Vstup státního zastupitelství do civilního procesu a jeho dokazování. Hrozba narušení principů civilního řízení a neoprávněný zásah do práva na spravedlivý proces?

Postavení a role státního zastupitelství podle čl. 80 odst. 1 Ústavy České republiky v justičním systému spočívá v tom, že je určeno k zastupování státu v trestním řízení. Současně však působí jako ochránce veřejného zájmu i v dalších v případech, které stanoví zákon. Působnost státního zastupitelství se dělí na dvě hlavní oblasti. Působnost trestní a netrestní, do níž spadá i jeho role v občanském soudním řízení. Obě dvě tyto působnosti se vzájemně ovlivňují a prolínají.

státní zástupkyně, externí doktorandka, Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Foto: Fotolia

Současně však působí jako ochránce veřejného zájmu i v dalších v případech, které stanoví zákon. Působnost státního zastupitelství se dělí na dvě hlavní oblasti. Působnost trestní a netrestní, do níž spadá i jeho role v občanském soudním řízení. Obě dvě tyto působnosti se vzájemně ovlivňují a prolínají.

Tématem tohoto článku je snaha popsat roli státního zastupitelství v procesu dokazování v civilním řízení, do nějž má právo podle § 35 odst. 1 občanského soudního řádu vstoupit. Dílčí otázkou zůstává, zda lze v civilním soudním řízení použít i důkazy, které byly získány v trestním řízení a zda má státní zastupitelství právo, respektive povinnost tyto poznatky v civilním řízení využít. Je třeba si rovněž položit otázku, zda takový postup nemůže znamenat zásah do práva na spravedlivý proces zaručený Listinou základních práv a svobod a nepřiměřený zásah do základních lidských práv dotčených subjektů. 

Dokazování v civilním procesu a postavení státního zastupitelství

Občanské soudní řízení lze rozdělit na řízení sporná, nesporná a řízení svého druhu, která v sobě zahrnují jak prvky řízení sporného, tak nesporného. Po rekodifikaci občanského práva zůstává základním kamenem pro úpravu občanského řízení občanský soudní řád. Zákon o zvláštních řízeních soudních pak představuje komplexní předpis, do něhož byla včleněna právní úprava řízení nesporného. Řízení sui genesis pak přestavuje typicky insolvenční řízení, jež v sobě zahrnuje prvky obou typů řízení. U dvou naposledy jmenovaných typů řízení se vždy subsidiárně aplikuje občanský soudní řád. Všechny tři uvedené typy řízení jsou ovládány odlišnými procesními zásadami, jejichž uplatnění vychází především z různé funkce jednotlivých typů řízení.

Soud pro svou rozhodovací činnost potřebuje náležité poznatky právní a skutkové. Pod pojem právní poznatky (quaestio iuris) lze zahrnout znalost konkrétního práva, jímž se konkrétní právní poměry spravují. Poznatky skutkové (quaestio facti) lze definovat jako poznatky o konkrétních individuálních skutečnostech (dějích), na nichž se zakládají a z nichž plynou oprávněné nároky. Poznatky právní soud získává znalostí práva, studiem a odbornou průpravou. Účelem procesního dokazování je dobrat se pokud možno pravdivých poznatků o rozhodujících skutečnostech, které slouží soudu jako podklad pro spravedlivé, správné zákonné rozhodnutí. Dokazování bývá označováno jako páteř civilního procesu a můžeme ho popsat jako právem normovaný (upravený) postup, který nemůže probíhat jiným, než zákonem stanoveným způsobem tak, aby byly dodrženy záruky spravedlivého procesu. Jde o postup soudu a účastníků, procením právem zvlášť upravený, směřující k utvoření potřebných skutkových poznatků o rozhodných skutečnostech. Procesní dokazování, a to společně s přímým vnímáním soudem, představuje jediný způsob, jak může soud získat skutkové poznatky.[1]

V řízení sporném se v rámci dokazování plně uplatňuje zásada projednací. Soud přihlíží toliko k tomu, co mu sporné procesní strany přednesly a k těm důkazům, které mu o svých tvrzeních nabídly. Za konečný výsledek sporu, tedy úspěch či neúspěch ve věci, nese odpovědnost účastník řízení. 

Vstupem státního zastupitelství do občanského soudního řízení nedochází k narušení principu rovnosti stran. V řízení státní zastupitelství při své činnosti klade důraz na hájení veřejného zájmu, nikoliv na zájem konkrétních účastníků. Veřejný zájem je třeba mít na zřeteli i v případě dokazování v řízení a při navrhování konkrétních důkazů.  

Přestože tedy státní zastupitelství nesmí vystupovat záměrně ve prospěch některého účastníka (s výhradou shora uvedeného), mělo by vždy postupovat tak, aby byl náležitě zjištěn skutkový stav věci a jemuž by odpovídalo i právní hodnocení věci. Takový postup je žádoucí, byť by ve výsledku znamenal prospěch jen jedné ze sporných stran. Je však vhodné doplnit, že státní zastupitelství nesmí navrhovat provedení důkazních návrhů, které by byly v osobním zájmu některého z účastníků. Státní zastupitelství rovněž nezastupuje pasivitu některého z účastníků a nenahrazuje ji vlastním nepřiměřeně aktivistickým přístupem.[2]

Podle současné právní úpravy po rekodifikaci občanského práva účinné od roku 2014 není státní zastupitelství oprávněno vstoupit do žádného sporného řízení, ačkoliv obecná právní úprava v § 35 občanského soudního řádu tomu nebrání Výjimku tvoří incidenční spory v rámci řízení insolvenčního, na něž jako celek, jak výše uvedeno, lze pohlížet jako na řízení sui generis. V případě incidenčních sporů však panuje shoda na tom, že se jedná o typické nalézací sporné řízení, byť jsou v rámci odborné veřejnosti zastoupeny i názory, že účast státního zastupitelství je umožněna toliko v řízení nesporném.[3]

V řízeních nesporných, do kterých je státní zastupitelství oprávněno vstoupit, jichž je ve světle současné právní úpravy naprostá většina, se uplatní především zásada vyšetřovací a zásada oficiality. Ve světle těchto zásad, jež se vzájemně prolínají, je zpravidla veřejný zájem shledáván bez ohledu na účast státního zastupitelství v řízení. Uvedené zásady se promítají do prakticky všech institutů nesporného řízení, jsou určující pro způsob zahájení řízení, přes vymezení okruhu účastníků a jejich postavení, rozdílnosti v průběhu řízení, až po specifika formy a šíře právní moci rozhodnutí.[4] Soud sám soud nese odpovědnost za shromáždění všech potřebných důkazů v takové míře a rozsahu, aby v posuzované věci byl skutkový stav zjištěn co nejúplněji a věc mohla být rozhodnuta spravedlivě a v souladu se zákonem. Ve smyslu § 21 zákona o zvláštních řízeních soudních platí, že soud provede i jiné důkazy, než byly účastníky navrhovány. Státní zastupitelství je povinno působit proaktivně a navrhovat všechny důkazy, aby byl spolehlivě zjištěn skutkový stav věci. Takové důkazní návrhy by mělo činit bez ohledu na to, zda by takový důkaz stranil některému z účastníků řízení. Státní zastupitelství je v řízení sporném i nesporném stran dokazování v rovném postavení s účastníky řízení, a to z důvodu, že navrhuje důkazy k ochraně a zachování veřejného zájmu. K důkaznímu návrhu nepotřebuje souhlas jiného účastníka řízení.[5]

Co se týče důkazních prostředků, v tomto směru lze odkázat na ustanovení § 125 občanského soudního řádu, které stanoví, že za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Dále demonstrativním způsobem uvádí, že mezi důkazní prostředky řadíme zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků.

V uvedené souvislosti lze souhlasit s názorem R. Dávida, který uvádí, že „výkon činnosti státního zástupce jednajícího v řízení za státní zastupitelství by měl být neslučitelný s jeho postavením v řízení jako svědka, neboť fakt postavení státního zástupce do pozice svědka by znamenal osobní zainteresovanost státního zástupce na věci, kdy tato skutečnost by znamenala ohrožení zásady nestrannosti. Stejně tak nemůže být státní zástupce vyslechnut jako účastník, neboť nemá postavení účastníka řízení“[6]. Podle metodického pokynu nejvyššího státního zastupitelství, jímž jsou upraveny některé podrobnosti o postupu státního zastupitelství v netrestní oblasti, platí, že vstupová činnost musí být oproštěna od formálnosti. Povinnost důkazní vyžaduje od státního zastupitelství uplatnění návrhů na provedení všech potřebných důkazů, jimiž by byla objasněna skutková podstata věci. Ke stejnému cíli by mělo směřovat podle uvedeného metodického pokynu i kladení otázek svědkům, znalcům a účastníkům řízení[7]

Důkazy z trestní působnosti státního zastupitelství

Samostatnou podskupinu důkazů, které mohou být státním zastupitelstvím v občanském soudním řízení navrhovány, tvoří důkazy získané z trestní působnosti státního zastupitelství. Na tuto skupinu důkazů lze nazírat různými pohledy a stále častěji musí být soudy tato problematika řešena, neboť dochází k stále intenzivnějšímu prolínání řízení trestního a netrestního, rozuměj civilního. Je třeba si v této souvislosti položit i kruciální otázky, a to které důkazní prostředky mohou být takto využity a zda jejich využití v civilním řízení nepředstavuje nezákonný zásah do základních lidských práv.

Podle stanoviska nejvyššího státního zástupce k problematice sdělování poznatků z trestního řízení pro účely mimotrestního řízení je státní zastupitelství povinno si samo posoudit, zda v dané věci existuje dostatečný veřejný zájem na využití poznatků z trestního řízení k důkazu v mimotrestním řízení u soudu, kterého se státní zastupitelství účastní z důvodu vstupu nebo návrhu na zahájení řízení. Současně si musí posoudit, zda tento veřejný zájem převáží nad jinými oprávněnými zájmy dotčených osob, které by mohly být uvedeným procesním úkonem dotčeny. Shrnuje obecně, že využití důkazů z trestní působnosti pro výkon mimotrestní působnosti je možné. Jako nezbytnou podmínku však zdůrazňuje, že důkazy, jež hodlá v mimotrestním řízení využít, musí být opatřeny orgány činnými v trestním řízení pro potřeby trestního řízení v souladu s příslušnými procesními předpisy. Připomíná v souladu s právní úpravou, že státní zastupitelství tyto důkazy převzalo na netrestní úsek za účelem plnění svých povinností v rámci své působnosti vymezené v § 4 odst. 1 písm. c) zákona o státním zastupitelství, podle něhož státní zastupitelství v rozsahu, za podmínek a způsobem stanoveným zákonem působí v jiném než trestním řízení.[8]

Podle uvedeného stanoviska, které odkazuje na stanovisko J. Záruby, by státní zastupitelství, které by rezignovalo na povinnosti vyplývající z právních předpisů a nebylo by v řízení aktivní (nevyužilo by například poznatky z trestního řízení k účelu navrhování důkazů v mimotrestním řízení, kterého se účastní z titulu vstupu do řízení nebo bylo zahájeno jeho návrhem), porušilo povinnost podle § 2 odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Podle citovaného ustanovení státní zastupitelství je při výkonu své působnosti povinno využívat prostředky, které mu poskytuje zákon.[9]

Pokud jde o otázku, zda důkazní návrh učiněný ze strany státního zastupitelství nemůže být „zásahem orgánu veřejné moci“, je možné konstatovat, že takovým zásahem není. Státní zastupitelství takový návrh nečiní ve vrchnostenském postavení, nýbrž v postavení rovném ostatním účastníkům řízení. Jeho důkazní návrhy nemají jiný zákonný režim než důkazní návrhy ostatních účastníků řízení.[10]

Procesní postup při využití poznatků z trestního řízení v mimotrestním řízení při zastupování veřejného zájmu spočívá v tom, že státní zastupitelství učiní příslušný důkazní návrh, resp. navrhne k důkazu vyžádat podklady z trestního řízení. Další možností je, že navrhne soudu vyžádat trestní spis. Ještě další alternativu představuje postup, kdy státní zastupitelství informuje soud o aktuálním stavu věci.[11] Důkazy z trestního řízení jsou navrhovány k objasnění skutečností, jež jsou předmětem mimotrestního řízení, tedy ke splnění důkazní povinnosti stanovené zákonem, a to v souladu se svou zákonnou povinností chránit veřejný zájem. Je podstatné zdůraznit, že v žádném případě nejsou činěny k prokázání viny z trestného činu účastníka mimosoudního řízení.[12]

Naproti tomuto závěru učiněnému ze strany státního zastupitelství se ozývají i hlasy, jež tyto postuláty relativizují, případně popírají. Podle Z. Koudelky „nemůže státní zastupitelství libovolně užít v civilním řízení důkazy z trestního řízení, zvláště je-li ve stadiu přípravného řízení trestního. Ve zvýšené míře to platí o důkazech, které narušují ústavou chráněná základní práva. Takovým právem je právo na ochranu listovního tajemství, jiných písemností i záznamů, včetně zpráv podávaných telefonem nebo obdobným zařízením. Patří sem i majlová komunikace.“ Podle tohoto autora „umožňuje Listina základních práv a svobod výjimky, které stanoví zákon, ale ty toto narušení vážou na konkrétní účel. Zákonem, který umožňuje narušit základní práva, je i trestní řád. Účelem je získání důkazů v rámci trestního řízení. Smyslem získání těchto důkazů a prolomení základního ústavního práva podle trestního řádu je jejich užití v trestním řízení. V jiných řízeních jich může být užito jen velmi omezeně při souhlasu těch, jejichž základní práva jsou dotčena.“[13] Autor odkazuje na judikaturní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, z jehož závěrů plyne, že nelze v ani v kárném řízení se soudci a státními zástupci užít odposlechy z trestního řízení.[14] V jiném případě tuto možnost připustil ojediněle, a to za podmínky, že s tím souhlasí ti, do jejichž práva bylo odposlechy zasaženo, nebo pokud by šlo o důkaz neviny kárně obviněného.[15]

Stran (ne)použitelnosti a vyloučení důkazů, resp. důkazních prostředků získaných v trestním řízení postupem podle § 88, § 88a, případně § 158d trestního řádu[16] v řízení civilním není namístě se závěry Z. Koudelky jakkoli polemizovat. Tyto důkazy lze využít toliko v řízení trestním, případně toliko za shora uvedených výjimek (souhlas dotčené osoby, příp. k prokázání její obhajoby) v řízení kárném.

Z. Koudelka dále uvádí, že „žádný zákon neumožňuje narušit ústavně chráněné listovní tajemství a tajemství obdobných zpráv z důvodu působnosti státního tajemství v civilním řízení. Takovým jednáním by byl narušen princip rovnosti účastníků v civilním soudním řízení. Jiný účastník zpravidla nemůže čerpat důkazy z přípravného trestního řízení. Proto by ponechání této možnosti státnímu zastupitelství rozmetalo zásadu rovnosti účastníků (rovnost zbraní). Navíc užití protokolu o výslechu svědka z trestního řízení obchází jeho svědeckou výpověď před civilním soudem.“ [17]

K tomuto názoru se sluší poznamenat, že podle stanoviska nejvyššího státního zástupce případný zásah do základních práv a svobod není spojen s faktem, že příslušný procesní úkon ze strany státního zastupitelství byl učiněn, ale je podstatné, jakým způsobem je s ním, respektive s údaji v něm obsaženými, dále zacházeno. Jinými slovy, zda nedochází k neoprávněnému zveřejnění údajů dotčených osob či k jejich neoprávněnému zpřístupnění jiným osobám. Zpřístupnění ve světle tohoto stanoviska neznamená, že účastníci řízení mohou s údaji ze spisu nakládat jakýmkoli způsobem. Vztahuje se na ně povinnost zdržet se nepřípustných zásahů do osobnostních práv jiných osob vyplývajících z občanského zákoníku.[18]

Ústavní soud poměrně čerstvě zaujal stanovisko ve svém usnesení ze dne 30. 1. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2975/18 k zařazení e-mailové komunikace stěžovatele do insolvenčního spisu. Stěžovatel v dané věci namítal, že tímto zařazením došlo ke zpřístupnění jeho e-mailové komunikace s právním zástupcem věřitele v insolvenčním spisu účastníkům insolventního řízení. Ústavní soud zde uzavřel, že namítaný zásah, spočívající ve zpřístupnění uvedené e-mailové komunikace účastníkům insolvenčního řízení, má zákonný základ. Jeho smyslem je umožnit všem účastníkům řízení uplatňování svých práv v insolvenčním řízení, což nezbytně předpokládá i jejich přístup do insolventního spisu. V dané věci nelze podle Ústavního soud přehlédnout, že předmětná e-mailová komunikace byla zaslána krajským státním zastupitelstvím jako důkazní návrh na podporu návrhu na odvolání spolčenosti … z věřitelského výboru a stala se podkladem pro rozhodnutí o tomto návrhu. V tomto ohledu namítaný zásah sleduje legitimní cíl a je vhodný a potřebný k jeho dosažení, když alternativou k umožnění přístupu je pouze jeho odepření. Soud dále zdůraznil, že zájem na přístupu účastníků k soudnímu spisu za situace, kdy tito účastníci jsou jinými povinnostmi omezeni v možnosti volně nakládat s údaji v tomto spisu obsaženými, obecně převáží nad zájmem jednotlivce plynoucím z jeho práva na soukromí, aby tyto údaje nebyly zpřístupňovány jiným osobám. Doplnil, že žádná zvláštní okolnost, jež by opodstatňovala odlišné posouzení, nebyla v případě e-mailové komunikace stěžovatele shledána. V daném případě nedošlo k neoprávněnému zásahu do základního práva na listovní tajemství. 

Co se pak týká namítané nerovnosti postavení účastníků a nerovnosti zbraní, pokud by státní zastupitelství čerpalo své důkazní návrhy z přípravného řízení trestního, je vhodné opět čerpat správnou odpověď z příslušné judikatury Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu platí, že občanský soudní řád nikterak nezapovídá, aby soud v civilním řízení zohledňoval i vyjádření učiněná v rámci trestního řízení, a to i těm, k nimž by soudu v řízení trestním nebylo umožněno přihlédnout (tedy i podání vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu v přípravném řízení). Je pak na soudu, aby v rámci volného hodnocení důkazů posoudil, jakou mají tato vyjádření vypovídací hodnotu a nakolik se v kontextu jiných v řízení provedených důkazů jeví jako přesvědčivá.[19] Podle vybrané judikatury Nejvyššího správního soudu rovněž vyplývá, že úřední záznamy o podaných vysvětleních z trestního řízení mohou sloužit kalp důkazní prostředky i v řízení před správními soudy. Každá ze stran sporu má právo navrhnout na podporu svých tvrzení v zásadě jakékoli prostředky a je věcí soudu, které z nich provede. Jen soudu totiž přísluší rozhodnout, které z navržených důkazů provede a které nikoliv.[20]

Nelze proto bez dalšího přijmout závěr, že by využitím poznatků z trestního řízení mohlo dojít k porušení prinicipurovnosti účastníků, případně porušení rovnosti zbraní. Soud není obsahem podaného vysvětlení nebo svědecké výpovědi vázán, může si opatřit jiné důkazy k prokázání skutkových okolností a státní zastupitelství v civilním řízení nevystupuje v jakémkoli vrchnostenském nebo nadřazeném postavení. Jeho důkazní návrhy mají stejný procení režim jako důkazní návrhy ostatních účastníků řízení. Pokud soud uzná, že ve věci bude třeba sobu podávající vysvětlení, případně svědeckou výpověď znovu vyslechnout, nic mu nebrání takto učinit. 

Závěrem lze uvést, že použití důkazu z řízení trestního v mimotrestním řízení je možné za splnění následující třech podmínek: 

  1. Důkazy byly získány orgány činnými v trestním řízení v trestní věci pro trestní řízení (zákonnou cestou) a nezávisle na řízení, v němž je soud použije. 
  2. Do sféry soudu se dostaly zákonným způsobem.
  3. Byly subjektu zpřístupněny, aby se mohl seznámit s jejich obsahem a případně mohl navrhnout jiné další důkazy.[21]

Jsou-li tyto podmínky bezezbytku splněny, nelze hovořit o porušení základních lidských práv dotčených subjektů. 


[1] Winterová, A., Macková, A. a kolektiv. Civilní právo procesní. Část první: řízení nalézací. 8. nezměněné vydání. Praha: Leges, 2015, str. 219-225.

[2] Dávid, R., Vstup státního zastupitelství do civilního řízení, Státní zastupitelství, č. 06/2008, Wolters Kluwer ČR, 2008, str. 12.

[3] Pohl, T., Insolvence jako druh civilního procesu, Obchodní právo č. 7-8/2015, rubrika Nad novou úpravou soukromého práva, 2015, str. 242-248. Zde autor při osvětlení insolvenčního řízení jako zvláštního druhu civilního procesu mj. uvádí, že „dalším prvkem nesporného řízení je možná účast státního zastupitelství, umožněnou toliko v nesporném řízení“. Z takové formulace lze vyvodit, že připouští účast státního zastupitelství výhradně v řízení nesporném. 

[4] Winterová, A., Macková, A. a kolektiv. Civilní právo procesní. Část první: řízení nalézací. 8. nezměněné vydání. Praha: Leges, 2015, str. 356.

[5] Stanovisko Nejvyššího státního zástupce č. 2/2019 ze dne 16. 4. 2019 ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k problematice sdělování poznatků z trestního řízení pro účely mimotrestního řízení, zn. 1 SL 706/2018, str. 6.

[6] Dávid, R., Vstup státního zastupitelství do civilního řízení, Státní zastupitelství, č. 06/2008, Wolters Kluwer, 2008, str. 12.

[7] Článek IX. odst. 3 Metodického návodu Nejvyšší státní zástupkyně ze dne 31. 3.  2009, kterým se upravují některé podrobnosti o postupu státního zastupitelství v netrestní oblasti.

[8] Stanovisko Nejvyššího státního zástupce č. 2/2019 ze dne 16. 4. 2019 ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k problematice sdělování poznatků z trestního řízení pro účely mimotrestního řízení, zn. 1 SL 706/2018, str. 1.

[9] Záruba, J., Účast státního zastupitelství v civilních věcech, E-Learning – Rekodifikace soukromého práva, Justiční akademie, 2015, str. 11.

[10] Stanovisko Nejvyššího státního zástupce č. 2/2019 ze dne 16. 4. 2019 ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k problematice sdělování poznatků z trestního řízení pro účely mimotrestního řízení, zn. 1 SL 706/2018, str. 5.

[11] Například soudu je sděleno, že ve vztahu ke konkrétné osobě probíhá trestní řízení, jaká je jeho fáze, u jakého orgánu činného v trestním řízení se vedea k jaké spisové značce je možno adresovat žádost o poskytnutí bližších informací. 

[12] Stanovisko Nejvyššího státního zástupce č. 2/2019 ze dne 16. 4. 2019 ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k problematice sdělování poznatků z trestního řízení pro účely mimotrestního řízení, zn. 1 SL 706/2018, str. 6.

[13] Koudelka, Z., Důkazy z trestního řízení v civilním řízení, In ceska-justice.cz, 2018 [online] [cit. 2019-05-25] Dostupné z: https://www.ceska-justice.cz/blog/dukazy-trestniho-rizeni-civilnim-rizeni.

[14] Autor zde zcela zřejmě odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2010, č. j. 12 Ksz 1/2010-131, z jehož závěrů vyplývá, že důkaz protokolem k záznamům telekomunikačního provozu z odposlechu a zvukovou projekcí záznamů odposlechu, jež byly pořízeny v trestním řízení proti třetí osobě, je v kárném řízení ve věcech státních zástupců nepřípustný. 

[15] Dále má zcela zřejmě autor na mysli rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2017, č. j. Kss 1/2017-183, podle jehož závěrů v kárném řízení jsou až na úzké výjimky nepřípustné důkazy pořízené v trestním řízení na základě povolení či příkazu soudce nebo státního zástupce a spočívající v závažném zásahu do soukromí, obydlí či jiných aspektů osobnosti dotčené osoby, s nimiž trestní odpočítá. Zejména takto nelze použít záznamy telekomunikačního provozu pořízené podle § 88 trestního řádu či zjištění opatřená postupem podle § 158d trestního řádu. Výjimkou z výše uvedeného pravidla je souhlas toho, jehož se uvedené důkazy týkají, s takovým použitím. I bez jeho souhlasu mohou být takové důkazy zcela výjimečně v kárném řízení použity, pokud by kárný senát po jejich předběžném vyhodnocení shledal, že pravděpodobně mohou vrhnout příznivé světlo na jednání kárně obviněného označené kárným navrhovatelem za kárné provinění, a tedy přispět k obhajobě kárně obviněného.

[16] § 88 trestního řádu upravuje odposlech a záznam telekomunikačního provozu, § 88a trestního řádu upravuje zajištění údajů o telekomunikačním provozu a konečně § 158d trestního řádu upravuje sledování osob a věcí. 

[17] Koudelka, Z. Důkazy z trestního řízení v civilním řízení, In ceska-justice.cz, 2018 [online] [cit. 2019-05-25] Dostupné z: https://www.ceska-justice.cz/blog/dukazy-trestniho-rizeni-civilnim-rizeni.

[18] Stanovisko Nejvyššího státního zástupce č. 2/2019 ze dne 16. 4. 2019 ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k problematice sdělování poznatků z trestního řízení pro účely mimotrestního řízení, zn. 1 SL 706/2018, str. 6.

[19] Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2014 sp. zn. 28 Cdo 3258/2014, obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1084/2009.

[20] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2016 sp. zn. 9 As 74/2016.

[21] Stanovisko Nejvyššího státního zástupce č. 2/2019 ze dne 16. 4. 2019 ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k problematice sdělování poznatků z trestního řízení pro účely mimotrestního řízení, zn. 1 SL 706/2018, str. 7-8.

Hodnocení článku
75%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články