Rekodifikace civilního procesu

Rekodifikace civilního procesu, tak jako každý jiný zákon, musí najít svou dobu. Správný patos a étos chvíle, kdy vzniknou. Začínám mít pocit, že se s touto chvílí dnes už míjíme. Rád bych proto v tuto chvíli spíše zareagoval na některé vlídné i nevlídné připomínky na „účet“ Nejvyššího soudu, a případně se zmínil o tématu, o kterém se mezi džentlmeny nemluví, ale nemělo by se o něm mlčet.

místopředseda Nejvyššího soudu ČR, Nejvyšší soud ČR
Foto: Shutterstock

Žijeme v době hledání cest

JUDr. Meduna ve svém příspěvku upozornil na ustanovení § 13 občanského zákoníku, který slibuje všem, že mohou očekávat, že bude právní případ rozhodnut obdobně, jako jiný právní případ, který již rozhodován byl. Myslím, že pro zachování stability výkladu soukromého práva by udělal zákonodárce nejvíc, kdyby nevstoupila v účinnost ustanovení §§ 1 - 12 a 14 - 3081 nového občanského zákoníku. To se však nestalo. Žijeme v době nových kodexů a myslet si, že je doba, kdy bude stabilní judikatura, je myšlenka opravdu naivní. Dnes není doba zjevených pravd, ale doba hledání cest. I Nejvyšší soud hledá cesty, a hledá je většinou, jak už to u Nejvyššího soudu bývá, s určitým zpožděním. Případy, které trápí praxi teď, bude řešit až za několik let. To je velká výhoda pro Nejvyšší soud, ale velká nevýhoda pro jednotnost výkladu práva. Nicméně i přesto se snažíme reagovat na nejpalčivější judikatorní situace co nejdřív, ať už rozhodnutími nebo stanovisky. Možná naše rozhodnutí nejen pomohou vyřešit složité otázky interpretace a aplikace práva, ale třeba i „popíchnou“ zákonodárce k opravě chyb v textu zákona.

Na druhou stranu, pokud se zákony budou stále měnit, nenastane jednota a předvídatelnost judikatury nikdy. Jeden z mých ctěných kolegů, který se mnohokrát podílel na legislativním procesu, nedávno řekl, že dnes by rozhodně volil politickou stranu, která slíbí, že v parlamentu zabrání přijetí jakéhokoliv zákona a jakékoliv zákonné novelizaci. Myslím si, že je nás mnoho, kteří bychom s kolegou souhlasili a hlasovali s ním v příštích volbách. Uvidíme, co přinese budoucnost, a nakolik bude reálná představa, že kvalitu práce poslance není na místě poměřovat počtem jeho legislativních iniciativ, ale výhradně jejich kvalitou.

Obecně nešťastná je úvaha, že právem se dá řídit všechno, a že se samotným formulováním zákonného ustanovení něco změní. Většinou se přijetím zákona nestane mnoho a teprve akceptací právní normy ve společnosti se začne něco dít. Pokud společnost právo neakceptuje nebo je nezná, nelze mluvit o právním státu. Zákon je třeba ctít především instinktivně, jako literu, která koresponduje s obecným povědomím o dobrém a správném

Legislativní zbabělost a legislativní drzost

Naše současná legislativa se podle mého názoru pohybuje někde na úsečce mezi legislativní zbabělostí a legislativní drzostí. Legislativní drzost spatřuji v tom, že každý poslanec čas od času cítí nutkání prokázat smysl své existence tím, že navrhne nějakou novelizaci, změnu či doplnění zákona, a tak jsou zákony stále novelizovány a novelizovány, ač vlastně potřeba změny zákona není společenská, ale jen a jen politická. Politická ve smyslu, že je potřeba, aby se někdo politicky prezentoval. Legislativní zbabělost je zvláštní fenomén, kdy se přijímají zákony s takovou mírou opatrnosti a s takovou snahou dosáhnout kompromisu mezi všemi, že z možná dobře míněného úmyslu na začátku jako úplný kompromis pro všechny vzniká legislativní hloupost, která ničemu neprospívá, o kterou nikdo nestál, a nijak nesouvisí s tím, čeho mělo být dosaženo. Takový „zbytečný kompromis“ se však stává součástí našeho právního řádu.

Peníze – téma, které se ve společnosti nerozebírá

Rád bych se také zmínil o jednom trochu nedžentlmenském problému, o kterém se ve slušné společnosti raději nemluví. O penězích. V poslední době se totiž velmi často mluvilo o penězích soudců, a stejně tak se mluvilo o penězích advokátů. Dřív nebo později se bude mluvit o penězích i jiných právnických povolání.

Na začátku roku se na Nejvyšším soudu sešli všichni předsedové všech českých soudů, aby se společně poradili o tom, jak vyřešit otázku dopadu rozhodnutí Nejvyššího soudu do poměrů všech soudců a jak vyřešit otázku výpočtu soudcovských platů. Asi nemá smyslu se bavit o tom, co se tehdy vymyslelo a jaká je reálná detailní souvislost všech uzavřených kompromisů a dohod, ale spíš mi jde o to, že tehdy bylo dosaženo čestného maxima v požadavcích zúčastněných stran. Asi bychom všichni soudci byli rádi, kdyby se už o věci nemluvilo, a kdyby se už hledělo jenom do budoucna. Ale ono to tak nebude. Nebude to tak proto, že zůstanou někteří kolegové, kteří budou „statečně“ trvat na svých požadavcích a povedou se soudní řízení, a určitě se bude k těmto otázkám vyjadřovat i Ústavní soud.

To, co jsem velmi postrádal v době, kdy se mluvilo o soudcovských platech, byla vyjádření jiných právnických povolání. I když se rozebíral tarif advokátů, tak se nevyjadřovali soudci a jiná právnická povolání, než advokáti. Stejně to bylo, když se mluvilo o notářských tarifech, apod.

Myslím si, že dokud se nepřistoupí obecně k hodnotě právnické práce tradičních právnických povolání, dokud se doktrinálně nepojme celý problém ve vzájemné souvislosti, a dokud se jednotlivá právnická povolání nebudou zajímat o peníze těch druhých, o korelaci vzájemného postavení, tak nejenom soudci budou ta skupina lidí, kteří nevnímají realitu kolem sebe, jak se o tom teď hodně píše, ale budou i jiné skupiny právníků, kteří budou podobnými úvahami ze strany veřejnosti dehonestovány.

Zkusme tedy víc uvažovat o tom, co bychom měli udělat v této souvislosti, a co by mělo být uděláno na úrovni vrcholných představitelů jak jednotlivých právnických povolání, tak každého z nás, když se o těchto otázkách bavíme. Teprve potom bude možné velmi korektně nastavit pravidla a konečně se dočkat „tlusté čáry“, za níž bude advokátní tarif takový, jaký by si korektně představovali advokáti, ve kterém bude jasné, že vzít si advokáta k zastupování i relativně finančně malých kauz není nic špatného, kdy bude zohledněno v notářském tarifu to, že se zcela změnila úprava dědického řízení a pro notářské úřady je to nákladné. Jen když budeme o těchto věcech mluvit i veřejně, a budeme se snažit získat alespoň část reálně uvažující veřejnosti, bude možná dopad do poměrů všech nás méně bolestný, protože mluví-li se o penězích, a mluví-li se o soudcovských penězích, tak v zásadě končí konstruktivní debata o všech významných justičních otázkách. Jsem přesvědčen, že mlčení nebo dehonestace tématu odměňování právníků je brzdou toho, abychom se vážně a seriózně zabývali celou řadou dalších otázek úpravy procesů, soudních rad, či čehokoliv jiného.

Útoky na justici

Poslední okruh problémů, na které bych v tomto příspěvku rád poukázal, je otázka útoků na justici. Ty se, podle mého názoru velmi překvapivě, začaly objevovat v posledním roce. Nečekal bych, že ještě uslyšíme, s vážností postavení osob, které to říkají, že by možná bylo dobré, aby byl soudcům omezen mandát na deset let. Vždyť přece zrušení dočasného soudcovského mandátu byl jeden z hlavních požadavků na nezávislost justice hned na začátku devadesátých let. Vždyť není nic snazšího, než zavést pro soudce princip vnitřní rozhodovací autocenzury, který tady byl ještě do konce osmdesátých let. Máme bezpočet příkladů, jeden za všechny - jedna kolegyně na mém bývalém působišti na prvostupňovém soudu rozhodla v banální občanskoprávní kauze. Tehdy vyhrála signatářka Charty 77. Pro tu chvíli se nestalo nic, ale za dva roky této soudkyni skončil desetiletý mandát a nikdo ji nenavrhl na pokračování v soudcovské funkci. A to stačilo.

Je tedy s podivem, že někdo vážně a beze studu něco takového řekne, a ještě s větším podivem, že na to veřejnost nijak nereaguje. Mám pocit, že kdyby v devadesátých letech někdo takto mluvil, tak budou neziskové organizace křičet, že to je něco strašného. A obávám se, že se dnes může taková hloupost, při stavu legislativních prací, stát součástí nějakého zákona, jen tak jakoby mimochodem. To vše za mlčení nebo možná dokonce za potlesku těch, kteří by ještě před patnácti, dvaceti lety křičeli, že je to něco nemyslitelného.

Zamysleme se nad tím, že znovu řešíme témata, která jsme si mysleli, že jsou vyřešena. Zdá se, že jsou stále velmi, velmi nebezpečná a živá.

Stejně tak je nebezpečná v poslední době vyslovovaná představa trestání soudců za jejich právní názor, tedy trestání za to, když rozhodnutí soudce bylo odvolacím soudem zrušeno. Copak soudcovská práce není týmovou prací mezi jednotlivými stupni soudů? Je přece podstatné, že soudce prvního stupně řekne nějaký názor, zejména dnes, kdy je vše nové a objevované. Odvolací soud pak třeba řekne názor jiný a Nejvyšší a Ústavní soud budou korigovat tyto názory zase ještě jinak. V tom je přece týmovost výstupu justice, ne v tom, že každý jednotlivý soudce musí říci přesně, jak je to tzv. „správné“.

V jednom z kongresových příspěvků také zaznělo něco na téma překvapivých rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, že nejistotu vneslo rozhodnutí velkého senátu. Říkám si, že bych možná měl připomenout, že velký senát je podle zákona o soudech a soudcích zřízen u Nejvyššího soudu právě proto, aby rozlišné názory vydávané různými senáty sjednotil. Pokud je zde nějaký právní názor, který chce samotný procesní senát rozhodnout jinak, musí jít s danou věcí do velkého senátu, a jedině velký senát, což je na Nejvyšším soudu v občanskoprávním a obchodním kolegiu patnáct lidí, může změnit dosavadní judikaturu.

Na závěr bych rád shrnul, že možná nežijeme v době, která nese patos a étos velkých legislativních počinů, rozhodně bychom však měli udělat vše pro to, aby právo bylo poctivě a spravedlivě používáno a vykládáno. Aby se v právnickém světě nestalo pravidlem přísloví, které říká, že zloděj křičí, chyťte zloděje. Neboť ti, kteří nejvíce křičí, často mají se společností ty nejhorší úmysly.


Kongres Právní prostor 2015

Ve dnech 21. a 22. dubna 2015 se v Seči u Chrudimi konal již 5. ročník odborného kongresu Právní prostor. Záštitu nad letošním ročníkem převzali Ministerstvo spravedlnosti ČR, Ministerstvo vnitra ČR, Soudcovská unie ČR a Svaz průmyslu a dopravy ČR

Více informací o kongresu naleznete na http://www.kongrespravniprostor.cz/    

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články