Není to zdaleka taková samozřejmost, jak se nám nyní zdá – ve skutečnosti si od roku 2008 užíváme vpravdě rozsáhlé informační svobody. Nicméně, jako každá svoboda, je i tato poněkud dvousečná.
Potíže na informační dálnici
V dané době platí, že za několik hodin – maximálně několik dnů, pokud nastane víkend nebo svátek – se může kdokoliv v této zemi dozvědět o zahájeném insolvenční řízení. Tento systém má svojí silnou logiku. Je řada důvodů, proč ho považovat za opravdu dobrý – jeden z nich ale převažuje nade všemi. Minimalizuje informační asymetrii.
Informační asymetrie je jinak významný ekonomický prvek, který vytváří výhodu pro menšinu (informačně plně saturovanou) a nevýhodu pro drtivou většinu (která informaci dostane později nebo vůbec nebo zkresleně). Asi nemá smysl rozebírat detailně, proč je vlastnění informací podstatné, jistě si kdokoliv z nás dokáže představit tisíce situací, ve kterých je informace využitelná. Ať již k vytvoření zisku nebo k eliminaci ztráty.
Podobně informace o podání insolvenčního návrhu na určitý ekonomický subjekt může být pro obchodní partnery, investory, banky, v podstatě pro kohokoliv, kdo s tímto subjektem uzavíral a uzavírá kooperační vazby, neobyčejně důležitá. Řada insolvenčních systémů ve světě (a český systém před rokem 2008 nebyl v podstatě jiný) vytváří podmínky, kdy získání pouhé informace o skutečnosti podání insolvenčního návrhu je složité a nákladné. V současnosti byly díky existenci insolvenčního rejstříku tyto náklady (patřící do zrádné skupiny transakčních nákladů) významně sníženy.
Zjednodušeně řečeno lze nyní získávat informace tohoto typu za náklady, které jsou i u společností střední velikosti naprosto nepodstatné a které je schopná nést i každá malá společnost – pokud usoudí, že je to ekonomicky efektivní. Jde čistě o rozhodnutí, zda se to vyplatí, nikoliv o existenční otázku.
Nicméně jako provoz na každé dálnici, což platí i o dálnicích informačních, jsou zde určitá rizika či nedostatky. Tedy lze říci, že na této insolvenční informační dálnici existují jisté potíže.
Potíž řidiče v protisměru
První z těchto potíží bychom mohli nazvat řidičem v protisměru. V běžném provozu jde o noční můru všech, kdo se po dálnici pohybují. Očekáváte řadu problémů, které jsou s dálnicí spojené – rychlé vozy za zády, nepozorné řidiče před sebou či vedle sebe, vodu na okraji asfaltu, kolonu nebo množství dalších, ale auto v protisměru je systémová chyba.
V insolvenční praxi jsou podobnými auty v protisměru takzvané šikanózní insolvenční návrhy. Nemá zde smysl tuto problematiku rozebírat nějak podrobně, výrazně by nás to zdrželo od hlavních linií tohoto textu, ale sluší se poznamenat několik důležitých vět.
Především je fakt, že značný vliv, jaký mohou a mají šikanózní návrhy na dlužníka a jeho ekonomickou kondici, je umožněn souhrou dvou aspektů. Přitom oba jsou v principu nesporně správné. Prvním je právě velmi liberální informační strategie, která je spojena s insolvenčním zákonem a insolvenčním rejstříkem. Druhým jsou okamžité důsledky insolvenčního návrhu na podnikatelský subjekt, v dané souvislosti na dlužníka.
V onom prvním jde o to, že soud umístí informaci o zahájení insolvenčního řízení na příslušné veřejně dostupné místo bez ohledu na to, co je obsahem insolvenčního návrhu. Během let, kdy je insolvenční zákon účinný, bylo podniknuto několik pokusů, aby se alespoň naprosto nesmyslné a zcela zmatené návrhy nedostaly do fáze zahájení insolvenčního řízení, mnoho v tomto směru bylo i změněno, ale k obejití těchto „plůtků“ pochopitelně stačí vypracovat návrh na alespoň elementární profesionální úrovni (třebas se zcela vymyšlenými a nepravdivými údaji a tvrzeními).
Nicméně pokud je návrh skutečně a nesporně zmatečný nebo nepravdivý, pak zákon již vytváří velmi dobré podmínky k jeho „likvidaci“ v krátkém termínu několika dnů. Otázka je, nakolik je možné, aby soudy tyto postupy skutečně používaly, neboť to předpokládá vynaložení nemalé energie a existenci významné míry schopnosti k dynamickému jednání. Vzhledem k soustavnému přetížení insolvenčních soudů je ale dosti obtížné požadovat, aby soudy plně využily tento restriktivní potenciál zákona. Přesto lze konstatovat, že řada podobných návrhů, ať již extrémně nekvalitních nebo šikanózních, je eliminována ještě předtím, než dojde ke zveřejnění v rejstříku, případně velmi rychle po zveřejnění. Tedy dochází k určité eliminaci národohospodářských škod, které jinak v souvislosti se šikanózními návrhy vznikají.
Druhý aspekt jsme nazvali okamžitými důsledky pro dlužníka. Tady platí, že samotný návrh omezuje dlužníkovu svébytnost a jeho možnost nakládat se svým majetkem. Z tohoto principu nelze ustoupit, neboť jinak by podání návrhu bylo pouhým upozorněním dlužníka na to, že jeho aktiva jsou v nebezpečí a je třeba s nimi naložit způsobem, který věřitelům znemožní nebo znepříjemní jejich převzetí.
Ve skutečnosti nejsme schopni zabránit autům v protisměru – stejně, jako jim nejsme schopni zabránit na dálnici. Ať již s úmyslem nebo omylem vždy budou existovat lidé, kteří se vydají na cestu opačným směrem. Lze tomu klást pouze důmyslnější překážky, ale není možné to zcela eliminovat.
Jediným řešením by bylo zrušení „informační dálnice“ – avšak náklady, které tím celospolečensky vzniknou, budou zcela jistě podstatně vyšší, než náklady plynoucí z občasných situací „auta v protisměru“. Volání – mnohdy velmi silné – po zavedení různých „předběžných řízení“ nebo odsunutých zveřejnění insolvenčních návrhů je tedy sice racionální, ale je třeba vždy velmi pečlivě zkoumat jejich podstatu. Jestliže se omezují na „kladení racionálních překážek“ k tomu, aby se auto v protisměru vyskytlo, jde o přijatelný postup. Pokud však návrh překračuje tuto hranici a z informační dálnice dělá „výběrovou komunikaci“ nebo vytváří jinou zásadní změnu, pak není možné návrh akceptovat.
Potíž nepřehledného provozu
Ve skutečnosti je vážnějším problémem než auto v protisměru jiná situace, totiž natolik nepřehledný provoz, že se stává v principu nesledovatelným a není možné ho vyhodnotit.
Informační dálnice má dva smysly, dva významy pro ekonomický život. První je zjevný. Všichni účastníci řízení, potenciální účastníci řízení nebo i jenom veškerá veřejnost mají možnost si najít o konkrétním případu všechny relevantní skutečnosti. Počet informací, jejichž zveřejnění v insolvenčním rejstříku lze rozhodnutím soudu odložit, je již nyní stanovena velmi rozumným způsobem. V principu jde pouze o ty informace, jejichž zveřejnění by (a musí jít o vážné nebezpečí) mohlo přímo ohrozit průběh řízení a především uspokojení věřitelů.
Druhý smysl informační dálnice byl a je velmi podceněný. Veškeré informace v insolvenčním rejstříku by mělo být možné zpracovat a analyzovat. Tedy uskutečňovat agregaci dat a získat tak možnost práce s takovými údaji.
V tomto směru je současný insolvenční rejstřík v principu naprosto nepoužitelný.
Kdokoli, kdo se v něm někdy pohyboval, musí uznat, že i jenom orientace v některém složitějším insolvenčním řízení (jednotlivém) je poměrně obtížná. Řečeno jednoduše – insolvenční rejstřík je mnohdy (v závislosti na složitosti řízení) zcela nepřehledný i v každém jednotlivém případu, a již vůbec není možné celkové vyhodnocování insolvenčních dějů. Splňuje tak podmínku transparentnosti u konkrétních případů (při uplatnění určitých znalostí a vynaložení času), ale zcela nulitní je z hlediska možnosti analyzovat celkové trendy a děje společné pro množinu všech nebo vybraných insolvenčních řízení.
Vize přehledného provozu
V době přijímání nynější insolvenční legislativy (zjednodušeně v roce 2006 a v několika předchozích letech, kdy probíhaly diskuse) se ve skutečnosti problematikou přehlednosti provozu na koncipované informační dálnici nikdo nezabýval. Již sama myšlenka „on-line zveřejnění“ byla odvážná a představa, že by měly být ještě k dispozici informace tříditelné, zařaditelné do kategorií a matematicky zpracovatelné, byla v úrovni sci-fi. Zákonodárce se tedy zastavil na rovině úvahy „zveřejněný spis“. A vskutku – insolvenční rejstřík není nic jiného, než elektronicky vedený spis případu, jde „o papíry vložené do počítače“ (což platí o jejich skutečné podobě, povětšinou jde totiž o dokumenty ve formátu pdf).
Nicméně v současnosti jsme již poněkud dál a deset let v internetovém světě a v databázových možnostech je obrovská doba. Je tedy nejvyšší čas pracovat na novějším a poněkud „sofistikovanějším“ pojetí insolvenčního rejstříku.
Více se dočtete na právním portálu Insolvenční zóna.
Diskuze k článku ()