Bič na nepoctivé autobazary? Zdroj: Fotolia

Bič na nepoctivé autobazary?

Kauza přetáčených tachometrů se po třech letech dostala až k Nejvyššímu správnímu soudu, který v lednu 2017 konečně rozhodl ve sp. zn. 9 As 93/2016[1], zda byla pokuta udělená Českou obchodní inspekcí (ČOI) největšímu českému autobazaru v souladu s právními předpisy.

Mgr. Jan Metelka

Mgr. Jan Metelka

advokátní koncipient

Mgr. Jan Metelka

advokátní koncipient

Tento autobazar již v roce 2013 prodal soukromému zájemci ojetý automobil Nissan Qashqai, o kterém uvedl (ve spojení s informací "Skutečný stav ujetých kilometrů souhlasí se stavem tachometru") stav tachometru na hodnotě 86.289 km. Bohužel následnou diagnostikou řídící jednotky u výrobce předmětného vozidla bylo zjištěno, že skutečný nájezd vozidla byl minimálně 173.393 km, tedy více než dvojnásobek původně uváděné hodnoty. Nejedná se přitom o nijak ojedinělou záležitost, ČOI řeší těchto věcí několik desítek každý rok.

Předmětný autobazar má politiku vrácení vozidla a v tomto případě bylo po vrácení totéž vozidlo tovární značky Nissan nabídnuto k prodeji jinému zájemci, přičemž tentokrát bylo v inzerátu na webové stránce uvedeno "Počet km: 92 tisíc km" ve spojení s informací, že zde si může být zákazník jistý, že stav tachometru odpovídá reálně najetým kilometrům. Je nutné podotknout, že v tu chvíli již autobazar musel vědět, že se jedná o nepravdivý údaj, neboť mu bylo prvním zákazníkem sděleno, že skutečný nájezd vozidla je mnohem vyšší.

Na toto výše popsané opakované porušení již zareagoval inspektorát ČOI a vydal 25. června roku 2013 rozhodnutí, kterým uložil pokutu ve výši 10.000 Kč za spáchání správního deliktu dle ustanovení § 24 (1) písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen "zákon o ochraně spotřebitele"), ve znění do 31. prosince 2013, tedy porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik spočívajícího v použití nepravdivého údaje při prodeji automobilu. Autobazar proti této pokutě podal nejprve odvolání a pak žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, nicméně zde byly pouze opraveny formální vady rozhodnutí a zvýšena pokuta na 100.000 Kč, v ostatním bylo rozhodnutí potvrzeno.

Proti rozsudku Krajského soudu pak podal autobazar kasační stížnost, kde se zejména bránil tím, že na informační povinnost tak, jak ji ukládá § 9 (1) zákona o ochraně spotřebitele, je třeba nahlížet tak, aby na prodávajícího byly kladeny pouze požadavky, které jsou rozumné a přiměřené okolnostem. Autobazar provedl prověření vozidla svou interní databází, dále skrze databázi Autotracer společnosti Cebia, spol. s r. o. a samozřejmě také fyzickou prohlídku vozidla samotného, kde nebylo zjištěno žádné viditelné opotřebení, zejména poškození čalounění, opotřebení volantu a řadící páky a tedy není spravedlivé požadovat, aby byly vozidlo před prodejem zavezeno do autorizovaného servisu a u každého vozidla vyžádán výpis jeho servisní historie.

Autobazar se dále bránil tím, že vzhledem k výše uvedenému měl spotřebitel stejné možnosti si tvrzení prodejce o vozidlech ověřit, tedy si například přivést vlastního technika, či si vyžádat informace z databáze Autotracer.

Kasační stížnost byla podaná včas a byla přípustná. Nejvyšší správní soud v první řadě zopakoval, že hlavním problémem nebylo to, že nebyl autobazarem zjištěn správný stav najetých kilometrů, ale že spotřebitel byl autobazarem v obou dvou případech informován o tom, že skutečně najeté kilometry stavu tachometru zcela odpovídají. To lze, dle úhlu pohledu Nejvyššího správního soudu, subsumovat pod nekalou praktiku, kam se řadí zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. Dle dikce zákona o ochraně spotřebitele se mezi tyto klamavé obchodní praktiky řadí také ty, kde je použit nepravdivý údaj - což byla situace, ke které došlo v tomto případě.

Hodnota najetých kilometrů uvedená na tachometru je bezesporu důležitým údajem, který ovlivňuje vůli zákazníka takový vůz koupit či nekoupit, zde se však informace o tom, že by skutečný stav odpovídal stavu tachometru, ukázala v případě prvního prodeje jako nepravdivá (což autobazar teoreticky nemusel vědět), v druhém případě prodeje téhož vozu už autobazar logicky ztratil i svou poslední možnost obrany, neboť o této nepravdivosti vědět musel. Jak bylo již naznačeno krajským soudem, odpovědnost za tento správní delikt je objektivní, což znamená, že zavinění ohledně uvedení nepravdivé informace není pro vznik odpovědnosti za správní delikt podstatné. Důvody, kterými se autobazar brání, by mohly sloužit pro jeho liberaci, nicméně pouze v případě, že by mohl prokázat, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby bylo porušení právní povinnosti zabráněno, což v tomto případě neproběhlo.

Pouhé prověření vozidla v databázi Autotracer nelze považovat za vynaložení veškerého úsilí, neboť i přes kvalitu této databáze a absenci lepší alternativy se nejedná o stoprocentní variantu, což ostatně potvrzují i obchodní podmínky společnosti Cebia, spol. s r. o., kde se opakovaně hovoří o možné neúplnosti databáze. Tedy mohla být ze strany autobazaru vyvinuta větší snaha, aby bylo zabráněno porušení povinnosti, namátkou například dotazem směřovaným na výrobce či diagnostikou řídící jednotky. Vzhledem k tomu, že autobazar namítal, že tak podrobná kontrola nebyla v jeho organizačních a technických možnostech, měl se v návaznosti na tuto vzniklou nejistotu logicky zříci ujišťování zákazníků o tom, že stav tachometru stoprocentně odpovídá skutečně najetým kilometrům.

Nejvyšší správní soud se kromě několika dalších pomocných argumentů vypořádal i s námitkou autobazaru, že spotřebitel sám měl stejnou možnost si ověřit stav najetých kilometrů. Pozici spotřebitele nelze považovat za rovnocennou, neboť spotřebitel prvotní rozhodnutí, ve kterém zvažuje nákup daného vozu, často provádí na dálku, skrze (potenciálně nepravdivou) internetovou prezentaci a reálně ověřit údaje udávané prodávajícím může až na místě při samotné prohlídce vozu, kde, pokud je při této prohlídce kupující opakovaně ujišťován prodávajícím o souladu stavu tachometrů se skutečným stavem, tak má mít možnost se na takové tvrzení zcela spolehnout.

Výsledek je pak zjevný, kasační stížnost byla zamítnuta, pokuta ve výši 100.000 Kč stále zůstává a celé rozhodnutí vnáší trochu více světla do vymezení mantinelů v chování autobazarů. Autobazary v roli prodávajících jsou vnímány jako ty, které mají mít o prodávaných vozidlech ty nejlepší možné informace a pokud mohou být tyto informace zavádějící (i při použití nejlepších možných registrů), tak není možné spotřebitele ujišťovat o stoprocentní shodě a souladu najetých kilometrů s hodnotou na tachometru. Samozřejmě v případě, kdy už se i sám autobazar dozví, že zde tato shoda není, tak vše platí dvojnásob.


[1] http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2016/0093_9As__1600027_20170120082804_prevedeno.pdf

ochrana spotřebitele Nejvyšší správní soud

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Problémy s přihlašováním?
Nápověda


Vytvořit nový účet

Výhody registrace

Zásady ochrany osobních údajů

X