Co soudíte o regulaci českého kapitálového trhu v porovnání s ostatními evropskými zeměmi?
Jsme součástí osmadvacítky a 95-98 % právní úpravy je harmonizováno, což je zásadní zpráva pro investorskou veřejnost celého světa. Dvě třetiny investorů, kteří přicházejí k nám na burzu, pocházejí z oblasti mimo EU, nejčastěji z USA.
Infrastruktura našeho kapitálového trhu je standardizovaná, robustní, silná a připravená, přeshraniční obchodování i vypořádání funguje. Snažíme se být čitelní a nevymýšlíme žádné speciality. Naše pravidla se vždycky snažíme psát tak, aby se podobala něčemu, na co jsou investoři zvyklí. Nemají totiž zájem se učit speciální pravidla v každé z evropských zemí, chtějí nás vnímat jako jeden trh s jednou sadou pravidel.
To, že jsme v EU, je pro nás opravdu zásadní, hlavně její čtyři svobody. Volný pohyb kapitálu je pro nás klíčový. Od okamžiku, kdy jsme se stali členy EU, se masivně zvětšil objem prostředků, které byly investovány do našeho trhu. Nebudu mluvit teď jako právník, ale jako ekonom: jsme malá otevřená ekonomika a mezinárodní obchod je pro nás velmi důležitý.
To, co je u nás nestandardní, jsou chyby a nedostatek podpory českého kapitálového trhu. U nás je snaha motivovat finanční trh hlavně skrze příspěvky na stavební spoření a kapitálové životní pojištění. Obojí považuji za mrhání penězi, nikdy k lepší infrastruktuře či spoření nepovedou. Ministerstvo financí snížilo příspěvek u stavebního spoření o třetinu, bohužel to bylo maximum politicky možného, ale kapitálové životní pojištění je stále velmi populární a dotované. Je to paradox, tento produkt je velmi složitý, velmi sofistikovaný, ale lidé jsou přesvědčeni o tom, že mu rozumí a že je to skvělý způsob spoření. Ani jedno z toho podle mne není cesta k podpoře kapitálového trhu.
Jaký je podle Vás vztah politiků ke kapitálovým trhům a jejich regulaci?
Harmonizace naší legislativy je prakticky všechno, co se děje, a děje se to automaticky bez politické debaty. Jsem názoru, že politici nemají příliš zájem kapitálovému trhu pomáhat, bohužel si neuvědomují, že dobře fungující kapitálový trh má další přínosy pro ekonomiku, pro investory i emitenty, pro společnost, a to nejen co se HDP týče, ale rovněž v oblasti edukace a odpovědnosti.
V Americe se nebojí střední třída individuálně investovat do sekuritizovaných nástrojů, zatímco u nás se prodávají hlavně podílové listy. Někteří odpovědnější občané spoří pomocí penzijních fondů, ale spořící částky jsou maličké v porovnání s příjmy a očekávanými výplatami. Nicméně penzijní fondy u nás nejsou penzijními fondy, ale money-market instrumenty (nástroji peněžního trhu), mají do portfolií nakoupené v podstatě jen státní dluhopisy. Většinu jejich majetku by ale naopak měly tvořit akcie jako na standardních rozvinutých trzích západních zemí. To u nás vůbec není, politici se pořád dívají na akciové tituly jako na něco riskantního, nepatřičného. Nechápou, že bohatství společnosti by mělo být správně drženo skrze institucionální investory, široká veřejnost by měla ovládat akciové trhy tak, jako tomu je v rozvinutých trzích, např. v Německu. Jejich páteřní firmy jsou vlastněny právě institucionálními investory, zejména penzijními fondy, podílovými fondy a pojišťovnami, spravujícími majetek pro finální fyzické osoby. Ekonomika je tam držena střadateli, kteří z ní pak budou dostávat důchody.
Pokud se máme bavit o tom, že chceme rozvíjet kapitálový trh, pak se musíme vážně bavit o penzijní reformě. Díky tomu mohou lidé omezit svou závislost na státu a také získáte sebevědomější společnost. Od politiků mi chybí nějaká vize a jasné určení toho, co chceme a co nechceme.
A jak se čeští politici staví k evropské regulaci?
Politici by měli mnohem více na evropské úrovni bojovat za národní zájmy. Nám se někdy daří přesvědčovat ministerstvo, aby bojovalo za naše zájmy na pracovní úrovni při vyjednávání nové legislativy. Evropská komise, která legislativu připravuje, má často úplně jiné zájmy, než by měly členské státy. Komise chce několik málo burz a centrálních depozitářů v EU 28 a podporuje setrvání jen těch největších. Je ale zájmem členské země, Česka, aby naše infrastruktura zmizela či byla převedena do Frankfurtu nebo Paříže? Fungující kapitálový trh živí u nás i mnoho dalších osob s vysokou přidanou hodnotou jako advokáty, auditory, účetní a další nejrůznější poradce.
Problém je ten, že naše evropská politika není koordinovaná. U nás se potom všichni vymlouvají, že: „To chce Brusel,“, ale nejsilnějším orgánem Unie je pořád Rada, složená ze zástupců členských států. Tam se má hledat minimální jmenovatel zájmů členských států. A tam není vhodné, aby náš zástupce na nejvyšší ministerské úrovni řekl: „No comment,“ a všechno odkýval, aby se nedělaly problémy. Nemám proto rád stěžování na Brusel, to si stěžujeme na sebe, na to, že neumíme říci svoje priority. Vláda se na to systematicky nepřipravuje, ministři o tom nereferují. Toto není záležitost pravice či levice, ale všech českých vlád. Není tu žádná otevřená politická debata o tom, co jednotlivé ministerstvo chce a nechce po Bruselu. Politici necítí tlak od voličů na vysvětlování jednotlivých evropských politických otázek a je pro ně pohodlné nic nedělat.
Jaký je vztah mezi burzou a ČNB jakožto regulovaným a regulujícím? Plní ČNB svou roli dobře, nebo má nějaké limity?
Z mé osobní zkušenosti mohu říci, že jsou tam lidé, kteří své práci rozumí, a když po nás něco chtějí, tak to dává smysl. To, jestli ji dělají dobře, je otázka na někoho jiného, kdo není přímo účasten tohoto vztahu regulující – regulovaný.
Pro nás je pozitivní, že nám často sdělí svoji pozici. Dá se s nimi komunikovat a jsou odhadnutelní ve svých pozicích. Jsou také pro-obchodní, nejsou úplně superformální, jak mám třeba zkušenost od rakouských kolegů. Tam nikdo nekomunikuje, nic nevysvětluje, když se o něco požádá, tak za pět měsíců přijde zamítavá odpověď bez odůvodnění. U nás spolu umíme komunikovat. Já to beru jako samozřejmost, že regulátor takto funguje. O to více jsem překvapen od kolegů ze zahraničí, že to není pravidlem.
Jaký je podíl pražské burzy na přípravě legislativy a regulace? Do jaké míry jsou zohledněny vaše připomínky?
Spolupracujeme s ministerstvem financí, komunikace s nimi funguje. Když se něco připravuje, tak to posílají trhu a asociacím, přičemž my jsme za takovou malou asociaci bráni. Máme možnost se zúčastňovat pracovních setkání. Rozhodně je možnost se vyjádřit ke všem otevřeným bodům a zaslat připomínky. V tomto ohledu nemohu vytknout téměř nic. Ministerstvo si pak vyhodnotí samo, co je pro ně zásadní, za co budou a nebudou bojovat.
Co soudíte o unii kapitálových trhů, která je jedním z hlavních projektů Komise?
Je to politická otázka. Chtějí asi trochu kopírovat mimoevropský svět – v Evropě totiž všechno ovládají banky, přes banky se investuje, banka dává úvěry. Tímto způsobem se financuje 90 % podniků v EU a jejich rozvoj není takový dobrý a dravý jako ve zbytku světa. Třeba v USA se financují hlavně prodejem akcií, a když už se financují dluhem, tak polovinu toho dluhu tvoří korporátní dluhopisy, které jsou prodávány investorské veřejnosti.
Principiálně je ten projekt správný, nechť se více sekuritizuje, ať investoři více investují napřímo do podniků, ať se dělá více PPP projektů, soukromý kapitál s veřejným, stát k tomu dá nějaké záruky. Samozřejmě to tu může soukromý kapitál financovat. Když se podíváte na naše penzijní fondy, které mají desítky miliard korun, tak za ty peníze mají nakoupeny státní dluhopisy. Co to je? Ať za to postaví dálnici či železniční tratě, peníze na to mají, stát ať jim dá záruky a budou to úplně stejné záruky, jako že budou splaceny státní dluhopisy. A pomůže to rozvoji naší země. Kdy jindy než nyní při hospodářském růstu by se měla tvořit nová infrastruktura země? Bohužel bude na tuto dobu po zvládnutí finanční krize 2008 v Česku spíše vzpomínáno jako na projedený čas.
Peníze tady jsou, pokud má unie kapitálových trhů vést k tomu, aby se peníze více přeshraničně poskytovaly, tak dobře. Myslím, že by to asi pomohlo rozvoji Evropy. Principiálně ano, ale musíme být opatrní a promyslet to.
Je možné tyto penzijní fondy motivovat k tomu, aby se nebály investovat?
Ať se zruší to, že musí mít každý rok výsledek plusovou nulu. To je úplně nelogické. Naopak, penzijní fond musí mít takovou výkonnost, aby v daném stavu ekonomiky platil penze potřebným. A když je krize a všechny ceny se sníží o deset procent, tak asi nevadí, když zrovna ten rok penzijní fond něco prodělá. Ale to, že musí vydělat kladnou nulu, je něco úplně příšerného. Právě to je motivuje k tomu nakupovat státní dluhopisy. Problém je ten, že do akcií mohou investovat úplně minimálně. Navíc nyní stát emituje krátkodobé dluhopisy se záporným výnosem, nevím, jak se s tím naše penzijní fondy poperou.
Takže je třeba zcela změnit právní regulaci?
Ano, ale to je samozřejmě politická věc. Toto musí rozhodnout vláda, je třeba systémová změna. A nemusí to být agenda jen pravicové vlády. Ta penzijní reforma, kterou připravil ministr Kalousek, v sobě ratio měla, ale bylo to natolik politicky exponované, že do toho nechtěl nikdo investovat. Demokratická levice řekla, že s tím nesouhlasí a při první možnosti to zruší. Ale podle mě tato otázka, že si budeme šetřit, není vyhraněně pravicová. Je to přeci o tom, že budeme motivovat lidi k tomu, aby si šetřili. Schopnost odložit spotřebu a investovat vydělané prostředky by měla být praktikována všemi odpovědnými jedinci a veřejná moc by v tomto měla občany podporovat a ne jim zdůrazňovat připravenost státu se o všechny postarat.
Kapitalizace českého kapitálového trhu je v porovnání například se sousedním Polskem výrazně nižší. Je to tím, že firmy nerady obchodují se svými akciemi? Lze firmy nějak motivovat, například uvolněním podmínek vstupu na burzu?
Nejde o uvolnění podmínek, dovolil bych si říct, že ty jsou nadstandardní. Není mnoho trhů, které by vycházely potenciálním emitentům více vstříc. Burza poskytuje veškerou součinnost v rámci příprav na IPO, máme celou škálu nejrůznějších bonusů a pobídek jak pro emitenta, tak pro investiční banku, která emitenta na trh přivede. Jsou to zejména nulové poplatky za listing, nulový poplatek za obchodování v prvním roce pro člena burzy, který emisi na trh uvádí, finanční příspěvek na marketingové aktivity spojené s IPO, atd.
Rozdíl je u nás v tom, že máme zhruba jen 100 tisíc individuálních investorů, zatímco v Rakousku je to 400 tisíc, v Maďarsku asi 300 tisíc lidí, v Polsku to budou miliony. Lidé na to nejsou zvyklí, ani investoři, ani emitenti. Emitenti nejsou zvyklí na jiné než bankovní financování. Myslím si, že by naši finanční ředitelé ve velkých firmách měli být vzdělanější a minimálně by se měli naučit vydávat korporátní dluhopisy.
Vydat je není nijak drahé, náklady zcela srovnatelné s půjčkou. A pravidlem je, pokud je dluhopis kótovaný na regulovaném trhu, že ty úroky jsou nižší než u bankovního financování, právě proto, že ten emitent o sobě nějaké informace trhu říká. A je to skvělá příprava na IPO. Ať udělá nejdřív korporátní dluhopisy, potom bude zvyklý reportovat regulovanému trhu, investoři si na něj zvyknou, bude mít velké množství přístupů i k PR času, brand awareness se zvýší zásadním způsobem. A díky tomu pak pro něj bude mnohem jednodušší udělat klasické IPO, kdy si prostě přijde pro peníze na trh.
Kdo by měl být tím, kdo vzdělává?
My se o to snažíme. Děláme přednášky pro studenty všech možných středních a vysokých škol, jezdíme po krajských městech, pořádáme schůzky s emitenty. Ukazujeme, jak je to jednoduché. Ale kdo by tu finanční gramotnost měl dělat? Ve školství učí studenty, kdo ví co, ale když k nám pak přijdou třeba i absolventi ekonomických vysokoškolských oborů, tak netuší, jak to vlastně funguje.
Jaký je nejvýraznější rozdíl mezi prací podnikového právníka a prací právníka v advokátní kanceláři?
Ta práce je velice podobná. Rozdíl je hlavně ten, že musíte více komunikovat s neprávníky. Také neděláte jenom právo, ale rozhodujete i věcně, na rozdíl od advokáta, který by se měl zásadně jen řídit pokyny klienta. Tím, že poskytujete právní služby jen jedné entitě, zaměstnavateli, ji detailně znáte a dokážete předvídat. Abyste byl dobrý podnikový právník, musí vás bavit předmět činnosti společnosti, pro niž pracujete. A pokud jí dobře rozumíte, můžete mít pro ni i jiné přínosy, než čistě právní.
Do jaké míry využívá pražská burza externí právní služby a u jakých transakcí nejčastěji?
Všeobecnou právní agendu děláme interně jen my na právním odboru. Čas od času využíváme externí právní poradce ve specifických případech, na něž nemáme dostatek znalostí, nebo v případě, kdy potřebujeme nezávislou analýzu pro akcionáře či pro regulátora. Dlouhodobě spolupracujeme asi s deseti advokátními kancelářemi, ale je to v jednotkách případů ročně. Jako příklad mohu uvést právo hospodářské soutěže či ochranu dobrého jména, všem detailům ve všech oborech práva rozumět nemůžeme.
Diskuze k článku ()