Obec v pozici osoby oprávněné
Začneme hned pozicí první, tedy obcí v postavení oprávněného neboli věřitele. U obce způsob vymáhání pohledávek stanoví v zásadě dva předpisy. Primárně jde o pohledávky, které vznikly v přenesené samosprávě, typicky pohledávky z daní a poplatků, tak jak je asi všichni známe (tzn. poplatky z odpadů, ze psů, zábory veřejných prostranství a potom daňové pohledávky ve formě typicky pohledávek z různých přestupkových řízení, pokut, které v nich byly uloženy, také pokuty dopravní). Tyto pohledávky jsou vymáhány podle § 175 odst. 1 daňového řádu. Díky novele exekučního řádu a občanského soudního řádu mohou od 1. 1. 2013 obce postupovat u těchto pohledávek pouze dvěma cestami, a to buď prostřednictvím soudního exekutora, nebo využijí druhou cestu, která v podstatě znamená, že si to udělají sami, že sami povedou daňovou exekuci podle daňového řádu. Před 1. 1. 2013 byla ještě třetí cesta, a to prostřednictvím výkonu rozhodnutí soudem. Ta cesta měla rozhodně své pro, neboť byla osvobozena od soudního poplatku, nicméně měla i značné proti, a sice že většinou se touto cestou nic moc nevymohlo. Aktuálně jsou u těchto pohledávek pouze dvě cesty, kterak je obec může vymáhat.
Nic se nezměnilo u pohledávek občanskoprávní povahy, u obcí to typicky bývá nájemné. Setkáváme se však i s pohledávkami typu různých smluv o dílo nebo kupních smluv, pohledávekami, které nevznikly vrchnostenským způsobem, kdy je obec v pozici rovnoprávného obchodního partnera. Prodala tak např. nějaký dům, nebylo jí zaplaceno, a tím pádem má pohledávku z kupní ceny. V těchto případech se, jak řečeno výše, tedy nic nezměnilo. Obec může postupovat opět, v případě, že takovouto pohledávku má pravomocně přiznanou soudem nebo nějakým jiným exekučním titulem, prostřednictvím výkonu rozhodnutí soudem, anebo může oslovit soudního exekutora. Soudní exekutor je takový universál, který se hodí jak na daňové, tak i na občanskoprávní pohledávky.
Zaměříme-li se na universál, tedy na vymáhání pohledávek prostřednictvím soudního exekutora, má primárně celou řadu pro a pár malých proti. Co se týče pro, jde po novele občanského soudního řádu a exekučního řádu jednoznačně o nejefektivnější a nejrychlejší cestu, kterak pohledávku obce vymoci. Z toho důvodu, že novela občanského soudního řádu a exekučního řádu výrazným způsobem zrychlila exekuční řízení, a aktuálně vím, o čem hovořím, protože v pozici oprávněných v našem úřadu máme minimálně 70 – 100 samosprávných subjektů, tzn. obcí či měst, které prostřednictvím našeho úřadu vymáhají pohledávky, tak se naprosto běžně stává, že od okamžiku, kdy obec podá exekuční návrh do okamžiku, kdy jí přijdou peníze na účet, uplynou 2 - 3 měsíce. Oproti stavu, který tady byl asi před dvěma roky, nastalo obrovské zrychlení a efektivita exekuce v případě, že „je z čeho“, je podstatně větší, než bývala. Rychlost a efektivita jsou spojené nádoby, protože např. v roce 2009 – 2010 tím, že exekuce byla „zaseknuta“ na nařízení exekuce a potom následně na vyznačení doložky právní moci, zhusta se stávalo to, že už nebylo z čeho pohledávku vymoci. V případě, že nám soud exekuci nařídil po dvou letech, dostal se bohužel za ty dva roky povinný do daleko horší situace, než ve které byl před těmi dvěma lety. V tom okamžiku v zásadě jak oprávněnému – obci, tak exekutorovi, zůstávaly pouze oči pro pláč.
Další věc, a za to do určité míry také vděčíme novelizaci, je podstatné zrychlení a zefektivnění součinnostní agendy. To znamená, že soudní exekutor fakticky zjišťuje veškerý majetek dlužníka, přičemž velkou část dotazů činí elektronicky. Aktuální stav je takový, že katastr nemovitostí získáváme online, informace z České správy sociálního zabezpečení o důchodech, případně podpoře, získáváme také online během několika minut, informace o vozidlech máme také online, stejně jako informace o penzijním připojištění nebo stavebním spoření. Jediné, co má trochu zdržení, jsou informace z bank, které získáváme zhruba v horizontu týdne. Právě díky novelizaci totiž došlo k tomu, že žádáme strukturovaným elektronickým dotazem a dostáváme strukturovanou odpověď. To vedlo k tomu, že i banky výrazným způsobem zrychlily součinnostní aktivitu. Během týdne tak máme podstatnou část odpovědí od bank ohledně účtu dlužníka k dispozici, a tím pádem je možné účet postihnout. Stejně rychle v zásadě funguje i součinnostní agenda ve vztahu k zaměstnavatelům. Tam také během jednoho, maximálně dvou dnů máme informaci o tom, kde dotyčný pracuje, a zda vůbec pracuje.
Výhodou exekuce prostřednictvím soudního exekutora je to, že soudní exekutor rozhoduje, který způsob exekuce pro vymožení pohledávky použije, může je kombinovat. Exekučním řádem je stanovena určitá priorita některých způsobů, primárně se používá srážka ze mzdy, případně postižení účtu, a až poté se používá soupis movitých věcí, případně nemovitých věcí. Je na exekutorovi, aby posoudil, kterou variantu vybere, na rozdíl od varianty, kdy pohledávky vymáhal soud a věřitel musel soudu navrhnout, kterým způsobem má pohledávku vymáhat. Co se týče nevýhod, tak je snad jediná, a to jsou případné náklady exekuce. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu, do určité míry i konkurenční prostředí mezi soudními exekutory, se však náklady v případě nevymožení se limitně blíží většinou nule. Ani toto riziko tak u oprávněných většinou nehrozí, skoro bych řekl, že soudní exekutor má sama pozitiva a žádná negativa.
Jak už jsem zmínil, exekuce hodně posunuly novely občanského soudního řádu a exekučního řádu, které platí od 1. 1. 2013. Co se týče rychlosti a součinnosti, jak už jsem do určité míry zmínil, znamená to, že maximálně do cca jednoho týdne bychom měli mít podstatnou část informací o dlužníkovi. To vede to k tomu, že peníze jsou strženy, případně vymoženy, nějakým jiným způsobem podstatně rychleji, a tím pádem mohou být podstatně rychleji vyplaceny i věřiteli. Další věc, která se podstatným způsobem zrychlila, ale už to není rychlost nějakého expresu, jsou dražby nemovitostí. Ty jsou rovněž výrazně efektivnější, ale tam již v případě, že se draží nemovitost dlužníka, není možné počítat s tím, že by pohledávka byla vymožena za 3 měsíce. Aktuální časové plány nebo časové výsledky jsou však takové, že oproti stavu, který byl před rokem 2013, kdy se dražba běžně realizovala až během dvou (a někdy až tří) let, bývá dražba aktuálně vyřešena během tři čtvrtě roku až roku, záleží samozřejmě na různých opravných prostředcích, apod.
Další novinkou, která byla velmi hojně médií zmiňována, je možnost postižení účtu manžela dlužníka. Skoro bych řekl, že většinou to bývají manželky, protože 70 % povinných v exekuci jsou podle našich statistik muži. Nevím, čím to je, ale na ty muže to nějak více padá, a dochází k tomu, že ti, jejichž účet, ačkoliv nejsou v pozici dlužníka povinného v exekuci, bývá postižen, tak bývají jejich manželky. Tady bych upravil mystifikaci, která poměrně často probíhala v médiích – není to pro všechny dluhy, ale týká se to jenom dluhů, které jsou ve společném jmění manželů. Když se znovu vrátím k typickým dluhům, které se týkají obcí a měst, tak tam budou většinou padat dluhy z nájmů, protože nájem bývá většinou společný, budou tam spadat pravděpodobně poplatky za odpady. Rozhodně tam nebudou spadat pokuty, protože pokuta je veřejnoprávní sankce, která stíhá konkrétního člověka a nespadá do společného jmění manželů. Co je trochu sporné, co se týče povahy pohledávky, tak jsou pohledávky ze zdravotního nebo sociálního pojištění, i tam bych se osobně spíše klonil k tomu, že do společného jmění manželů nepatří. Postižení je možné, ať již v daňové exekuci, nebo v případě exekuce, kterou provádí soudní exekutor. Aktuálně se projednává novela, která by tomu měla zabránit. Měla by v zásadě vyloučit postižení účtu, mzdy nebo jiných výlučných pohledávek manželky (budu používat tento genderově nevyvážený výraz), a pravděpodobně uvidíme, jestli projde Sněmovnou a Senátem. Osobně se k tomu kloním spíše negativně, a to ne z toho důvodu, že jsem soudní exekutor, ale zdá se mi, že je to poměrně dost nesystémová změna. Manželka, ačkoliv se nehlásí k dluhům, které patří do společného jmění manželů a vytvořil je její manžel, by se většinou hlásila k penězům, které jsou na jeho účtu v případě rozvodu. Vzniká tam trochu paradoxní situace, kdy by pro případ dejme tomu rozvodu, peníze na účtu rozhodně měly být vypořádávány, nicméně dluhy, které by měly patřit do společného jmění manželů, pak v rámci exekuce vypořádávány být nemusí. Nicméně to je spíš na zákonodárcích, na nějaké filosofii. Ono to možná souvisí obecně s krizí manželství, která není jen v majetkové sféře, ale bohužel pravděpodobně i v té lidsko-citové sféře, kdy do určité míry chceme vždy brát pozitiva, ale nechceme úplně nést negativa. V zásadě se nám líbí v rámci společného jmění manželů sdílet aktiva, ale už se nám tolik nelíbí sdílet pasiva.
Další novinkou, kterou zavedl exekuční řád a kterou opět výrazným způsobem zesmysluplnila exekuce a učinila je daleko více přijatelnými a líbivějšími pro obec jako věřitele od 1. 1. 2013, jsou i nové způsoby provedení exekuce. Aktuálně se provádí postižení družstevního podílu dražbou, takže se fakticky získá na pohledávku daleko více. Další novinkou je správa nemovitých věcí, došlo ke zjednodušení dražeb nemovitých věcí, nemovitostí, atd. Změny doznaly i mobiliární exekuce, které by měly být opět za prvé lépe kontrolovatelné, za druhé efektivnější. To, co je určitě velmi pozitivní a co, předpokládám, že v daňovém řízení příliš využíváno není a nemůže být, protože byť to daňový řád připouští, tak k tomu nejsou prováděcí předpisy, je elektronická dražba nemovitých a movitých věcí. To považujeme za velmi progresivní a velmi pozitivní ze dvou důvodů. Za prvé dražitelé nemusí jezdit na jednotlivé dražby a za druhé, když už tam přijedou, tak nám nedělají tu nepěknou věc, že by se mezi sebou domlouvali a dražil jenom jeden, a ti ostatní by se jen dívali a nepřihazovali a potom se nějakým způsobem vypořádávali mezi sebou. V elektronické dražbě je obrovský posun, jistě dopředu, který samozřejmě kvitujeme s povděkem.
Exekuční proces
Co se týče exekučního procesu, velmi rychle shrnu to, co se děje během těch (v optimálním případě) dvou až tří měsíců. Exekuční proces je zahájen exekučním návrhem, který podává věřitel, to znamená klasicky obec případně město. Podává se u soudního exekutora a soudní exekutor žádá soud o pověření k provedení exekuce. Do doby, než pověření dostane, nemůže soudní exekutor dělat nic. Ze zákona by to pověření mělo trvat maximálně 15 dní od okamžiku, kdy soud žádost dostane. Z praxe mohu říci, že to netrvá většinou 15 dní, ale jsme rádi, když to trvá do měsíce. I to je velký posun oproti dřívějšímu stavu, kdy nebylo skutečně výjimkou, kdy soud pověřoval exekutora a nařizoval exekuci během půl roku. Rekordmani patnáctidenní lhůtu protáhli i na 2, 3, 4 roky. Nedávno jsem od nejmenovaného soudu dostal usnesení o nařízení exekuce, kdy věřitel podával návrh v roce 2009.
V okamžiku, kdy exekutor dostane od soudu pověření, může zahájit tzv. součinnostní agendu. Zjišťuje, zda a jaký má dlužník majetek, případně kde ho má, atd. To je v zásadě proces, který jsem popisoval. Dotazuje se jednotlivých subjektů, většinou elektronicky, a ty mu většinou automatizovaně i odpovídají tak, aby se tím nikdo nemusel zabývat. Jak zmíněno výše, většinou ten proces trvá zhruba týden. Během toho týdne by měl mít soudní exekutor nashromážděn dostatek poznatků a informací o tom, jak je na tom majetek dlužníka a jaký majetek je možné postihnout adekvátně výši dluhu, vydává exekuční příkazy a zajišťuje majetek.
Následně poté, co adekvátní majetek zajistil, vyzývá soudní exekutor dlužníka k tzv. dobrovolnému splnění. To je dobrovolné v uvozovkách, protože se pohybujeme v exekuci a dobrovolně měl dlužník plnit již dávno, maximálně ve lhůtě pariční, kterou mu stanovil soud v rozsudku. Tato lhůta je třicetidenní a má ten efekt, že v případě, že dlužník zaplatí ve třicetidenní lhůtě, tak se krátí odměna soudního exekutora na polovinu a u bagatelních pohledávek se rovněž krátí i paušální náhrada nákladů soudního exekutora na polovinu. V případě, že dlužník zaplatí, je v zásadě po vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce ukončena. V případě, že nezaplatí, je stejně zapotřebí vyčkat konce třicetidenní lhůty, protože dlužník může podat návrh na zastavení exekuce, o kterém případně rozhoduje exekutor a následně exekuční soud. Fakticky tento úsek, těch třicet dní, po které se čeká, není konečná. Je nutné započíst dobu, po kterou se doručuje výzva dlužníkovi, protože v případě, že dotyčný nepřebírá poštu, je zapotřebí doručovat fikcí. To samotné doručování může trvat cca 20 – 30 dnů, než máme doručeno fikcí. To je největší prodlení v rámci exekuce, protože poté, co uplynula třicetidenní lhůta, v níž měl dlužník možnost podat návrh na zastavení exekuce, a v té lhůtě návrh nepodal, nebo ho podal a následně o něm rozhodl exekutor nebo exekuční soud, tak poté je možné vyznačit doložku provedení exekuce. Následně je možné exekuci provést a současně vyzvat subjekty, které spravují dlužníkův majetek, aby plnily. Vyzve se zaměstnavatel, aby sraženou část mzdy poukázal soudnímu exekutorovi, nebo se vyzve banka, aby zajištěný zůstatek na účtu opět poukázala soudnímu exekutorovi a následně je možné obratem tyto peníze přeposlat věřiteli. V případě, že šlo všechno hladce, tak během cca dvou až tří měsíců bychom mohli mít peníze vymožené.
Novela exekučního řádu a zejména potom exekutorského tarifu, se určitým způsobem odrazila i do zvažování, jestli využít služeb soudního exekutora ve vztahu ke korektivu přiměřenosti podle § 175 odst. 2 daňového řádu, který stanoví, že by správce měl volit takový způsob provedení exekuce nebo vymáhání nedoplatku, aby výše nákladů spojených s vymáháním nebyla ve zjevném nepoměru s výší toho daňového nedoplatku. Tady to naráží na určitou obavu, jestli v případě, že budeme vymáhat např. daňový nedoplatek nebo nějakou pokutu ve výši 1000 či 2000 Kč, nebude vůči dlužníkovi příliš nepřiměřené, když to provedeme prostřednictvím soudního exekutora. Exekutor je hodně drahý a dlužníka by to přišlo na moc. Díky (a to určitým způsobem v uvozovkách) novele exekutorského tarifu, která fakticky snížila odměnu soudního exekutora v případě dobrovolného splnění na 1500 Kč, a současně i snížila náhradu hotových výdajů na 1750 Kč, tak fakticky částka, kterou dlužník bude v optimálním případě povinen zaplatit, bude činit 3250 Kč plus DPH, což není u částky dejme tomu 1500 až 2000 Kč rozhodně nepřiměřené.
Tím, že se snížila odměna soudních exekutorů, staly se dostupnější při aplikaci korektivu přiměřenosti podle daňového řádu minimálně částky plus mínus od 1000 Kč daňového nedoplatku. Pak není důvod, proč nevymáhat daňový nedoplatek prostřednictvím soudního exekutora.
Co se týče daňové exekuce, tam v případě, že se rozhodnete vymáhat daňovou pohledávku vlastními silami, poté co došlo k novelizaci občanského soudního řádu a exekučního řádu, jde o cestu méně výhodnou, a to v tom smyslu, že benefity, které soudnímu exekutorovi dává exekuční řád po jeho novelizaci, chybí v daňovém řádu, neboť jeho novelizace tímto směrem neproběhla. Daňový řád tak bohužel v zásadě odpovídá občanskému soudnímu řádu, který byl před novelizací. Když to řeknu velmi lapidárně, zatímco exekuce prostřednictvím soudního exekutora probíhá podle moderního exekučního předpisu, tak daňová exekuce probíhá podle starého zkostnatělého daňového řádu, který reflektoval a víceméně odpovídal starému občanskému soudnímu řádu. Osobně si nemyslím, že to je úplně správné. Já bych preferoval cestu, kdy by tady existoval jednotný exekuční řád, a bylo by v zásadě pro dlužníka úplně jedno, jestli exekuci proti němu vede obec, exekutor, finanční úřad, soud, nebo kdokoliv jiný, protože exekuční právo by mělo být jednotné a neměla by nastávat situace, kdy by dlužník, případně oprávněný, klopil hlavu nebo by se naopak radoval, že je exekuce vedena podle onoho nebo druhého předpisu a že ji vede ten nebo jiný orgán veřejné moci. Nicméně stav takový není, novelizace daňového řádu, která by byla shodná, neproběhla. Je to v gesci Ministerstva financí a nevím, jestli k ní bude přistoupeno.
S tím souvisí samozřejmě důsledky rozdílnosti jednotlivých právních předpisů. U daňové exekuce primárně neexistují elektronické součinnosti. V případě, že chce správce daně zjistit dejme tomu zaměstnavatele, může tak sice učinit elektronicky, ale fakticky prostřednictvím poslání pdf ve formě datové zprávy požádá zdravotní pojišťovnu, aby mu sdělila, jestli dotyčný daňový dlužník pracuje nebo nepracuje, případně kde pracuje. Obdobně to funguje i s bankami apod. Odpovědi jsou většinou v řádu týdnů, nikoli hodin nebo případně dnů.
Další nevýhodou je, že některé exekuční instituty, které byly nově zavedeny, v rámci daňové exekuce nelze použít. Typicky je to správa nemovitostí nebo nemovité věci, není možné dražit pohledávku, není možné provést elektronickou dražbu. Těch institutů, které není možno použít, je podstatně více. A v neposlední řadě je nevýhodou daňové exekuce to, že je sice pro dlužníka často o něco levnější, ale pro správce daně, pro tu obec, je podstatně dražší. V případě, že se pohybujeme u daňových nedoplatků do 25 000 Kč, jde o náklad v minimální výši, tzn. 500 Kč, a zcela reálně, nevím kdo z vás, v případě, že provádíte daňové exekuce, kdy vymohl daňový nedoplatek za náklady 500 Kč. Započítat se musí poštovné, cena papíru, tisku a v neposlední řadě hodnota práce úředníka, zaměstnance, který fakticky ten daňový nedoplatek vymáhá. Takže to probíhá tak, že reálné náklady jsou podstatně vyšší pro obec nebo město a jdou z peněz daňových poplatníků, resp. na úkor rozpočtu obce a města. Jsou sice určitým způsobem refundovány ze státního rozpočtu, ale ta refundace většinou nebývá ze 100 % a podstatnou část nákladů nesou obce či města ze svého. Má to jen výhodu pro dlužníka – ten to má levnější, ale zaplatíme to my všichni.
Pokračování článku ve středu 3.12.2014.
Konference Právo ve veřejné správě 2014
Ve dnech 5. a 6. listopadu 2014 se v Hradci Králové konal již 3. ročník odborné konference Právo ve veřejné správě. Záštitu nad letošním ročníkem převzalo Ministerstvo vnitra ČR prostřednictvím náměstkyně pro veřejnou správu a legislativu, Sdružení místních samospráv ČR, Svaz měst a obcí ČR, Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů ČR a Institut pro veřejnou správu Praha. Na konferenci s podtitulem Nové právo 2014 vystoupilo během dvou dnů 13 přednášejících odborníků z oblasti advokacie, státní správy a samosprávy, akademické půdy a dalších. Pořadatelem byl právní informační systém CODEXIS pod mediální patronací právního portálu Právní prostor.cz. Více na http://www.pvvs.cz/.
Diskuze k článku ()