Na počátku 21. století se nucená práce, obchodování s lidmi či moderní otroctví týká zhruba 21 miliónů lidí po celém světě. A výjimkou není ani Česká republika, která je v tomto ohledu především zemí cílovou a tranzitní, ale stále i zdrojovou. Nejčastější formou[1] je zde, tak jako v celé Evropě, vykořisťování sexuální a dále pak pracovní[2].
Dané problematice se věnuje celá řada dokumentů mezinárodního práva, jako je např. Úmluva o otroctví, Mezinárodní úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného, Protokol OSN o prevenci, potírání a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, a také unijního práva jako např. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/36/EU o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí nebo Rámcové rozhodnutí Rady EU o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii. Závazky plynoucí z těchto mezinárodních smluv a unijního práva pak byly také implementovány do ustanovení § 168 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TrZ“), kde je upraven trestný čin obchodování s lidmi[3]. Toto ustanovení obsahuje dvě základní skutkové podstaty, které se liší zejména předmětem útoku. Zatímco v prvním odstavci je předmětem útoku dítě[4], ve druhém odstavci jsou to jiné osoby než děti (dospělí), které se však nerozhodovaly zcela svobodně, ale nacházely se v situaci, která svobodné rozhodování vylučuje.[5] Ustanovení § 168 TrZ pak uvádí pro obchodování s dětmi i dospělými jako způsoby zneužití oběti: a) pohlavní styk nebo jinou formu sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo výrobu pornografického díla, b) odběr tkáně buňky nebo orgánu, c) službu v ozbrojených silách, d) otroctví nebo nevolnictví a e) nucenou práci nebo jinou formu vykořisťování.
Obchod s lidmi patří mezi nejčastější a také nejvýnosnější formy organizovaného zločinu páchaného na území České republiky. Má mnoho různých podob a s měnícími se sociálními a ekonomickými okolnostmi se pořád vyvíjí. Charakteristická je pro něj bohužel také vysoká míra latence. Oběťmi se v největší míře stávají osoby, které jsou ve špatné ekonomické nebo jiné tíživé životní situaci, cizinci a také děti. Nakonec je také vhodné připomenout, že trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 TrZ se v souladu s ustanovením § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, mohou dopustit i právnické osoby. Podle ustanovení § 2 odst. 4 písm. c) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, jsou pak oběti trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 TrZ zařazeny do kategorie zvlášť zranitelných obětí.
* Autorka příspěvku je advokátní koncipientkou v advokátní kanceláři doc. JUDr. Tomáše Gřivny, Ph.D., a doktorandkou na Katedře trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
[1] Zpráva Ministerstva vnitra o stavu obchodování s lidmi v ČR za rok 2012, s. 3.
[2] Pozornost v posledních letech vzbudil případ zazděného vietnamského občana v prostotách pěstírny marihuany, který se staral o rostliny konopí.
[3] Trestný čin obchodování s lidmi je zařazen mezi trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství v Hlavě II.
[4] Dítětem se v souladu s ustanovením § 126 TrZ rozumí osoba mladší osmnácti let.
[5] Za použití násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy nebo lsti anebo zneužívaje omylu, tísně nebo závislosti.
Diskuze k článku ()