I. část článku naleznete zde.
Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí
Usnesení o předběžném opatření nabyde podle § 159 o. s. ř. právní moci tehdy, jestliže bylo doručeno a již jej nelze napadnout odvoláním, přičemž lhůta k odvolání činí patnáct dnů od doručení písemného vyhotovení usnesení. Vykonatelným se však usnesení stane již jeho vydáním.[1] I zde se zákonodárce odchýlil od obecné úpravy předběžných opatření zakotvených v občanském soudním řádu, kde je jako okamžik vykonatelnosti stanoven okamžik vyhlášení, případně doručení tomu, komu rozhodnutí ukládá povinnost.[2] Nabytí vykonatelnosti usnesení již jeho vydáním je vedeno samotným smyslem celého řízení o předběžných opatřeních ve věcech domácího násilí. Jelikož soud v tomto případě nenařizuje jednání, není možné uvažovat o nabytí vykonatelnosti vyhlášením. Rovněž by bylo proti smyslu celého řízení, kdyby usnesení nabývalo vykonatelnosti až okamžikem jeho doručení odpůrci, popřípadě nabytím právní moci.
Trvání předběžného opatření
Zákon neponechává soudu možnost stanovit délku trvání předběžného opatření dle individuálních okolností případu, ale výslovně stanoví, že předběžné opatření trvá 1 měsíc od jeho vykonatelnosti, tj. vydání.[3] I zákonem přímo stanovená omezenost trvání předběžného opatření je dána charakterem celého řízení. S ohledem na to, že soud rozhoduje bez nařízení jednání, tj. bez slyšení odpůrce, který tak nemá možnost se k věci vyjádřit, znamenala by neomezenost trvání předběžného opatření nepřípustné porušení jeho práv. Ochrana poskytnutá předběžným opatřením osobě ohrožené by tak nepřiměřeným způsobem převážila nad právy a oprávněnými zájmy odpůrce. Zároveň ale stanovená délka trvání musí naplňovat kritéria přiměřenosti, za což lze délku 1 měsíce jistě označit.
Jestliže rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření předcházelo vykázání podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky[4], a neuplynula-li před nabytím vykonatelnosti předběžného opatření lhůta stanovená pro trvání vykázání, prodlužuje se doba trvání předběžného opatření o tu dobu, jež do vykonatelnosti předběžného opatření ještě neuplynula.[5] Zákon o Policii ČR v tomto směru stanoví, že jestliže na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, lze důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu nebo domu společně obývaného s útokem ohroženou osobou, jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí. Policista tak může učinit i v nepřítomnosti této osoby. Vykázání trvá po dobu deseti dnů ode dne jeho provedení, přičemž tuto dobu není možné, ani se souhlasem ohrožené osoby, zkrátit. V praxi tak ohledně doby trvání předběžného opatření platí, že pokud v okamžiku nabytí vykonatelnosti ještě vykázání trvá, bude předběžné opatření trvat jeden měsíc plus odpovídající počet dní, které neuběhly od vykázání do nabytí vykonatelnosti předběžného opatření.[6]
Prodloužení předběžného opatření
Před uplynutím doby trvání předběžného opatření může navrhovatel podat soudu návrh na jeho prodloužení. Zde došlo zakotvením nové právní úpravy v zákoně o zvláštních řízeních soudních k zásadní změně oproti právní úpravě platné do 31. 12. 2013. Tehdejší úprava stanovila jako předpoklad prodloužení trvání předběžného opatření zahájení řízení ve věci samé. Tento požadavek přinášel v praxi mnoho nejasností, neboť nebylo zřejmé, co lze za takové řízení považovat. Praxe soudů se tak značným způsobem rozcházela, když za řízení ve věci samé bylo možno pokládat například návrh na rozvod manželství, vypořádání společného jmění manželů, zrušení společného nájmu bytu či návrh na výchovu a výživu nezletilého dítěte. Vcelku se zdála podmínka na zahájení řízení ve věci samé natolik problematickou, že mnohdy vyvolávala otazníky nad tím, zda vůbec takový požadavek nejde proti smyslu samotné právní úpravy, jež má ochránit ohroženou osobu před domácím násilím.[7] Skutečnost, že současná právní úprava zahájení řízení ve věci samé vůbec nepředpokládá, tak lze jednoznačně přivítat. Na druhou stranu tato okolnost podstatným způsobem změnila charakter institutu předběžných opatřeních proti domácímu násilí, který se tak ještě více přiblížil řízení meritornímu s prvky dočasnosti.
Podáním návrhu na prodloužení dochází k prodloužení doby trvání předběžného opatření do doby, než o návrhu soud rozhodne. K tomuto prodloužení dochází ex lege, tj. automaticky, bez ohledu na to, jakým způsobem soud následně o návrhu rozhodne. Okamžikem, kdy soud o návrhu rozhodne, je zřejmě nutno chápat okamžik nabytí právní moci rozhodnutí. Řízení o prodloužení trvání předběžného opatření již probíhá jako „klasické“ občanské soudní řízení, tj. soud k němu zpravidla nařídí jednání, provede dokazování a umožní účastníkům se vyjádřit. Při rozhodování o návrhu soud vezme v úvahu zejména trvání stavu ohrožení navrhovatele, majetkové či jiné poměry účastníků, včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, na které se vztahuje předběžné opatření, a další rozhodné okolnosti včetně dalších probíhajících řízení mezi účastníky. Jelikož se jedná pouze o demonstrativní výčet, může soud přihlédnout i k jiným skutečnostem, v zákoně výslovně nevyjmenovaným, např. k rodinným a osobním poměrům, chování odpůrce po nařízení předběžného opatření či k jiným probíhajícím řízením mezi účastníky.
Soud je povinen o návrhu rozhodnout do 2 měsíců od jeho podání. I tato lhůta je stanovena záměrně, neboť omezení spojená s nařízeným předběžným opatřením a namířená vůči odpůrci musí být časově limitována, aby nedošlo k nepřípustnému zásahu do jeho práv. Zákon ponechává na uvážení soudu, o jaký časový úsek předběžné opatření prodlouží. Jeho diskrece však není neomezená, neboť k prodloužení může dojít pouze na dobu nezbytně nutnou. Neprokáže-li navrhovatel své majetkové či jiné poměry, včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, může soud prodloužit dobu trvání předběžného opatření jen z důvodů zvláštního zřetele hodných. Zde zákon pamatuje na natolik mimořádné situace, v nichž soud poskytne ohrožené osobě ochranu ve formě prodloužení doby trvání předběžného opatření, a to i přes neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Doba trvání předběžného opatření by měla být soudem vymezena natolik jasně a určitě, aby o určení jejího konce nebylo pochyb.
Zánik a zrušení předběžného opatření
Jestliže navrhovatel nepodal návrh na prodloužení předběžného opatření, zanikne toto uplynutím jeho trvání, tj. uplynutím 1 měsíce od vykonatelnosti, čímž zároveň dojde k zániku povinností uložených odpůrci. V případě, že bylo předběžné opatření prodlouženo, dojde k zániku až uplynutím doby stanovené soudem ve výroku rozhodnutí o prodloužení.
Nejpozději však předběžné opatření vždy zanikne uplynutím 6 měsíců od jeho vykonatelnosti.[8] Jedná se o dobu maximální, soud nemá možnost stanovit dobu trvání předběžného opatření v rozsahu tuto dobu přesahujícím. I zde je třeba upozornit na předcházející právní úpravu, platnou do 31. 12. 2013, podle které předběžné opatření zaniklo nejpozději uplynutím jednoho roku ode dne jeho nařízení.
Odpůrce má ale také možnost podat soudu návrh na zrušení předběžného opatření. Řízení o tomto návrhu probíhá obdobně jako řízení o návrhu na prodloužení trvání předběžného opatření, tj. soud zpravidla nařídí jednání a o návrhu musí rozhodnout do 2 měsíců od jeho podání. I zde vezme soud v úvahu zejména trvání stavu ohrožení navrhovatele, majetkové či jiné poměry účastníků, včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, na které se vztahuje předběžné opatření, a další rozhodné okolnosti včetně dalších probíhajících řízení mezi účastníky. Odpůrce by tak měl prokázat, že důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, pominuly. Zamítne-li soud návrh na zrušení předběžného opatření, může jej odpůrce opětovně podat nejdříve až po uplynutí 3 měsíců od právní moci zamítavého rozhodnutí. Tato doba je stanovena zcela jistě záměrně, aby odpůrce „nezahlcoval“ soud návrhy na zrušení předběžného opatření. Zákon tedy zohledňuje skutečnost, že pravděpodobnost, že by v kratším časovém úseku došlo ke změně okolností odůvodňujících zrušení předběžného opatření, je velmi malá.
Závěr
Současnou podobu institutu předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí lze shledat spíše jako pozitivní a je třeba též ocenit změny, jež s sebou nová právní úprava přinesla. Za značný nedostatek však považuji samotnou systematiku této právní úpravy, neboť pro uchopení celé problematiky je třeba nahlédnout nejen do zvláštní části zákona o zvláštních řízeních soudních upravujících speciálně tento institut, ale zároveň do části obecné tohoto zákona a subsidiárně též do příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Pro osobu s právnickým vzděláním tato skutečnosti jistě nepředstavuje velkou komplikaci, pro laika však může být orientace v jednotlivých ustanoveních příliš složitá, což s ohledem na citlivost a význam samotného institutu nelze považovat za nejvhodnější.
[4] § 44an. zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky
[6] Důvodová zpráva k zákonu č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních [online]. Poslanecká sněmovna ČR, 2013 [cit. 2014‑12‑02]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=146755
[7] ČUHELOVÁ, K, Předběžné opatření ve věcech domácího násilí, In: Právní rádce. 2009, č. 1, s. 18-22
Diskuze k článku ()