Sdílená ekonomika a delikty

7. 6. 2018 proběhla v budově Právnické fakulty Univerzity Karlovy konference konaná v rámci projektu SVV - Sdílená ekonomika - sdílený právní problém, tentokráte na téma Sdílená ekonomika a delikty.

advokát ve spol. ZVOLSKÝ ADVOKÁTI s.r.o.; spolupracující redaktor
Foto: Fotolia

Program otevřel prof. JUDr. Jan Pichrt, Ph.D., který úvodem představil, co se v dané oblasti událo během roku, jenž uplynul od předchozí konference. Zmínil významné rozhodnutí NSS 9 As 291/2016, a dále stanovisko generálního advokáta, jakož i rozhodntí SDEU ve věci Uber Systems Spain SL. Jak stanovisko, tak obě rozhodnutí potvrzují, že právo platí pro všechny a používání aplikace neznamená neodpodovědnost jednotlivých aktérů. Bylo postaveno najisto, že Uber není službou informační společnosti. Postavením řidičů Uberu, konkrétně zda jsou tito nositeli některých práv zaměstnanců, se zabýval také soud v Londýně. Z jeho rozsudku vyplývá, že společnosti typu Uberu jsou v kontextu britského práva považovány za zaměstnance, přinejmenším ohledně některých minimálních zaměstnaneckých standardů. Naopak soud v Pensylvánii koncem roku 2017 dospěl k opačnému závěru, a sice že řidiči Uberu neunesli důkazní břemeno stran tvrzení, že mají být považováni za zaměstnance. Prof. Pichrt zmínil i memorandum podepsané zástupci české vlády a společnosti Uber, které je některými řidiči této platformy vnímáno jako cosi, co právní silou přebíjí zákon. Právní povahu tohoto memoranda později rozebral též doc. Kopecký. Podle jeho glosy nejde o pramen práva, ani formu správní činnosti, a zřejmě ani o okolnost vylučující protiprávnost. 

V oblasti přechodného ubytování skrze platformy došlo k vývoji v legislativní oblasti, a to jak u nás, tak na Slovensku. Ministerstvo financí ČR v dubnu představilo návrh novely zákona o místních poplatcích. 

JUDr. Roman Vybíral, Ph. D. vystoupil s příspěvkem nazvaným Delik(á)tní aspekty sdílené ekonomiky v daňovém právu. V něm problematiku rozebral z pohledu daní a poplatků. Na pronajímatele bytů a poskytovatele služeb v oblasti přepravy mohou dopadat povinnosti vést elektronickou evidenci tržeb, účetnictví, registrovat se k silniční dani, DPH atd. V procesní oblasti se jako relevantní nabízejí různé pokuty, penále, úroky či další sankce dle daňového řádu, a konečně mezinárodní spolupráce při výměně informací v oblasti správy daní. V oblasti daní se četně vyskytují mezinárodní prvky, s čímž je spjat nešvar daňových rájů.

Doc. JUDr. Martin Kopecký, CSc. představil ukládání sankcí jako typickou činnost veřejné správy. O sankcích můžeme uvažovat toliko tam, kde je regulace a kde nejsou jiné možnosti nápravy, tj. např. metody ekonomické či soukromoprávní. Závěrem se zabýval otázkou, koho lze považovat za podnikající fyzickou osobu pro účely nového přestupkového zákona s ohledem na § 420 o.z. Je to i osoba podnikající nelegálně, tj. bez příslušného živnostenského oprávnění? 

Doc. JUDr. PhDr. David Elischer, Ph. D. se pokusil rozkrýt, kde leží břímě odpovědnosti v oblasti sdílené ekonomiky. Základní problém spatřuje v samotném pojmu sdílení, konkrétně v jeho nepřesnosti. Sdílet lze totiž jen to, čeho máme přebytek (volné místo v autě, prázdný pokoj v bytě…) - zde je výraz ekonomika sdílení zcela namístě. Pokud ovšem někdo koupí nemovitosti toliko za účelem pronájmu, sám je neužívá, jde již o čistý business. Je tedy nutné odlišit čistě lukrativní, tj. podnikatelský záměr a prostý přivýdělek, tedy v podstatě společenskou úsluhu. 

Přiměřená míra regulace by podle něj byla žádoucí, přinejmenším z hlediska právní jistoty. Klíčovou je zejména otázka odpovědnosti jednotlivých aktérů sdílené ekonomiky, zejména postavení digitální platformy nemusí být vždy jednoznačné. Povětšinou půjde o zprostředkovatele ve smyslu § 2445 a násl. o.z. Ani právní kvalifikace vlastníka aktiva není jednoduchá. Jde o jakéhosi kvazispotřebitele, bylo by možné jej vymezit také jako jakýsi třetí subjekt vedle podnikatele a spotřebitele, jenž je některými označován jako prosumer. Nelehká je též otázka, na koho se má uživatel obracet s případnými nároky. 

Digitální platforma bude mít téměř vždy postavení profesionála, a to jak ve vztahu k příjemcům, tak k poskytovatelům služeb v jejich rámci. Každopádně všechny otázky týkající se ekonomiky platforem se musíme snažit podřadit pod již existující právní instituty. Moderní ekonomická řešení rozhodně automaticky neznamenají, že se ocitáme v právním vakuu. 

Problém je též v nastavení stávajících odpovědnostních mechanismů, obzvláště možnosti vymoci náhradu škody způsobené v rámci sdíleného ubytování. V této souvislosti se nabízí zásada “Necesse est facere sumptum, qui quærit lucrum.”, čili kdo chce mít zisk, musí nést i náklady.

Následně vystoupil JUDr. Andrej Poruban, Ph. D. z Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, čímž povýšil konferenci na mezinárodní. Zaobíral se již zmíněným rozhodnutí SDEU, blíže rozebral některé jeho aspekty relevantní z hlediska pracovního práva. Zároveň poukázal na zajímavý rozdíl mezi jednotlivými jazykovými verzemi judikátu, španělská verze volí jiné výrazy než například český či slovenský překlad. Závěrem odkázal zájemce na nejnovější rozhodnutí týkající se této problematiky. Jde jednak o rozhodnutí italského soudu, jednak o rozhodnutí soudu ve Valencii. Obě rozhodnutí se shodně týkají postavení řidičů vrámci platforem zajišťujících rozvoz jídel z restaurací, soudy však rozhodly opačně. Italský soud rozhodl, že se jedná o zaměstnance, španělský soud judikoval, že nikoli. 

Dopolední část pokračovala blokem, jenž se soustředil především na oblast veřejnoprávních deliktů. Mgr. Michal Tuláček se snažil nalézt odpověď na otázku, co se rozumí náhražkou peněz ve smyslu § 239 tr. zákoníku, tj. skutkové podstaty trestného činu ohrožování oběhu tuzemských peněz. Plynule navázal Mgr. Bc. Pavel Martiník upozorněním na správní a trestní delikty páchané v souvislosti s tzv. virtuálními měnami a na problematiku těchto “měn” jakožto věcí, které mohou být předmětem zabrání či propadnutí věci. Mgr. Ing. Eva Chlebíková z ČNB rozebrala problematiku dohledu nad činností pojišťovacích zprostředkovatelů s domovským členským státem jiným než Česká republika, jakož i právní úpravu deliktů a ukládání sankcí těmto subjektům. Dopoledne završil JUDr. Lukáš Aldorf, který účastníkům představil možnosti, které skýtá aplikace Ohlala. V této souvislosti se zároveň zamyslel nad úpravou poskytování sexuálních služeb v českém právním řádu a to jak de lege lata, tak de lege ferenda.

Program pokračoval částí zaměřenou především na civilněprávní aspekty ekonomiky sdílení. JUDr. Jana Balounová a Mgr. Zuzana Jílková hovořily na téma odpovědnosti ubytovatelů vrámci Airbnb, a to především odpovědnosti správněprávní, neopomněly však zmínit též v úvahu přicházející sousedské spory. Mgr. Václav Kment se na tzv. sdílenou ekonomiku podíval z hlediska rovné soutěže podnikatelů, Mgr. Klára Přenosilová poté z hlediska podnikatelů. Z diskuze v závěru této části vyplynulo, že posluchače zaujalo představení tzv. platooningu, který nabízí zajímavou možnost, jak pro futuro zefektivnit přepravu zboží. Vrámci platooningu je využívána umělá inteligence, což vede k otázkám odpovědnosti za újmu způsobenou při jejím zapojení. Té se věnoval jednak závěr příspěvku Mgr. Přenosilové, jednak následující příspěvek Mgr. Dominika Vítka. Tento se soustředil na velmi aktuální téma, a sice odpovědnost v souvislosti s užitím samořiditelných automobilů. Podobně jako jeho předřečnice dospěl k závěru, že ze současného českého právního řádu se v daných případech jako zřejmě nejvhodnější jeví aplikace ustanovení o škodě způsobené vadou výrobku. Tato úprava však nemusí být dostačující navěky, zejména v situaci, kdy autonomie umělé inteligence přesáhne určitou mez a zřejmě nezbyde nic jiného než vytvořit určitou právní fikci, obdobně jako došlo k vytvoření právnických osob. Daná problematika by však měla být řešena na celoevropské, ne-li celosvětové úrovni. 

Jelikož se v právních vztazích v oblasti sdílené ekonomiky nezřídka vyskytuje mezinárodní prvek, zabýval se JUDr. Dominik Králik ekonomikou platforem z pohledu mezinárodního práva soukromého. Zejména upozornil na skutečnost, že volbou (obvykle irského) práva nelze vyloučit aplikaci imperativních norem MPS. 

Mgr. Jakub Michálek následně představil teze k aktualizaci zákonů pro digitální platformy v oblasti ubytování, čímž podnítil následnou vášnivou diskuzi, která téměř přerostla až v politickou debatu. Doc. Elischer, který předsedal třetí části konference, však prokázal moderátorské schopnosti a diskutující usměrnil. 

Závěrečný blok otevřela Mgr. Lucie Řehořová. Její příspěvek nazvaný “Roboti (n)a naše pracovní místa”, byl zaměřen na to, zda a v jaké míře může tzv. průmyslová revoluce 4.0 ovlivnit situaci na trhu práce. Nejprve představila výhody a nevýhody robotické práce, následně nabídla několik variant řešení, jak kompenzovat zvýšení nezaměstnanosti způsobené v důsledků “zaměstnávání” robotů. Řešením může být zaručený příjem, či vytvoření zvláštního fondu sociálního zabezpečení a v neposlední řadě též zdanění robotické práce. Zároveň přirozeně vzniknou nová místa jako např. data scientist či crowdworker. 

Mgr. Patrik Stonjek se věnoval znakům závislé práce, respektive otázce, zda jsou tyto znaky dány u řidičů Uberu. Zaměřil se zejména na soustavnost a ekonomickou závislost, přičemž citoval relevantní judikaturu. NSS judikoval, že ne každý výkon práce za úplatu je výkonem závislé práce. Pokud jde o soustavnost, závislá práce musí dle § 2 zákoníku práce být vykonávána, je použit nedokonavý vid, jedná se tedy o činnost opakovanou, nikoli jednorázovou. Na základě jednotlivé kontroly dle NSS nelze konstatovat, že je znak soustavnosti dán, což nezbytně vede k otázce, jak soustavnost zjišťovat v případech řidičů Uberu, kterých je několik tisíc.

Následovalo kritické zamyšlení Mgr. Pavla Kozelky, které z organizačních důvodů “zabloudilo” do pracovněprávního boku. Týkalo se soudního přezkumu závazných stanovisek správních orgánů vydaných prostřednictvím samostatných rozhodnutí. Mgr. Kozelka dospěl k závěru, že nemožnost samostatného přezkumu těchto stanovisek (například na úseku státní památkové péče) ve správním soudnictví, může v dnešní rychlé době vést k významnému zpomalení rozvoje.

Tečkou za poslední částí byla úvaha JUDr. Jakuba Morávka, PhD. nad perspektivami pracovněprávní odpovědnosti v době moderních technologií, zejména nad tím, zda v této době postačuje kusá úprava flexibilních pracovněprávních institutů v zákoníku práce. Zejména poukázal na problematiku odpovědnosti zaměstnanců pracujících mimo pracoviště, tedy např. z domova. Zároveň z pozice předsedajícího závěrečné části glosoval předchozí příspěvky. Právníci podle něj nemusí mít strach, roboti nikdy nebudou schopni sepsat neprůstřelnou smlouvu. 

Ačkoli byl 7. červen krásným slunným dnem a do oken místnosti č. 220, v níž se konference konala, se od Vltavy linul libý zpěv doprovázený hrou na hudební nástroj, účastníkům se domů zjevně příliš nechtělo. Závěrečná diskuze byla velmi podnětná, a kdyby JUDr. Morávek býval nerezervoval místnost jen do 18 hodin, byla by zřejmě trvala až dodnes. 

Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články