Dnes se nechci rozepisovat ani o organizovaných skupinách nebo nejrůznějších formách „rozsahů“ páchání této trestné činnosti, ale o jedné zajímavé okolnosti, která mě nedávno zaujala. Při řešení možných právních kvalifikací ve vztahu k pěstování konopí byla totiž nastolena otázka, zda v procesu pěstování a následného sušení rostliny konopí jde o výrobu drogy či nikoli.
Poslední polemiku odstartovalo usnesení NS ČR sp.zn. 7 Tdo 768/2013 ze 7.8.2013. V něm bylo vyhověno dovolateli, který, zkráceně podáno, dle zjištění okresního soudu neoprávněně jednak pěstoval za účelem další distribuce více než 200 rostlinek konopí a jednak přechovával různý suchý rostlinný materiál a usušenou rostlinnou drť v celkovém množství cca 650 g. Za to byl uznán vinným přečinem dle § 283 odst.1 tr. zákoníku, a to dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst.1 tr. zákoníku. Z právní věty výroku o vině vyplynulo, že obžalovaný jednak neoprávněně „vyrobil“ omamnou a psychotropní látku a jednak se zčásti dopustil jednání, které k takové neoprávněné výrobě bezprostředně směřovalo.
Dovolací soud ve svém rozhodnutí předně konstatoval, že závěr o tom, že obviněný pěstoval konopí za účelem další distribuce, není podložen žádným konkrétním zjištěním a nelze proto uzavřít, že konopí jako omamnou látku „jinému opatřil nebo pro jiného přechovával“, jak má na mysli ustanovení § 283 odst.1 tr. zákoníku. O „výrobu“ ve smyslu téhož zákonného ustanovení přitom může jít teprve tehdy, když rostlina konopí byla sklizena a zpracována v procesu, v němž byla jako vstupní komponent dále upravována do stavu způsobilého ke spotřebě. V těchto hodnoceních senát z dosavadní obvyklé rozhodovací praxe nevybočil, podstatná však byla závěrečná pasáž zmíněného rozhodnutí, k níž NS ČR dospěl po dalších úvahách o podstatě rozdílu mezi vývojovými stadii trestné činnosti formou přípravy a pokusu. Uzavřel totiž, že jestliže obviněný pěstoval rostliny konopí proto, aby z nich sám dalším zpracováním vyrobil drogu, avšak jeho jednání nedospělo do stadia pokusu přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jehož příprava není trestná, pak lze takové jednání posoudit podle některého z ustanovení § 284 - § 285 tr. zákoníku. V posuzovaném kontextu mají tato ustanovení subsidiární povahu ve vztahu k ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku a umožňují postihnout jednání, které je materiálně přípravou přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale nesplňuje podmínky ustanovení § 20 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce poukázal na závěry přijaté tímto senátem v podnětu zaslaném předsedkyni Nejvyššího soudu s tím, že jde o vybočení z dosavadní rozhodovací praxe, dosavadní ustálený výklad je opačný. Zobecnění těchto závěrů by podle něj mohlo vést k tomu, že případy výroby, resp. zpracování konopí do podoby způsobilé k užívání jako tzv. marihuana budou v podstatě vyloučeny z dosahu ustanovení § 283 tr. zákoníku, což ale zjevně nebylo úmyslem zákonodárce. Ten prostřednictvím privilegovaných skutkových podstat podle § 284 a § 285 tr.zákoníku jen zmírňuje trestní postih pěstování rostlin konopí a držení konopných látek pro vlastní potřebu, tedy pro individuální použití pachatelem. Připomněl také, že v posuzované otázce existují v současnosti dva přístupy Nejvyššího soudu, které si nekonkurují, ale spíše se doplňují. První přístup je postaven na tom, že pěstování rostliny konopí, nejde-li o pěstování pro vlastní potřebu, k čemuž se vztahuje privilegovaná skutková podstata, se považuje z právního hlediska buď za přípravu nedovolené výroby, popřípadě za pokus nedovolené výroby. Úskalím přístupu, který v podobném jednání spatřuje přípravu, je nezahrnutí trestnosti pěstování konopí určeného pro další distribuci v základní skutkové podstatě. Ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku je totiž příprava trestná jen ve vztahu k zvlášť závažnému zločinu, nikoli k přečinu. Druhý přístup poskytuje východisko i v tomto směru, protože pěstování konopí pro účely jeho další distribuce považuje za dokonaný trestný čin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve variantě objektivní stránky spočívající v „přechovávání pro jiného“, případně v „jiném opatření jinému“. Závěry senátu 7 Tdo v citovaném usnesení však nerespektují ani jeden z naznačených přístupů.
Trestní kolegium NS ČR si před zaujetím stanoviska vyžádalo vyjádření od příslušných orgánů a institucí, z nichž mě nejvíce oslovilo obsáhlé vyjádření Institutu pro kriminologii a sociální prevenci. Ten s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 4 Tdo 917/2009 podrobně uvedl důvody, proč nepokládá za správné závěry vyjádřené v dřívější judikatuře (zejména v rozhodnutí publikovaném pod č. 18/2007 Sb.rozh. tr.).
Podle názoru Institutu totiž z definic obsažených v Jednotné úmluvě o omamných látkách i v Úmluvě o psychotropních látkách vyplývá, že výrobou je jen proces, na jehož konci vznikne nová, jiná omamná nebo psychotropní látka. Přitom vypěstováním rostliny konopí, které samo o sobě není výrobou, vznikne omamná látka konopí. Ani marihuana jako výsledný produkt sklizení, sušení a nadrcení rostliny konopí není omamnou látkou odlišnou od konopí, ale jedná se o tutéž omamnou látku pouze v jiné formě. Proto podle názoru Institutu proces, v němž je rostlina konopí sklizena, usušena a připravena k užití ve formě marihuany nelze považovat za výrobu omamné nebo psychotropní látky ve smyslu § 283 tr. zákoníku. Totéž dovozuje Institut v případě, když je z rostliny konopí získána konopná pryskyřice za účelem užití jako hašiš. Z toho Institut učinil závěry, které mě osobně připadají nadmíru logické a srozumitelné. Totiž, že
- neoprávněné pěstování rostlin konopí ve větším než malém množství pro vlastní potřebu by mělo být kvalifikováno jako trestný čin podle § 285 tr. zákoníku,
- následné neoprávněné přechovávání sklizených rostlin konopí (tj. omamné látky konopí) ve větším než malém množství pro vlastní potřebu by mělo být kvalifikováno jako trestný čin podle § 284 tr. zákoníku,
- případy, když zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že pachatel pěstuje rostliny konopí či sklizené je přechovává za účelem další distribuce, by bez ohledu na množství pěstovaných rostlin či přechovávané omamné látky konopí měly být kvalifikovány jako trestný čin podle § 283 tr. zákoníku, neboť se jedná o situace, kdy pachatel omamnou látku „jinak opatří jinému“, resp. „přechovává pro jiného“.
Přes zdánlivou logiku shora uvedeného se však Nejvyšší soud k tomuto názoru nepřiklonil a nadále setrvává na svém závěru, že sice samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale o výrobu, resp. některou její fázi, by mohlo jít v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC).
Přitom však neoprávněným vypěstováním rostliny konopí, která je sama o sobě omamnou látkou může pachatel s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti naplnit zákonné znaky již dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v tom, že „jinému opatří“ nebo „pro jiného přechovává“ omamnou látku.
Závěr? Chápu to tak, že marihuanu si tedy nelze jen vypěstovat, musí se vyrobit. Pokud má pachatel plnou pěstírnu konopí určeného zjevně k další distribuci, aniž by začal „sušit“, podle Nejvyššího soudu vyrábět, má na kontě dokonaný trestný čin (přechovávání pro jiného). Jestliže „sušit“ začne, posouvá se jeho jednání do stadia pokusu výroby.
Inu, nemusím rozumět všemu, že?
Diskuze k článku ()