V rozhovoru se ptáme Erika Schwarcze a Sebastiana Macha, advokátů a partnerů česko-slovenské advokátní kanceláře GHS Legal, s.r.o.
Slovenská advokátní kancelář GHS Legal, s.r.o. byla založena v lednu 2011, mladší pražská kancelář v listopadu 2015. To je přesně opačná cesta, než na kterou jsme zvyklí. Co bylo pro slovenskou kancelář impulsem pro založení „sestry“ v Praze?
ES: Slovenskou kancelář jsme v roce 2011 zakládali takříkajíc na zelené louce – tedy s úplně novými klienty i společníky. Museli jsme si tak vymezit základní principy, na kterých budeme svou práci stavět. Naším cílem bylo vybudovat kancelář „proklientsky“ orientovanou a nabízející poctivou advokátní praxi. Postupem času jsme i díky tomuto zvolenému přístupu, kvalitě služeb a stylu komunikace rostli, až se nám povedlo z lokální klientely postoupit na úroveň kanceláře, jež byla schopná uspokojit i větší zahraniční poptávku. Právě větší zahraniční firmy často podnikaly i v rámci celé střední Evropy, a z jejich strany tak přišel požadavek, abychom jako kancelář fungovali i v Čechách.
Z počátku nám pomáhalo, že jeden z bratislavských kolegů vystudoval Právnickou fakultu v Brně, a tím pádem bylo díky němu možné vyřizovat malou část služeb i ze Slovenska. To však velmi záhy přestalo dostačovat, neboť klientela stále rostla. Proto jsme využili našich kontaktů v Čechách, které nás spojily s českými advokáty, mezi nimiž byl i Sebastian. Ten nás přesvědčil, že má na poskytování právních služeb a fungování kanceláře stejný pohled jako my, a proto jsme s ním v létě 2015 začali externě spolupracovat. Partnerství fungovalo, viděli jsme, že se na tom dá postavit více než ad hoc spolupráce na konkrétních věcech a cítili jsme, že službu v podobě, jak vznikla na Slovensku, bychom mohli překlopit i za hranice. To se myslím podařilo, a proto tu dnes sedíme jako partneři mezinárodní kanceláře.
SM: Z pohledu české pobočky bylo naopak výhodou, že mohla čerpat ze zázemí její starší slovenské sestry, a díky tomu si poměrně rychle vybudovala své místo na trhu s advokátními službami i důvěru nové klientely.
Zmínili jste širší spektrum klientů, které díky mezinárodnímu přesahu můžete oslovovat. Jaké další výhody tato česko-slovenská symbióza přináší?
ES: Přínosy našeho společenství se projevují v několika rovinách. Jednak jsou to mezilidské vztahy – díky partnerství pořádáme pravidelné společné akce, kde si navzájem sdílíme zkušenosti, pohledy na svět a máme tak aktuální přehled o dění v Čechách i na Slovensku. Z pohledu zaměstnanců pak jako výhodu nabízíme profesní růst a možnost podílet se na větších projektech. A do třetice jako velký přínos vnímáme administrativní zázemí v obou zemích. Pokud má proběhnout jednání pro slovenského klienta v Čechách, či naopak, nemusíme se scházet např. v hotelu, ale můžeme využít prostor české, resp. slovenské kanceláře.
SM: Z pohledu klienta pak hlavní výhodu představuje jakási koherentnost a kompaktnost celé služby, kdy mu na celou věc stačí v zásadě jeden člověk. Má jistotu, že všechny požadavky, které mu sdělí, budou překlopeny na oba trhy, a nemusí tak za hranicemi hledat pomoc u jiných dveří. S tím souvisí i to, že klient dostane jednu sadu dokumentů – jednu v češtině, jednu ve slovenštině, ale vše v podstatě stejné, lišící se pouze v míře rozdílnosti právních úprav. Na tyto odchylky však vždy upozorňujeme, a každý tak ví, na co si má dávat pozor.
Nyní vaše kancelář pokrývá trh český a slovenský. Uvažujete o expanzi i do jiných států EU?
ES: V určité rovině uvažujeme. V prvé řadě je ale dle našeho názoru nutné stabilizovat to, co máme dnes, a zejména musíme počkat na vhodnou příležitost a partnery. To je totiž základ. Kdyby slovenská kancelář nenašla Sebastiana, který má stejnou krevní skupinu a sdílí shodné představy o tom, jak chceme vykonávat advokacii, česko-slovenská spolupráce by se v této podobě nerozběhla.
SM: Druhou velkou výhodou naší spolupráce je značná kulturní podobnost České a Slovenské republiky. Obě země si jsou podobné co se týče právních řádů a jazyka, stejně jako celkového nastavení společnosti. Přeshraniční spolupráce se vysloveně nabízí. Vyjít do jakékoliv jiné země je již daleko složitější – potýkáte se s jazykovou bariérou, lidé si nejsou tak blízcí, musíte hledat nové vazby, zpravidla mezi lidmi panuje i jiná představa o poskytovaných službách apod. Byť tedy mezinárodní spolupráci v určité podobě s kolegy z jiných států EU rozvíjíme, debata o zakládání nové zahraniční pobočky zatím není na pořadu dne.
Již bylo zmíněno, že čeština a slovenština si jsou do značné míry podobné, určité rozdíly v pojmech však existují. Stalo se Vám někdy, že byste narazili na – byť sebemenší – problém s jazykovou bariérou?
ES: V obecné rovině ne, neboť otázku odlišného jazyka řeší právě to, že máme odborné zázemí v obou zemích – české smlouvy tedy připravují Češi, slovenské Slováci. Občas narazíme na komické situace, jako když se někdo ze slovenských kolegů snaží připomínkovat smlouvu, jež byla napsána v českém jazyce. Konkrétně si vzpomínám na případ, kdy v české podobě smlouva obsahovala pojem „předat“, avšak ve slovenském textu se namísto správného přeložení „odovzdať“, objevovalo „predať“, tedy namísto „odevzdat“ bylo do smlouvy vtěleno sloveso „prodat“, a to je v právu podstatný rozdíl. Vyhýbáme se takovým situacím, kdy by byli Slováci nuceni pracovat s českými texty, resp. Češi s texty slovenskými, a v tom nám právě pomáhá možnost spolupráce i snadno dostupná pomoc od kolegů.
SM: Ptáte-li se na jazykovou bariéru v rovině komunikace s klienty, tak ta z našeho pohledu v praxi právě díky podobnosti řečí problém nečiní, po právní stránce pak již věc dostává advokát z příslušné země. Koneckonců pražská pobočka má ve svém týmu 2 kolegy ze Slovenska, takže pro případnou pomoc opravdu nemusíme chodit daleko.
To byla jazyková stránka. Vzpomenete si na nějaký zajímavý rozdíl čistě mezi českou a slovenskou právní úpravou, na který jste při práci pro vaše klienty narazili?
ES: Není až takový rozdíl v obecných principech – zde je znát již zmíněný podobný kulturní základ, avšak v detailech je rozdíl obrovský. Slovenská právní úprava např. nezná předmanželské smlouvy, neupravuje institut svěřenských fondů, nedošlo zde k velké rekodifikaci občanského práva hmotného. Začalo se však z opačného konce rekodifikací procesních předpisů – máme tedy nový civilní soudní řád či nový civilní předpis pro nesporná řízení.
SM: Máme-li uvést nějakou konkrétní odlišnost, zaujalo nás např. to, že na Slovensku může v civilním soudním řízení klienta zastupovat advokátní kancelář jako právnická osoba (př. GHS Legal, s.r.o.), zatímco v Čechách toto možné není. Chvíli nám trvalo, než jsme vštípili slovenským kolegům, že v Česku opravdu plná moc nemůže znít na „GHS Legal, s.r.o.“, nýbrž konkrétně na Mgr. Sebastiana Macha, který je advokátem – společníkem, a jako takový může klienty v civilním soudním řízení zastupovat. Druhý zajímavý poznatek pak vyvstal při společném řešení případu z oblasti pracovního práva – dle české právní úpravy je příkladmo možné určit mzdu mzdovým výměrem, tedy ji i jednostranně zvýšit či snížit. Na Slovensku to však možné není, zde je mzda obligatorně záležitost smluvní, a podléhá tak souhlasu zaměstnance. V pracovním právu jsou podobné odchylky poměrně časté. Mnoho věcí, které mohou být v České republice určeny zaměstnavatelem jednostranně, podléhá na Slovensku souhlasu zaměstnance či zástupců zaměstnanců.
Ve své advokátní praxi poskytujete své služby jak českým, tak slovenským klientům. Je mi jasné, že je obtížné takto generalizovat, ale dokázali byste pojmenovat alespoň jeden rozdíl mezi českými a slovenskými klienty?
ES: My to takto nevnímáme, takže asi nedokázali. Jsou velké rozdíly mezi klienty jednotlivě – každý klient je ve svých představách jedinečný. To je však stejné jako v životě. Každý je jiný, má jiné požadavky, a to vyžaduje individuální přístup bez ohledu na to, zda konkrétní osoba pochází z Čech či Slovenska. Pokud bychom snad měli pojmenovat jednu drobnou odlišnost, všímáme si rozdílu v tom, jak jsou lidé zvyklí využívat právní pomoc a co očekávají od poskytnuté advokátní služby. Český klient je obecně více navyklý spolupracovat s advokáty, a to se odráží i v tom, jaký typ služeb poptává. Slovenský trend je spíše takový, že klient předá advokátovi svou věc kompletně s očekáváním, že to již sám advokát vyřeší, aniž by měl tendenci spolupodílet se na rozhodování.
SM: Obecně bychom to však shrnuli tak, že rozdíly nejsou dány národností, ale jednotlivými osobnostními rysy každého klienta a podle toho volíme individuální přístup. Stejně jako když operuje lékař či si chcete dát dobré jídlo v restauraci, ani v advokacii se chyby neodpouští. Poskytnout kvalitní službu je základ, který dnes na trhu zajišťují advokátní kanceláře standardně. Druhý level pak je, když rovněž klient má pocit, že dostal kvalitní službu, za kterou zaplatil odpovídající peníze. To je základ proklientsky orientované práce, kdy očekávané plnění odpovídá plnění poskytnutému a odkomunikovanému. Proto je důležité znát každého jednotlivého klienta, a tudy vede dle našeho mínění cesta k úspěchu a vzájemné spokojenosti.
Oba jste partnery mezinárodní právní kanceláře. Jaká je hlavní náplň vaší činnosti? Jinými slovy, co takový partner dělá a na co při vedení kanceláře kladete důraz?
SM: Začneme-li od konce, hlavní důraz z pohledu řízení kanceláře klademe na to, aby naši zaměstnanci chodili rádi do práce, protože i my pak do práce chodíme rádi. Čas, který strávíme v kanceláři, tvoří více než polovinu času, který jsme vzhůru, a je tak důležité pracovat na kvalitních mezilidských vztazích, které určují atmosféru celé kanceláře.
ES: Odvažujeme se tvrdit, že každého našeho kolegu z GHS baví dělat právo, nedělá ho jen proto, že by v něm viděl velké peníze či lehký život. Baví nás to, a to se pak projevuje i na odvedené práci a komunikaci s klienty.
SM: To je tedy ta vzletnější část práce partnerů advokátní kanceláře. Druhou možnou odpovědí na otázku, co tvoří náplň práce partnera advokátní kanceláře, je, že všechno. To neznamená, že bychom museli dělat všechno sami, nýbrž to, že za námi jde konečná odpovědnost. Pomůžeme-li si paralelou s námořní lodí – my jsme kapitány, kteří řídí celý kolos, dohlíží, zda do lodi někde neteče, a pokud narazíme na problém, tak musíme přijít a řešit ho.
ES: Musíme tedy neustále hlídat, jaké služby se poskytují, zda je klient spokojený, kolik mají advokáti a ostatní kolegové práce, přes kvalitu kávy v kuchyňce, až po posílání vánočních přání. Jedním slovem partner přebírá odpovědnost – odpovědnost k sobě, za každý jednotlivý případ i kancelář jako celek.
Musíte být tedy především dobrými manažery. Kolik času vám však poté zbývá na práci s klienty čistě co se týče poskytování konkrétních právních služeb?
SM: Nemnoho, avšak je to rozdílné v různých obdobích. Také záleží na výkladu pojmu „poskytování právních služeb“. Jedna věc je psát od začátku na čistý papír smlouvu či podání. Druhým výkladem pak může být např. porada s kolegou, který podaní začíná psát, navést ho správným směrem, zkontrolovat po něm jeho práci, jít s klientem na soud apod. To jsou z našeho pohledu všechno právní služby, na kterých se podílíme, ale upřímně – např. výzvu k zaplacení jsme již nepsali dlouho.
A nechybí vám to?
SM: Výzva k zaplacení zrovna ne… Ale v náročnějších obdobích, kdy je hodně administrativní práce, kontrolujeme 4 věci najednou apod., si samozřejmě někdy říkáme, že by bylo mnohem snadnější být v pozici, kdy nad sebou máte šéfa a ten Vám dá smlouvu k revizi. Na druhou stranu v takové pozici jsme již dříve působili, nebylo to špatné, ale tohle nás baví a máme to rádi.
ES: Čas od času si ale vezmeme na starosti kauzu, kterou pak vypravíme od začátku až do konce sami. A to buď z toho důvodu, že konkrétnímu klientovi chceme poskytnout danou službu osobně, anebo jde o zajímavou právní otázku, u které chceme být a podílet se na tom, jak skončí. Ne vždy je to z důvodů obejmu práce možné, ale je to rozhodně zdravé.
Několikrát zde již byl zmíněn význam atmosféry na pracovišti a důležitost mezilidských vztahů. Jak důležité jsou pro česko-slovenskou kancelář mezilidské vztahy a na kolik je může nahradit profesní odbornost?
SM: Profesní odbornost je minimum, které nesmí chybět. Se vší pokorou, stejně jako například v medicíně, i v právu se každá chyba trestá, a proto odbornou neznalost nelze bez dalšího dohánět dobrými vztahy s klienty nebo kolegy. Ve chvíli nedostatků stran profesní odbornosti si tedy lze obtížně představit, že by někdo vůbec mohl tuto práci dělat kvalitně. Ruku v ruce s tím však jde i rozvinutá emoční stránka, která k advokacii jako práci s lidmi rovněž neodmyslitelně patří. Je jedno, zda jsou těmi lidmi klienti, kolegové, soudci, protistrana – kdo nemá schopnost budovat mezilidské vztahy a komunikovat s ostatními, není dle našeho názoru schopen advokacii vykovávat dobře.
ES: Nikdo samozřejmě neví a nezná všechno, dílčí znalosti se dají dohnat, ale nutná je preciznost a otevřený přístup k práci. Velmi zjednodušeně bychom výše uvedené mohli shrnout tak, že po stránce mezilidských vztahů je nezbytná empatie a tolerance, zatímco u profesní stránky preciznost a vůle na sobě pracovat.
Byť v obou zemích v trochu jiné míře, ale jak česká, tak slovenská justice zažívají v poslední době poměrně silný tlak stran své důvěryhodnosti. Byť advokacii stricto sensu pod pojem justice neřadíme, je rovněž důležitou součástí celého systému. Jaká by podle Vás měla být role advokátů, abychom udrželi co největší důvěru v ochranu práv?
SM: Z pohledu české strany nemůžeme úplně souhlasit s tvrzením o ohrožení důvěry tuzemské justice. Máme za to, že přinejmenším vrcholné články soudní soustavy rozhodují kvalitně. Známe individuální pochybení soudců – těm se však vzhledem k tomu, že soudce je také jenom člověk, prostě nevyhneme, avšak nezaregistrovali jsme žádný významnější exces justice jako celku. Na Slovensku se však důvěra v justici otřásá v základech, i zde je ale této otázce nutno přistupovat velmi citlivě.
ES: To, že se medializují případy korupce na jednotlivých soudech, neznamená, že všechny soudy rozhodují korupčně. Avšak mediální pozornosti se těší právě tyto případy – stejně, jako nikoho nezajímá, co se děje na dálnici, když není kolona, žádná média nepíší o případech, které nebyly zasaženy korupcí. Nikdo nezveřejní těch 90 % případů, které byly rozhodnuty správně a veřejnost si tak tvoří obraz z těch zbylých deseti. A zde pak vzniká přesvědčení lidí, že celá justice je špatná. To, že se však obecně medializují konkrétní selhání individuálních justičních person, neznamená, že justice nefunguje. Současné slovenské justiční kauzy jsou však velmi specifické v tom, že se zveřejňují individuální pochybení jednotlivých soudců, kdy jde o velmi závažné případy, které v určitých ohledech, dalo by se říci, hraničí se selháním systému. Avšak i díky tomu, co v této souvislosti aktuálně probíhá, se nyní začala hledat cesta k celkové nápravě.
SM: Co se týče postavení právních zástupců, role advokáta v systému nespočívá v nastavování limitů, advokát není přímo odpovědný za stav důvěry v justici, má však zastupovat klienta nástroji a způsobem, který je velmi jasně definovaný zákonem a stavovskými předpisy. Limity pro nás jsou velmi jasné a neměli bychom je překračovat za žádných okolností, ať už by byla úmyslem překročení sebevětší touha pomoci klientovi. To je asi díl naší odpovědnosti na vnímání justičního systému.
ES: Jako konkrétní příklad můžeme možná zmínit nevhodnou reakci, se kterou jsme se setkali ze strany některých advokátů, kteří nejsou ochotni připustit svůj procesní neúspěch, nýbrž ho svalují na to, že protistrana korumpuje soudce. A to důvěře v justici rozhodně nepřispívá. To, že jedna strana prohraje, se prostě stává a patří to k tomu, takže v tomto ohledu by bylo vhodnější namísto oháněním se slovy jako je korupce, prohru přiznat a nechat věc být. Každý jednotlivý advokát tedy může udělat to, že bude zastupovat klienta v mezích stanovených limitů, advokáti jako stav hájící práva jejich členů se pak mohou podílet na systémových změnách vetší měrou.
Diskuze k článku ()