat dál. To je možné jednak v reorganizaci, která se využívá, ale málo, nebo i v sanační variantě konkurzu. Zde se zachová provoz podniku a poté, co se podnik očistí od starého dluhu, jej převezme jiný vlastník. Největší problém vidím v tom, že se v praxi zatím jen velmi zřídka daří využívat konstruktivní modely záchrany korporací, podniků a živnostníků, kteří se dostanou do potíží.
Jak se v současnosti využívají instituty záchrany podniků v insolvenci? Kde jsou ty hranice, kdy podnik zachránit ještě lze?
Jak jsem již zmínil, zatím se využívají málo a to z několika důvodů. Jeden důvod je, že se s tím podnikatelé nenaučili pracovat. Možnosti, které jim právo dává, zkrátka nevyužívají – na rozdíl od fyzických osob. Oddlužení fyzických osob začalo překvapivě fungovat velmi rychle, protože lidé brzy pochopili, že je pro ně proces oddlužení výhodný. Myslím si, že podnikatelská sféra to ještě úplně nepochopila. Pravda je, že oddlužení podnikatelů a korporací je komplikovanější než oddlužení fyzických osob. Nikdo nikomu nepodává jen tak pomocnou ruku. Počítá se s tím, že podnikatelé musí myslet na své zájmy sami. Ale máme už zde soudní reorganizace, které se podařily. Jsou to reorganizace jak velkých, tak středních a malých podniků. Pravdou je, že jsou to zatím spíše výjimky. Selhává to na neznalosti soudního procesu reorganizace a neznalosti fungování insolvenčního práva nikoli na papíře, ale v praxi.
Myslíte si, že by tedy mělo docházet k nějakým změnám uvnitř společností – například kladení důrazu na různá teoretická i praktická školení odborného managementu korporace?
Určitě by to bylo na místě. Například návrh evropské směrnice počítá se zavedením systému včasného varování, který by měl sloužit zejména malým a středním podnikům, které si nemohou dovolit tolik odborníků a specialistů jako větší akciové společnosti. Zde se počítá s tím, že by ruku k dílu měl přiložit stát a že by měl vytvořit informační systémy, které by pomáhaly malým a středním podnikům zvládnout krizové situace.
Ministerstvo spravedlnosti zpřísňuje zkoušky na insolvenčního správce. Co si o zvýšení nároků myslíte?
Výkon funkce správce je velmi odpovědná činnost. Je to multidisciplinární obor, nevystačíte si se znalostí práva. Vyžaduje to i ekonomické znalosti a praktické manažerské schopnosti, zejména pokud se bavíme o obchodních korporacích. Myslím si, že přísné podmínky pro výkon této profese jsou na místě. Zejména si ale myslím, že by to mělo být orientováno prakticky, ne teoreticky. Insolvenční správci působí v podstatě jako inter manažeři, tedy manažeři na omezený časový úsek, kteří vstupují do živého organismu, do nějaké korporace. Musí se orientovat v tom, jak firma funguje, musí zvládnout práci s korporací v soudním procesu, který má svá striktní pravidla. To je náročná záležitost. Nevystačíte si s teorií. Vyžaduje to praktickou zkušenost. Proto si myslím, že dobrý je směr Ministerstva, které chce u zkoušek zvláštních insolvenčních správců zavést případové studie. Nešlo by o testování encyklopedických znalostí, což je v dnešní době kontraproduktivní, ale o práci na skutečných případech. To považuji za dobrý směr.
Prezident Zeman podepsal v únoru novelu mající za účel omezit šikanózní insolvenční návrhy. Soud by napříště mohl rozhodnout, že podezřelé návrhy v první fázi řízení nezveřejní v insolvenčním rejstříku. Soudci budou mít týden na jejich posouzení. Myslíte si, že to v praxi bude mít efektivní dopad?
Myslím si, že to může pomoci v extrémních případech, kdy je ten návrh od samého počátku podezřelý a zjevně nesmyslný. To, že se řízení povede po velmi omezenou dobu skrytě s tím, že nikdo neuvidí, že je takový návrh podaný, považuji za rozumné. Soud ale musí v sedmi dnech vyhodnotit, zda jde či nejde o zjevně bezdůvodný insolvenční návrh. V případě, že ano, tak návrh odmítne a dozví se to jen ten, kdo návrh podal, a ten, na koho byl podán. Na druhou stranu je tam pojistka, že pokud se to v těch sedmi dnech takto jevit nebude, tak se řízení překlopí do veřejného řízení, které zajistí ochranu dalších věřitelů. Ta lhůta je samozřejmě velmi krátká, takže nebude prostor pro nějaké důkladné zkoumání návrhů. Jde o to vyloučit ze hry alespoň ty zjevně nesmyslné, kde je na první pohled zřejmé, že je to šikana a odklidit je, aniž by firmu poškodily tím, že je každý uvidí v insolvenčním rejstříku.
Diskuze k článku ()