Aktuální otázky školské legislativy aneb nelehký jest úděl kantorův

Úděl učitelů je vskutku nelehký. I navzdory tomu, že se v české historii skví velká jména jako Jan Amos Komenský, učitel národů, se povolání učitele netěší přílišné oblibě. A to i přes to, že se v různých žebříčcích prestiže umisťuje tradičně vysoko[1], například spolu s lékaři.

Associate, DLA Piper
Foto: Fotolia

Jedním z důvodů, proč české školství stárne a přísun nových pedagogických sil se tenčí, je strach. Strach z odpovědnosti za děti, strach z jejich často vlivných rodičů a také, možná trochu překvapivě, strach existenční povahy.

Právě na ten bych se rád v tomto textu hlouběji zaměřil. Začnu zeširoka – veřejným míněním. Pokud se zeptáte takřka kohokoliv, jaký je jeho odhad subjektivní náročnosti učitelského povolání, tak prvotní tipy budou vždy podobné. Bude zmiňována krátká pracovní doba, dva měsíce letních prázdnin a další prázdniny během roku, školní výlety a další argumenty – zní to jako práce snů. Pokud narazíte na někoho poučenějšího, vyslechnutý názor nebude tak černobílý, hovořit se bude o nezbytné přípravě na výuku, opravování testů, průběžném vzdělávání a také, že rozhodně nelze pojmout školní výlety jako výlety, kde si učitel odpočine, stejně jako nejde mateřskou dovolenou s úctou k ženám nazvat dovolenou.

Faktem zůstává, že ačkoliv letní učitelské volno není úplně přesně dvouměsíční, ale většinou přibližně o týden kratší, tak se (zejména u regionálních škol) rozmohl takový nešvar - naučily se dávat svým učitelům speciální pracovní smlouvy pokrývající školní rok od prvního září do posledního června, z důvodu ušetření mzdových nákladů. To mnohé zejména mladší kantory přivedlo do takřka existenční krize, neboť jim přibyla starost, jak se během tohoto léta živit, přičemž důstojné a adekvátní zaměstnání pro vysokoškolsky vzdělané pedagogy, kteří ho potřebují jen na dočasnou dobu oněch dvou měsíců, aby člověk pohledal. V praxi sice učitelé přes léto většinou čerpají náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou, tato je ovšem pouze v poměrné výši a nemůže zcela nahradit finanční výpadek. A to nemluvě o problémech získat například hypotéku na bydlení, neboť pracovní úvazek pouze na dobu určitou je obecně úvěrovými institucemi vnímán jako minus v credit scoringu, tedy posuzování bonity potenciálního dlužníka. Zajímavý je fakt, že mzdové náklady, se kterými na pedagogické pracovníky počítá stát, kalkulují s celoročním zaměstnáváním, tedy školy trochu využívají skuliny v systému.

Zákoník práce s tímto nežádoucím stavem v současné době kupodivu nemá žádný problém, a pokud jsou dodrženy standardní podmínky vyplývající z ustanovení § 39 zákoníku práce, tak je vše v naprostém pořádku. Až nyní, na podzim roku 2015, si zákonodárci všimli, že učitelský úděl má jistá specifika, která se odrážejí i v této praxi, a tedy si zaslouží speciální úpravu v zákoně o pedagogických pracovnících[2]. Již Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi UNICE[3], CEEP[4] a EKOS[5] zakotvovala úpravu řetězení pracovních poměrů tím, že se stanoví maximální celkové trvání po sobě jdoucích poměrů na dobu určitou. Kromě toho tato dohoda stanoví objektivní důvody, které ospravedlňují obnovení těchto pracovních poměrů a zejména maximální počet těchto obnovení.

Tato úprava se tedy novelou zákona o pedagogických pracovnících, která se zatím skrývá pouze pod sněmovním tiskem[6], přenáší i do českého právního systému a zejména stanoví, že minimální délka pracovního poměru na dobu určitou je 12 měsíců a může být opakována nejvýše 2x. To vše má přispět k preferenci pracovních poměrů na dobu neurčitou a celkovému zvýšení právní i existenční jistoty pedagogických pracovníků, stability jejich zaměstnání a s tím související motivace k profesnímu rozvoji.

J. A. Komenský, kterým jsem tento text uvedl, v jednom svém slavném (a v kterékoliv etapě lidské historie stále zcela aktuálním) citátu řekl:

„Peníze snáze odcházejí, než přicházejí.“

Mám upřímnou radost z toho, že výše zmíněný návrh novely, pokud bude v tomto znění finálně schválen, bude moci vyučujícím zajistit, aby kromě stresu z žáků a jejich rodičů měli i trošku té jistoty, že jim přes léto budou peníze méně odcházet.

  


[1] http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7054/f3/eu130903.pdf

[2] Zákon č. 563/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů

[3] V roce 2007 přejmenována na BUSINESSEUROPE – Konfederace evropského podnikání

[4] Evropské centrum podniků veřejného sektoru

[5] Evropská konfederace odborových svazů

[6] Sněmovní tisk č. 407, vláda ho předložila sněmovně dne 19. 2. 2015.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články