První část článku dostupná zde.
Obsahové náležitosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti
Vedle náležitostí předepsaných pro jednotlivé druhy notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti popsaných výše, musí, co do formy, takový notářský zápis splňovat náležitosti kladené na notářské zápisy jako veřejné listiny a na notářské zápisy o právním jednání, mezi něž se notářský zápis se svolením k vykonatelnosti řadí. Tyto náležitosti nalezneme například v ustanovení § 58, 59 či 61 notářského řádu. Dále nelze opominout náležitosti kladené hmotným právem na právní jednání v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti obsažené (notářský zápis dle § 71a notářského řádu) či popsané (notářský zápis dle § 71b notářského řádu). Mezi ně patří obecné náležitosti právního jednání, obecné náležitosti závazků, náležitosti konkrétního závazku nebo třeba náležitosti uznání dluhu. Ustanovení občanského zákoníku upravující tyto náležitosti jsou doplňována a vykládána bohatou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, zejména pak ve vztahu k výši úroku z prodlení či smluvní pokuty.
Výši úroku z prodlení se věnoval Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí. V rozsudku ze dne 10. 4. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, Nejvyšší soud uzavřel, že je třeba v každém jednotlivém případě posuzovat výši úroku z prodlení a její rozpor s dobrými mravy vždy s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky. Z uvedeného závěru vyplývá, že nelze přesně určit, jaká výše úroku z prodlení je ještě v souladu s dobrými mravy a jaká je již v rozporu. Vodítkem mohou být některá další rozhodnutí Nejvyššího soudu. Tak například v rozsudku ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4059/2009, Nejvyšší soud shledal v rozporu s dobrými mravy úrok z prodlení ve výši 1 % denně. V usnesení ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1164/2007, vyjádřil Nejvyšší soud závěr, že v rozporu s dobrými mravy je úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, neboť byl v daném případě pro dlužníka likvidační. Obdobně rozhodl Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10, když označil povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně za hranicí, kterou lze považovat za adekvátní, vytvářející hrubý nepoměr mezi vzájemnými povinnostmi stran. Naproti tomu však stejný soud neshledal v usnesení ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 1169/13, problematickým úrok z prodlení ve výši 0,6 % denně, i když jej označil za poměrně vysoký.
V podobném duchu judikuje Nejvyšší soud i v případě přiměřenosti výše smluvní pokuty. V rozsudku ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, označil jako přípustnou smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení. V rozsudku ze dne 30. 6. 2018, sp. zn. 33 Odo 438/2005, byla týmž soudem shledána smluvní pokuta ve výši 1 % denně z dlužné částky ujednáním neplatným pro rozpor s dobrými mravy, zatímco smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky byla posuzována jako platné ujednání. V rozsudku ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, Nejvyšší soud shrnul, že smluvní pokutu ve výši 0,67 %, respektive 0,71 % denně z dlužných částek je již nutno považovat s přihlédnutím k okolnostem případu za neplatně ujednanou.
Nebude úplně neobvyklé, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti bude obsahovat úrok z prodlení a smluvní pokutu. V takovém případě bude nutné jejich jednotlivé výše zohlednit právě i ve vzájemném vztahu. Této problematice se věnoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2924/2009, ve kterém uvedl: „Při posouzení, zda sjednaná výše úroků z prodlení není v rozporu s dobrými mravy, se nepřihlíží ke sjednané smluvní pokutě mezi stranami. Naopak při posuzování přiměřenosti výše smluvní pokuty se přihlíží i ke sjednané výši úroků z prodlení.“
Shrnutí rozdílů jednotlivých druhů notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti
Z předchozích kapitol je zřejmé, že se jednotlivé druhy notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti od sebe podstatně odlišují. Ať už jde o jejich povahu z pohledu hmotného či procesního práva, jednostrannosti či vícestrannosti právního jednání v notářském zápisu obsaženého, či tím, zda hmotněprávní závazek zakládají, utvrzují nebo nikterak neovlivňují. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti dle § 71a odst. 1 notářského řádu má hmotněprávní charakter, obsahuje vícestranné právní jednání a zakládá závazkový právní poměr. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti dle § 71a odst. 2 notářského řádu má také hmotněprávní charakter, ale obsahuje jednostranné právní jednání, které utvrzuje závazek. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti dle § 71b notářského řádu má charakter procesní dohody, tedy vícestranného jednání, avšak hmotněprávní závazek nezakládá, nemění ani neruší. Jedno však mají všechny druhy notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti společné, všechny jsou titulem pro výkon rozhodnutí (exekučním titulem). Sepsání toho kterého notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti bude záviset především na skutkové situaci mezi dlužníkem a věřitelem a na notáři, který má vůči účastníkům poučovací povinnost a měl by účastníkům vysvětlit veškeré klady, zápory a důsledky sepsání notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti a zvolit druh notářského zápisu, který nejlépe řeší danou situaci.
Vztah notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti a civilního sporného řízení nalézacího
Ačkoliv sepsáním notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti mohou účastníci předejít vzniku potenciálního sporu, vyvstává otázka, zda je možné po sepsání notářského zápisu vůbec sporné řízení ohledně nároku, který je obsažen v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, zahájit a provést; tedy jinak řečeno, zda sepsaný notářský zápis se svolením k vykonatelnosti představuje překážku věci rozhodnuté pro případné sporné řízení. Za účinnosti notářského řádu z roku 1871 [1] bylo přípustné podat žalobu ohledně stejného nároku, který byl obsažen v notářském zápisu, aniž by bylo možné uplatnit námitku res iudicata. Tím byl od sebe odlišen soudní smír a notářský zápis se svolením k vykonatelnosti. V případě soudního smíru totiž v následné žalobě ohledně stejného nároku námitka res iudicata přípustná byla. [2]
Vzhledem k tomu, že vztah notářského zápisu a přípustnosti civilního sporného řízení nalézacího ohledně nároku, který je již obsažen v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, není právními předpisy výslovně vyřešen, věnoval se této problematice Nejvyšší soud [3] již na počátku tohoto tisíciletí. Ten došel k závěru, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je sice veřejnou listinou a titulem pro výkon rozhodnutí, ale není rozhodnutím, a nemůže tak ani nabýt právní moci. Proto sepsaný notářský zápis nepředstavuje překážku věci rozhodnuté, která by bránila projednání sporu. Toto rozhodnutí bylo v nedávné době potvrzeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, ve kterém Nejvyšší soud krom jiného uvedl: „Skutečnost, že se osoba povinná zavázala poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění a že dohoda o tom byla uvedena v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, rovněž nepředstavuje překážku, která by bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci.“
Výkon rozhodnutí (exekuce) na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti
Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je podle § 274 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu titulem pro výkon rozhodnutí a dle § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu exekučním titulem; tedy je listinou, na základě které lze nařídit a provést soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci. Originál notářského zápisu však v souladu s § 98 odst. 2 notářského řádu zůstává uschován v kovové skříni notáře. Účastníkům je možné vydat stejnopis notářského zápisu nebo opis stejnopisu notářského zápisu. Vyvstává tak otázka, zda titulem pro výkon rozhodnutí, respektive exekučním titulem, je stejnopis i opis stejnopisu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, respektive na základě kterého z nich lze nařídit a provést soudní výkon rozhodnutí či vést exekuci. Odborná veřejnost zastává názor, že pouze v případě stejnopisu notářského zápisu lze vést výkon rozhodnutí. [4]
Podmínky obsažené v notářském zápisu
Ustanovení § 71b odst. 3 notářského řádu explicitně umožňuje obsáhnout do tzv. procesní dohody se svolením k vykonatelnosti podmínky, doložení času či vzájemné povinnosti věřitele. U zbývajících dvou druhů notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (§ 71a odst. 1 a 2 notářského řádu) notářský řád tuto možnost výslovně neupravuje. V jejich případě se postupuje podle občanského práva hmotného. Lze tak shrnout, že podmínky, doložení času či vzájemné povinnosti věřitele můžou obsahovat všechny druhy notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. V souladu s § 262 občanského soudního řádu a § 43 exekučního řádu je v rámci soudního výkonu rozhodnutí i exekuce povinností oprávněného prokázat, že podmínka byla splněna, doložený čas nastal či vzájemnou povinnost splnil. Učinit tak lze listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, a to ještě před nařízením soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.
Způsobilosti prokazovat splnění podmínek veřejnou a soukromou listinou se věnoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2201/2014, ve kterém uvedl: „Splnění vzájemné povinnosti, popřípadě připravenost ke splnění vzájemné povinnosti, může oprávněný prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem (nikoli soudním exekutorem); soukromá listina (tj. listina vyhotovená někým jiným než státním orgánem nebo notářem) sama o sobě není způsobilá prokázat splnění (připravenost splnění) vzájemné povinnosti oprávněného. Uvedená (soukromá) listina vyhovuje požadavkům ustanovení § 43 odst. 2 ex. řádu i tehdy, jestliže podpisy na ní byly zákonem předepsaným způsobem ověřeny.“ Ať už jde o ověřený podpis dlužníka na soukromé listině, či jeho účastenství na notářském zápisu prokazujícím splnění podmínek, vždy bude zapotřebí vůle a součinnost dlužníka. Ta však z legitimních i méně legitimních důvodů nemusí být dána. I k této problematice se v nedávné době vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1129/2014, ve kterém uvedl: „Nedostatek ochoty povinného písemně potvrdit splnění podmínky případně poskytnout součinnost potřebnou k ověření soukromé listiny, nečiní oprávněného bezbranným; prostředkem, jak takový nedostatek ochoty povinného odstranit, je pro oprávněného žaloba o určení, že se podmínka splnila.“ V tomto rozhodnutí zároveň Nejvyšší soud vyjádřil závěr, že splnění podmínek obsažených v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti nelze prokázat notářským zápisem osvědčujícím prohlášení věřitele sepsaným podle § 80 notářského řádu.
Nejvyšší soud se věnoval prokazování podmínek při nařízení výkonu rozhodnutí nejen při vymáhání peněžitého plnění, ale i při výkonu rozhodnutí vyklizením. V usnesení ze dne 4. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1691/2004 Nejvyšší soud shrnul: „Je-li ve vykonávaném rozhodnutí splnění povinnosti zpřístupnit byt podmíněno tím, že oprávněný předem v určené lhůtě oznámí povinnému den a hodinu požadovaného zpřístupnění bytu, lze nařídit výkon rozhodnutí jen tehdy, prokáže-li oprávněný způsobem předepsaným v § 262 odst. 2 občanského soudního řádu, že tato podmínka byla splněna.“ V usnesení ze dne 13. 3. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4997/2014 Nejvyšší soud poukázal na povinnost oprávněné při nařízení exekuce vyklizením doložit skutečnosti, že je vlastnicí převáděné nemovité věci, když uvedl mimo jiné: „V projednávané věci je závazek povinné vyklidit předmětný byt a vyklizený jej předat oprávněné vázán na podmínku, že převod bytu přestane být podmíněným a oprávněná se stane jeho výlučnou vlastnicí. Oprávněná však v průběhu řízení tuto skutečnost způsobem uvedeným v ustanovení § 43 odst. 2 exekučního řádu nedoložila.“
Přezkoumatelnost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti
Přestože se smluvní strany sepsáním notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti nevzdávají možnosti domáhat se svých práv ze závazku, jenž je obsažen v notářském zápisu, u nestranného a nezávislého soudu v rámci nalézacího řízení, v praxi se k tomuto kroku příliš často neuchylují. Exekuce či soudní výkon rozhodnutí bude tedy nařízen přímo na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Je proto otázkou, jakým způsobem, v jakém rozsahu a v jaké fázi výkonu rozhodnutí je možné notářský zápis se svolením k vykonatelnosti přezkoumat. Fáze výkonu rozhodnutí lze s ohledem na přezkum notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti dělit na dvě části. Tou první je nařízení soudního výkonu rozhodnutí či exekuce. Jako druhá fáze pak připadá v úvahu fáze návrhu na zastavení soudního výkonu rozhodnutí či exekuce. Občanský soudní řád ani exekuční řád zvláštní ustanovení upravující přezkoumatelnost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti v rámci výkonu rozhodnutí neobsahují. I proto se této problematice v posledních letech věnoval Nejvyšší soud, jehož rozhodovací praxe vytvořila základy pro stanovení rozsahu přezkumu v jednotlivých fázích výkonu rozhodnutí. Ve stěžejním usnesení ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2910/2007 Nejvyšší soud shrnul: „Je výrazem ustálené soudní praxe, že při nařízení exekuce soud nepřezkoumává věcnou správnost exekučního titulu, takže se nezabývá ani otázkou, zda notářský zápis se svolením k vykonatelnosti odráží skutečné hmotněprávní vztahy účastníků. Má-li povinný za to, že oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, může tuto okolnost uplatnit návrhem na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu.“
V dalších rozhodnutích (například 20 Cdo 3120/2007 ze 4. 8. 2009 či 20 Cdo 977/2003 z 23. 6. 2004) Nejvyšší soud zastal názor, že při nařízení výkonu rozhodnutí na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti soud zkoumá pouze, zda jsou splněny formální náležitosti kladené na notářský zápis se svolením k vykonatelnosti. Naopak při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda obsah notářského zápisu odpovídá hmotněprávním poměrům účastníků.
Žaloba na určení neplatnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti
Mimo vykonávací řízení přichází v úvahu přezkum notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti v rámci nalézacího řízení, a to na základě žaloby na určení neplatnosti sepsaného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti podle § 80 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud se této problematice věnoval v rozsudku ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000. V dané věci se žalobkyně žalobou domáhala určení neplatnosti sepsaného notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, jehož obsahem bylo uznání dluhu z titulu porušení pracovních povinností žalobkyní. Žalobkyně jako naléhavý právní zájem v žalobě na určení neplatnosti uváděla neexistenci pohledávky obsažené v notářském zápisu.
V tomto sporu Nejvyšší soud uzavřel, že: „[…] na takovém určení nemůže být naléhavý právní zájem, neboť se jím ohrožení práv žalobkyně ani nejistota v jejím právním postavení nemohou v tomto směru odstranit“. Zároveň Nejvyšší soud uvedl, že žalobkyně namísto podání žaloby na určení neplatnosti exekučního titulu měla podat návrh na prohlášení nařízeného výkonu rozhodnutí za nepřípustný a návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. Závěrem Nejvyšší soud doplnil, že nelze připustit v dané věci žalobu na určení neplatnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, neboť by to vedlo jen ke zbytečnému rozmnožování sporů.
Závěr
Z uvedeného je patrné, že strohá právní úprava notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti nacházející se v notářském řádu, občanském soudním řádu a exekučním řádu je soustavně doplňována výkladem Nejvyššího soudu. Tento přístup však nepovažuji za vhodný. Právní řád České republiky je řazen mezi kontinentální typ právní kultury, jehož pilířem je psané právo – zákon, nikoliv soudní precedent. Domnívám se, že namísto desítek soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež doplňují strohý text zákona, by bylo vhodnější uvažovat o zákonné novelizaci institutu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Připravovaný návrh nového občanského soudního řádu by v tomto ohledu mohl vytvořit prostor pro novelizaci institutu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Je totiž nepochybné, že stávající praxe vede k značné právní nejistotě zejména účastníků notářského zápisu, ale i notářů, soudních exekutorů a soudů.
Článek byl publikován v Komorních listech č. 4/2018.
[1] Zákon č. 75/1871 ř. z., jímž se zavádí nový řád notářský.
[2] ŠEDIVA, V. Notářství dle práva rakouského se stručnými dějinami notářství vůbec. Turnov: Sluka & Jiránek, s. 88.
[3] Viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000.
[4] JINDŘICH, M. In: BÍLEK, P., DRÁPAL, L., JINDŘICH, M., WAWERKA, K. a kol. Notářský řád a řízení o dědictví: komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 267. ISBN 978-807-4001-819.
Diskuze k článku ()