Trestný čin navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b zákona č. 40/2009 Sb., tedy trestního zákoníku, byl do českého právního řádu zaveden novelou účinnou od 1. 8. 2014. Jeho zařazení do trestního zákoníku do hlavy III. nazvané Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti bylo reakcí na směrnici 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, která vyžadovala větší ochranu dětí před sexuálními útoky, než v té době poskytoval trestní zákoník a zákon č. 418/2011 Sb., O trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.
Když jsme u oné zmíněné směrnice, lehce odbočím a poukáži na skutečnost, že česká právní úprava šla v tomto ohledu nad stanovený rámec směrnice. To je ostatně častý jev našeho zákonodárného procesu, že s odkazem (s výmluvou) na evropské směrnice se přijme tuzemská úprava podstatně rozsáhlejší, tvrdší, mnohdy formálnější.
V současné době totiž náš trestní zákoník postihuje navazování nedovolených kontaktů s dítětem jakoukoliv formou, a nikoli jen prostřednictvím informačních či komunikačních technologií, jak směrnice EU vyžadovala. V angličtině je takové jednání označováno za „kybergrooming“, trestní zákoník tedy vlastně postihuje „grooming“ obecně, ačkoliv v současné době běžného užívání sociálních sítí a elektronických komunikačních kanálů půjde ve většině případů právě o zmíněný kybergrooming. Nicméně rozhodně není vyloučeno spáchání tohoto přečinu například ústně při osobním kontaktu.
Přitom požadavek směrnice byl logický v tom, že anonymita sociálních sítí, možnost vystupování pod zcela smyšlenou identitou, je pro děti mnohem nebezpečnější než případný osobní rozhovor, kde dítě vidí, s kým skutečně hovoří. A proto směrnice požadovala zpřísnění právě a jenom v této oblasti.
Ale zpět k věci. Jelikož je tento trestný čin součástí právního řádu České republiky již nějaký ten rok a podle policejních statistik je za něj rok od roku trestně stíháno a odsouzeno o něco více pachatelů, rozhodl jsem se zapátrat v soudních statistikách a podívat se na některá rozhodnutí v těchto věcech.
Podle statistik byly v roce 2015 odsouzeny pro přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b trestního zákoníku na území celé České republiky celkem tři osoby, v roce 2016 už to bylo osob šest. V roce 2017 šestnáct a v roce 2018 došlo k osmnácti odsouzením. Z uvedeného je patrný nárůst pravomocně odsouzených osob za tento přečin, spáchaný ať už samostatně, nebo v jednočinném souběhu s jinými trestnými činy. Se vzrůstajícím trendem lze usuzovat, že rok 2019 by mohl být v tomto ohledu ještě „bohatší“. Z pouhých statistik pochopitelně nezjistíme, zda nárůst případů souvisí s větší četností útoků, či zda se policie na tuto trestnou činnost více zaměřila.
Skutková podstata tohoto přečinu zní: „Kdo navrhne setkání dítěti mladšímu patnácti let v úmyslu spáchat trestný čin podle § 187 odst. 1, § 192, 193, § 202 odst. 2 nebo jiný sexuálně motivovaný trestný čin, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“
V dnešní době se takové jednání odehraje nejčastěji online na internetu prostřednictvím sociální sítě, zejména Facebooku. Tato sociální síť umožňuje dobře propojovat profily a chatování, uživatel získává pocit, že ví, s kým komunikuje. Uživatelské prostředí Facebooku je v tomto ohledu skutečně velmi přívětivé. Živnou půdou pro tyto pachatele jsou nejčastěji zcela otevřené nezabezpečené profily dívek a chlapců ve věkovém rozmezí zhruba 10-14 let, plné osobních údajů a více či méně vylepšených fotografií, často i naivně provokativního rázu. K naplnění objektivní stánky tohoto přečinu dochází ve chvíli, kdy pachatel navrhne dítěti mladšímu patnácti let osobní setkání s úmyslem spáchat na něm jeden z trestných činů vyjmenovaných v ustanovení § 193b trestního zákoníku, popř. jiný sexuálně motivovaný trestný čin, například trestný čin sexuálního nátlaku podle § 186 trestního zákoníku.
Pro takové jednání je charakteristické, že pachatel kontaktuje vytipovanou osobu a naváže s ní komunikaci skrze informace, které se dozvěděl z jejího profilu. Nejprve získává důvěru, často poskytuje i drobné dárky, které může zaslat online, a postupně ladí komunikaci sexuálním směrem, zasílá fotografie a videa a požaduje to samé na oplátku. Později začne požadovat osobní setkání, a pokud dítě odmítne, přistoupí k vydírání, kdy hrozí zveřejněním jemu zaslaných fotek a videí a vzájemné komunikace. Pokud oběť přistoupí na setkání, pachatel ji zpravidla sexuálně využije.
Ačkoliv je osobní setkání cílem pachatele, nemusí k němu vůbec dojít. Pro spáchání tohoto přečinu není nutné, aby se schůzka uskutečnila, k dokonání dochází již ve chvíli návrhu osobního setkání, jedná se o předčasně dokonaný trestný čin. Tato skutková podstata má z jednoho úhlu pohledu řekněme prevenční charakter, postihuje jednání, které je předstupněm setkání, na němž by mělo být dítě mladší patnácti let sexuálně zneužito. Čímž však nechci nikterak snižovat škodlivost jednání, které spočívá právě v samotné nabídce takové schůzky.
Tento přečin může být spáchán jak samostatně, tak v souběhu s jiným trestným činem, přirozeně záleží na obsahu komunikace. V jednom z případů byl pachatel odsouzen okresním soudem za tento přečin spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku.
Zde si dovolím podotknout, že právě jednočinný souběh přečinu navazování nedovolených kontaktů s dítětem a ohrožování výchovy dítěte by se mohl v praxi vyskytovat velmi často, záleželo by však zřejmě na četnosti komunikace a obsahu zasílaných zpráv, neboť takové zprávy by musely být způsobilé ohrozit rozumový, citový, nebo mravní vývoj dítěte.
V dalším posuzovaném případě soud nedospěl k závěru o naplnění skutkové podstaty přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 trestního zákoníku, když jednání pachatele spočívalo v tom, že po tři dny psal dívce mladší patnácti let zprávy dotazující se na její sexuální zkušenosti a opakovaně ji přesvědčoval k provozování sexuálních praktik v parku. Takové jednání právně kvalifikoval pouze jako přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b trestního zákoníku.
Nejproblematičtější je v tomto ohledu, jak už to ostatně bývá, dokazování subjektivní stránky. Tento trestný čin musí být spáchán úmyslně, přičemž úmysl musí pachatel mít v době, kdy setkání navrhuje, je tedy jednak třeba, aby věděl o věku dítěte, a zároveň zamýšlel spáchat některý z vyjmenovaných trestných činů, tedy chtěl dítě sexuálně využít. Jako důkaz slouží v těchto věcech samozřejmě nejčastěji vzájemná online komunikace, která se nabízí zejména v případě, že dítě se s tím, co se mu děje, někomu svěří, což přirozeně mnoho z nich neudělá. Může však dojít i k náhodnému odhalení ze strany rodičů, popřípadě k tomu, že se dítě rodičům náhodou svěří, aniž by si uvědomovalo, že se jim děje něco špatného a dotyčný pisatel se dopouští protiprávního jednání.
Zajímavé by v tomto ohledu mohlo být uplatnění ustanovení § 158d trestního řádu, tedy použití ustanovení o sledování osob a věcí. Nicméně zde vyvstává otázka, nakolik lze v takto nastolené komunikaci pokračovat za účelem jejího sledování, pro účely dokazování. Obětí je v daném případě dítě mladší patnácti let, jde tedy ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, o zvlášť zranitelnou oběť. Je třeba v konkrétním případě uvážit, nakolik je vhodné takovou osobu vystavovat i nadále působení pachatele a vlivu jeho trestného jednání.
Závěrem bych chtěl vyslovit přesvědčení, že cíl příznivců zavedení skutkové podstaty tohoto přečinu do trestního zákoníku se naplnil. Současná právní úprava umožnuje trestně postihnout již předstupeň setkání pachatele s dítětem mladším patnácti let zamýšleného za účelem jeho sexuálního zneužití. Je projevem tvrdšího postupu proti pachatelům sexuálních trestných činů spáchaných vůči dětem a domnívám se, že při dostatečné osvětě a důsledném trestním stíhání těchto osob, by mohla být skutečně nástrojem prevence.
Problematické samozřejmě vždy zůstane ono zmíněné zdráhání se oběti hovořit o sexuálních trestných činech, nicméně právě v tomto ohledu by mohla dobře zafungovat osvěta na školách a v rodinách.
Pro odpůrce rozšiřování trestní represe je pochopitelně toto ustanovení dalším příkladem, kdy novou právní úpravou kriminalizujeme jako dokonaný skutek, který v dosavadní právní úpravě byl maximálně přípravou či pokusem.
Diskuze k článku ()