Po pádu totalitního režimu zůstává Česká republika mezi demokratickými a právními státy stále na špici v počtu osob ve vězení (ve výkonu trestu, ale i ve vazbě) na počet obyvatel, což je jednoznačně nesmírně drahé pro státní rozpočet.
Protiargumentem zastánců tohoto represivního přístupu ovšem zcela nepochybně je to, že většina statistik zločinu na území našeho státu dlouhodobě klesá, případně nevýznamně kolísá na takových číslech, která nám mohou závidět mnohé z nejbohatších států euroatlantické civilizace.
Což vede náš parlament k tomu, že sice zavádí do trestního práva průběžně různé alternativní tresty a odklony od trestního řízení, ale zároveň zpřísňuje trestní sankce a ani náhodou nepřichází s nějakou dekriminalizací protiprávních jednání. Zdá se, že jsme našli rozumný kompromis.
V trestním právu je ale jedna velmi specifická skupina trestných činů a jejich pachatelů. Trestné činy v dopravě a provinivší se řidiči. Především jsou tyto trestné činy zvláštní tím, že jsou často spáchány nedbalostním zaviněním, k mnohdy katastrofálním následkům vede drobné přehlédnutí, chvilková nepozornost, únava, stres, čili faktory, s nimiž se potýká dnes a denně každý z nás. Pachateli i těch nejzávažnějších nehod také nebývají dvaadvacetkrát trestaní recidivisté, ba dokonce mnohdy ani primitivní agresoři s kokainem v krvi, ale často sousedé od vedle, slušní lidé, kteří se s následky svého činu třeba celý život nevyrovnají.
Řada spoluobčanů si potom ale myslí, že u takových slušných pachatelů asi platí trochu jiná hlediska pro ukládání druhu a výše trestu, vždyť nemají s těmi trestanci nic společného!
O čem hovoří obecně zákon v § 39, odst.1, Účel trestu?
Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, …… Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele.
Řada z vás si spokojeně oddechne, dobře, pravidla jsou obecná, ale zákon citlivě diferencuje. Vždyť ten viník byť závažné dopravní nehody má rodinu, pracuje, nikdy nic neprovedl, tak proč s ním do vězení?
Jaké jsou ale následky dopravních nehod v uplynulých letech?
- 2007: 1123
- 2008: 992
- 2009: 832
- 2010: 753
- 2011: 707
- 2012: 681
- 2013: 583
- 2014: 631
Ano, jde o mrtvé! Jakkoli i zde se statistika zlepšuje, každým rokem zahyne v Česku při dopravních nehodách několik set obyvatel.
Omlouvám se za trochu toho populismu, ale hrůza z uvedených čísel si jej žádá. Spojenci v průběhu válečných operací v Afganistánu od roku 2001 ztratili 1908 vojáků, čili máme za celý mezinárodní kontingent necelých sto čtyřicet padlých ročně!
Nyní zpátky k úvaze, jak trestáme pachatele trestných činů v dopravě, když jsme si ukázali, že důsledky jejich protiprávního jednání jsou hrůznější, než celosvětově sledovaný válečný konflikt.
Prvním hlediskem pro úvahu o trestu shora uvedeným je povaha a závažnost spáchaného trestného činu, budeme tak zkoumat míru překročení povolené maximální rychlosti, míře nepozornosti za volantem a … následku. Pouhá materiální újma, zmačkané plechy, či zranění, nebo smrt člověka, více lidí…?
V tomto směru se mi zdá společnost v podstatě konzistentní. Naprostý odsudek nad rychle jedoucím frajírkem nejen s alkoholem v krvi, který srazí chodce, obvykle odpovídá mnohaletému trestu odnětí svobody uloženému soudem. Na straně druhé jisté pochopení pro roztržitou matku třech převážených dětí v ranní špičce do školek a škol, přehlédnuvší cyklistu na hlavní silnici. Byť i tady vyhasne jeden nevinný život, někdy přijde „jen“ dlouhý podmíněný trest. Poklidné hledisko povahy a závažnosti naruší jen občas nehody osobností populární v bulvárních médiích, jako by pro ně měla existovat jiná míra spravedlnosti (paradoxně přísnější).
Druhým hlediskem jsou poměry pachatele a jeho dosavadní způsob života a možnosti jeho nápravy. Když si vybavíte za poslední roky mediálně přetřásané tragédie na silnicích, s překvapením zjistíte, že toto hledisko takřka úplně splývá s bodem prvním. To dokládám na příbězích s následným vybržďováním pomalu jedoucích řidičů v levém pruhu na dálnicích. V několika opravdu nehorázných případech se takového jednání dopustil dle médií člověk s prestižním vzděláním, výborným zaměstnáním, vzorným rodinným zázemím…, jindy obětavý dobrovolník v mládežnickém sportu a podobně. Zkrátka, při určité míře agresivity a asociálního chování už společnost nezajímají další osobnostní rysy pachatele a volá po exemplárním trestu.
Třetí: Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele. A to mě zajímá! Ne z hlediska životní pohody odsouzeného, každý budiž svého štěstí strůjcem, ale jaký bude ten jeho život pro nás ostatní?
Vrátí se po výkonu trestu odnětí svobody a mnohaletém trestu zákazu řízení motorových vozidel na silnici lepší chodec, cyklista a řidič, tolerantní, předvídavý, ale i předvídatelný?
Pokud popisuji jisté teoretické pnutí našeho trestního práva mezi represí a restorativním pojetím, pak u pachatelů trestných činů v dopravě máme asi nejlepší sociální vzorek pro výchovné programy.
Proč ale, na rozdíl od osob závislých na alkoholu a jiných drogách, patologických hráčů, lidí vědomě se pohybujících mimo sociální i právní systém společnosti, prostitutů a lehkých žen, žebráků a nelegálních běženců nemají také „padlí řidiči“ k dispozici hustou síť různých dobrovolnických a nevládních organizací? Takových, které by se jim prostřednictvím Probační a mediační služby individuálně věnovaly po dobu třeba podmíněného trestu, ale i zákazu řízení a podobně? Tak, aby jejich služby mohl využít soud při volbě alternativního trestu.
Dosavadní nástroje na „převýchovu“ pachatelů této trestné činnosti jsou ryze administrativní a formální (typicky kurzy na „odmazávání bodů“). Neodráží pestrou paletu různorodých řidičských i lidských zkušeností, které přitom asi vedly k tragickému následku.
Na tento paradox mě laskavě upozornil legendární obhájce ve věcech trestních souvisejících s dopravou, JUDr. Karel Friml, CSc., člověk, který po desítky let nejen hájí obviněné řidiče, ale zastupuje i oběti nehod a zejména systémově se věnuje této oblasti i na mezinárodní úrovni. A má řadu podnětných nápadů, jak by během všech těch let bez řidičáku mohl být odsouzený, budoucí řidič pečlivě trénován. Za své.
Jsem zvědavý, zda advokátovy myšlenky bude některý z jím oslovených politiků realizovat.
Diskuze k článku ()