Po veškerou dobu, kdy se o tarifní vyhlášce jednalo, EK ČR přinášela ministru spravedlnosti argumenty a vysvětlovala svá stanoviska. Leč velmi pravděpodobně rozhodnuto bylo již předem a kvazidebata o tarifu byla vlastně jen zastíracím manévrem. Ministr byl od počátku přesvědčený o tom, že příjmy soudních exekutorů jsou příliš vysoké.
Ministr spravedlnosti silou a bez vypořádání relevantních připomínek velkého počtu subjektů uzavřel celou anabázi svým podpisem, a tak rozhodl o konečné podobě odměn exekutorů. Od počátku EK ČR kritizovala to, že jsou exekuční tarify nastaveny pouze ministerskou vyhláškou a nikoli zákonem, a může tak lehce dojít ke změně jen libovůlí ministerstva bez ohledu na názory dalších zaangažovaných aktérů. A to se přesně bohužel stalo! I legislativní proces vyhlášky obsahuje jistá pravidla, ale ta nejsou závazná, resp. vynutitelná. Nabízí se potom logická otázka, k čemu jsou ona pravidla, když je politici nerespektují? Legislativní proces pak postrádá smysl a princip odborné a demokratické diskuse.
Dle názoru Exekutorské komory redukované odměny povedou k výraznému zhoršení ekonomické situace exekutorů, což bude mít nepříznivý dopad na vymahatelnost práva. Proto se EK ČR rozhodla, že se bude bránit tomuto nesystémovému zásahu do exekučního vymáhání všemi dostupnými prostředky včetně ústavní stížnosti.
Samozřejmě si EK ČR jako stavovská organizace uvědomuje, že odměňování soudních exekutorů je nutnou součástí změn v exekučním vymáhání pohledávek, nemělo ovšem dojít k jeho oddělení od samotné novely exekučního řádu. Líbivé snížení odměn však neodstraní systémové problémy vymáhání, k tomu by měla posloužit koncepční novela exekučního řádu. Proto bude komora silně prosazovat místní příslušnost exekutorů, která by měla pomoci systémové potíže odstranit.
Diskuze k článku ()