Tyto volby patří do skupiny voleb, které probíhají podle zásad poměrného zastoupení, nicméně například oproti volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR vykazují určité odlišnosti. Zvláště podle médií jde vůbec o ty nejsložitější volby, které se v České republice konají, a to nejen pro voliče, nýbrž také pro volební komise.[1][2][3] V článku bude problematika komunálních voleb vysvětlena pomocí příkladů s malou obcí. Zvláštní pozornost bude věnována přepočtu hlasů voličů na mandáty jednotlivých zastupitelů.
Kdo a jakým způsobem volí
Úvodní otázka zní, kolik voličů bude vůbec platně rozhodovat o osudu všech obyvatel dané obce. Je třeba zdůraznit, že právo volit v komunálních volbách nenáleží pouze občanům ČR, nýbrž také některým cizincům (např. občanům Evropské unie), dalšími podmínkami jsou samozřejmě věk 18 let, trvalý pobyt v dané obci, a také absence překážek výkonu volebního práva (př. výkon trestu odnětí svobody), a to podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí (dále jen „VolZast“).
Kolik obyvatel obce se nakonec stane platně hlasujícími voliči lze znázornit pomocí řetězce: počet obyvatel obce -> oprávnění voliči bez překážek výkonu volebního práva -> hlasující oprávnění voliči (ti, co k volbám přijdou) -> platně hlasující voliči. Př.: V obci žije 1 520 obyvatel, oprávněných voličů je 1 020 (zbytek jsou děti, vězni,…), k volbám přijde 620 voličů, nicméně jen 600 jich hlasuje platně.
Právě platnost hlasování voličů je u komunálních voleb problémem. Vzhledem k jejich složitosti existuje velké riziko chybovosti při vyplňování hlasovacích lístků, které je nutné vyplňovat - nestačí pouhé vhození lístku do urny. Vždy se křížkuje. Mezi hlavní důvody neplatnosti, které jsou uvedeny v § 41 odst. 2 VolZast, bude patřit zejména křížkování více volebních stran tzv. „velkým křížkem“ a také zakřížkování více kandidátů „malým křížkem“, než je počet volených míst.
Tzv. „malé křížky“ lze používat jako preferenční hlasy pro jednotlivé kandidáty volebních stran. Tyto preferenční hlasy mohou být však záludné, zvláště ve větších městech je nízká pravděpodobnost zvolení zakřížkovaného kandidáta a tzv. katapultování do zastupitelstva z případných nižších pozic na kandidátce.
Největší rozdíl oproti volbám do Poslanecké sněmovny je v tom, že volič nedisponuje pouze jedním hlasem, nýbrž má tolik hlasů, kolik je počet volených míst. Př.: Ve výše uvedené obci se volí 10 zastupitelů, každý volič má tedy k dispozici 10 hlasů. Pokud každý platně hlasující (600 voličů) využil všechny své hlasy, ve finále bude celkem počítáno se 6 000 platnými hlasy. Volič má tři možnosti postupu křížkování:
a) zakřížkuje „velkým křížkem“ volební stranu [§ 40 odst. 5 písm. b) VolZast] -> všechny jeho hlasy připadají pak zakřížkované volební straně, neboli hlas obdrží každý kandidát volební strany, počet hlasů je limitován počtem volených členů zastupitelstva. Př.: Volič zakřížkoval stranu A, na kandidátce strany je 10 kandidátů, volí se 10 zastupitelů, strana A tímto získá 10 hlasů. Pokud by bylo kandidátů u volební strany více, dostane strana A vždy maximálně 10 hlasů, tyto hlasy obdrží prvních deset kandidátů volební strany.
b) křížkuje „malým křížkem“ jednotlivé kandidáty, a to i napříč volebními stranami [§ 40 odst. 5 písm. a) VolZast] -> v tomto případě se hlasy započtou jednotlivým volebním stranám podle zakřížkovaných kandidátů. Př.: Volič označil 7 kandidátů u strany A a 3 kandidáty u strany B. Strana A tímto získá 7 hlasů, strana B získá 3 hlasy.
c) kombinuje, křížkuje „malými křížky“ kandidáty a „velkým křížkem“ jednu z volebních stran [§ 40 odst. 5 písm. c) VolZast] -> nejprve se započtou hlasy volebním stranám podle zakřížkovaných kandidátů, zbylé hlasy se započtou velkým křížkem označené volební straně. Př.: Volič zakřížkoval velkým křížkem stranu A, 5 kandidátů jednotlivě u strany B a 2 kandidáty jednotlivě u strany C. Strana B tímto získá 5 hlasů, strana C 2 hlasy, zbyly tedy 3 hlasy, které se připočtou straně A.
U možnosti a) si volič musí dávat pozor, aby zaškrtl maximálně jednu volební stranu, u možnosti b) pak musí přesně počítat, pokud využije všechny své hlasy, aby omylem neoznačil více kandidátů, než je počet volených zastupitelů, což může nastat při volbách ve velkých městech, kde se volí 40 a více zastupitelů. U možnosti c) si musí pak dávat pozor na obě nebezpečí.
Způsob hlasování v komunálních volbách je tedy zřejmě nejsložitější, nicméně se jedná o zajímavý způsob, jak namixovat zastupitelstvo alespoň podle preferovaných volebních stran. Mohou se tak odstupňovat preference voličů, popř. seřadit strany, které vadí nejméně, a ty proporcionálně do zastupitelstva dostat. Nicméně jednotliví kandidáti nevyletí tak snadno vzhůru (viz 3. krok přepočtu hlasů a přidělování mandátů). Pro účely prvotních přepočtů se zatím hlasy udělené i jednotlivým kandidátům přiřazují volebním stranám.
Přepočet hlasů a přidělování mandátů stranám a kandidátům
1. krok – 5% uzavírací klauzule
V prvním kroku je nutné eliminovat ty volební strany (a také jejich kandidáty), které ve svém souhrnu nenasbíraly alespoň 5 % platných hlasů z celkového počtu hlasů. Právě s problematikou uzavírací klauzule se pojí otázka, proč strany usilují o zaplnění kandidátky alespoň co do počtu volených členů zastupitelstva. Klíčovým je v tomto případě ustanovení § 45 odst. 1 VolZast v části „…Dále zjistí celkový počet platných hlasů pro všechny kandidátní listiny a která z kandidátních listin získala méně než 5 % z celkového počtu platných hlasů poděleného voleným počtem členů zastupitelstva a vynásobeného počtem jejích kandidátů, nejvýše však voleným počtem členů zastupitelstva.“ Jedná se o přepočet celkového počtu hlasů dané volební straně (započítání velkých i malých křížků) pro potřeby výpočtu překročení prahu 5 % a dále pro přidělování mandátů. Př.: Strana C má na kandidátce 10 kandidátů. Straně D se nepodařilo oslovit tolik potenciálních kandidátů a kandidátku sestavila pouze z pěti kandidátů. Každá ze stran obdržela před přepočtem 300 hlasů, ať už velkými či malými křížky. Přepočet u strany C podle citace vypadá takto:
obdržené hlasy / počet míst v zastupitelstvu * počet kandidátů strany (max. počet volených zastupitelů) = celkový počet platných hlasů -> (300 / 10) * 10 = 300;
pro stranu C se tedy nic nemění, kandidátku totiž zaplnila. Naopak problém bude mít strana D, neboť přepočet pro ni vypadá takto -> (300 / 10) * 5 = 150; u strany D se tedy celkový počet platných hlasů dramaticky mění v její neprospěch, po přepočtu tedy bude mít o polovinu menší počet hlasů než strana C, i když před přepočtem jich měly stejně.
Strany, kterým se nedaří zaplnit kandidátky však v praxi mívají velmi nízké šance na úspěch i bez přepočtu. Přepočet je tedy ze hry o mandáty zpravidla vyřadí úplně. Po přepočtu se dále zjišťuje, které strany překročily 5% hranici. Př.: Celkem je tedy 6 000 platných hlasů, uzavírací klauzule je 5 %, aby se strana dostala do fáze přiřazování mandátů, musí obdržet alespoň 300 hlasů. Ke stranám (a jejich kandidátům), které nepřekročily 5% hranici, se dále nepřihlíží (§ 45 odst. 1 VolZast věta druhá za středníkem).
2. krok – přiřazení mandátů stranám
Nyní je nutné u volebních stran, které překročily 5% hranici, přistoupit k přerozdělení mandátů. Př.: Hlasování dopadlo následovně (strany, které nepřekročily 5 %, jsou podtrženy):
A – 2 250 platných hlasů - 37,5 % hlasů
B – 1 500 platných hlasů - 25 % hlasů
C – 300 platných hlasů - 5 % hlasů
D – 150 platných hlasů - 2,5 % hlasů
E – 720 platných hlasů - 12 % hlasů
F – 750 platných hlasů - 12,5 % hlasů
G, H, I, J, K – vždy méně než 5 %
Strany D, G, H, I, J, K nepřekročily 5% hranici platných hlasů, a mandáty se tak budou přidělovat pouze zbylým 5 stranám (A, B, C, E, F), které dohromady získaly 91,25 % hlasů.
V tuto chvíli tedy křížkování oblíbených či významných osobností na kandidátkách mohlo pomoci volebním stranám k tomu, aby se dostaly do zastupitelstev, samotné osobnosti však vyhráno nemají, pokud se nachází v nižších patrech kandidátky (viz 3. krok).
Přerozdělování mandátů proběhne pomocí tzv. d’Hondtovy metody, která se uplatňuje u voleb podle zásad poměrného zastoupení (§ 45 odst. 1 poslední věta a § 45 odst. 2 VolZast). Celkový počet platných hlasů daných jednotlivým stranám se postupně dělí čísly 1, 2, 3 a dále vždy číslem o jedno vyšším, dělení se provede tolikrát, kolik je počet volených míst. Výsledné podíly se následně seřadí podle velikosti. Př.: Všimněme si níže uvedené tabulky, v řádcích se postupně dělí čísly označujícími daný sloupec, v prvním sloupci se dělí číslem 1, ve druhém sloupci se dělí číslem 2, atd. Vychází se z počtu hlasů, které strany obdržely (viz výše).
Dělitelé - tolik, kolik se volí členů; dělení čísly
Podíly se následně seřadí podle velikosti. Př.: Všimněme si níže uvedené tabulky, v řádcích se postupně dělí čísly označujícími daný sloupec, v prvním sloupci se dělí číslem 1, ve druhém sloupci se dělí číslem 2, atd. Vychází se z počtu hlasů, které strany obdržely (viz výše).
Horní tabulka ukazuje postupné dělení, dolní tabulka pak jednotlivým podílům přiřazuje pořadí, protože se rozděluje 10 mandátů, zajímá nás pořadí do čísla 10. K těmto podílům, jsou tedy volebním stranám přiřazeny mandáty (žlutě přiřazené mandáty). Vidíme, že strana A dokázala získat 5 mandátů, strana B 3 mandáty, strany E a F každá po jednom mandátu. Všimněme si, že strana C sice překročila 5% hranici, nicméně volební zisk jí nestačí ani na jeden mandát, neboť i její první podíl je až na šestnáctém místě (jinými slovy v desetičlenném zastupitelstvu potřebujete k zisku mandátu alespoň 10 % hlasů).
Takto bude vypadat složení zastupitelstva při zasedání (zasedací stůl ve tvaru podkovy).
3. krok – přiřazení mandátů konkrétním kandidátům
Ve standardním případě se mandáty přidělí kandidátům postupně podle pořadí na kandidátce jednotlivých volebních stran (§ 45 odst. 3 VolZast). Preference a využití malých křížků mohou hrát roli a vynést kandidáta z nižších pater do čelních pozic kandidátky. Musí však být splněna poměrně přísná podmínka uvedená v ustanovení § 45 odst. 4 VolZast. Nejdříve dojde k vydělení počtu hlasů pro volební stranu počtem kandidátů na její kandidátce. Má-li pak některý z kandidátů alespoň o 10 % více hlasů (získaných pomocí velkých křížků a zejména malých křížků), než je průměr na jednoho kandidáta podle předchozího dělení, katapultuje ho to na první místo v kandidátní listině. Je-li více takových kandidátů, katapultuje je to všechny a pořadí se určí podle vyššího počtu hlasů jednotlivým kandidátům.
Př.: Strana obdržela 1 500 hlasů, přidělují se jí (viz výše) 3 mandáty. Průměr hlasů na jednoho kandidáta je tedy 150 hlasů. Čtvrtý kandidát v pořadí na kandidátní listině pan Oblíbený musí tedy získat alespoň 165 hlasů (o 10 % více než 150), aby se dostal do zastupitelstva. Oněch minimálně 15 hlasů nad průměrem navíc musí být od voličů, kteří využili způsobu hlasování pomocí malých křížků a volili napříč volebními stranami. Zde se projevuje také další významné úskalí preferencí. Voliči, kteří totiž favorizují a označí velkým křížkem celou volební stranu, nemohou již dále v rámci této strany označovat jednotlivé kandidáty malými křížky a tyto preferovat (§ 41 odst. 3 VolZast). V tomto příkladu jsme zvolili malou obec, získat tedy 15 hlasů nad průměr nemusí být tolik obtížné, nicméně ve větších městech to již může činit problém.
Výsledky – grafy, vybrané obce a strany
Očekávaná senzace situací, kdy se favorizované osobnosti nedostaly do zastupitelstev, nejspíš nenastala. To platí především pro velké obce a města. Níže si můžeme všimnout vybraných grafů znázorňujících relativně stabilní pokles hlasů pro jednotlivé kandidáty v závislosti na jejich pořadí na kandidátce, svislá osa reprezentuje počet hlasů, vodorovná osa pořadí jednotlivých kandidátů na kandidátce, černá přímka znázorňuje hranici, kterou by jednotliví kandidáti museli překročit, aby se případně posunuli v kandidátce na čelní příčky. nejdříve větší města:
Pouze kandidát na první pozici (Tomáš Macura) dokázal překročit hranici (25 461,7 hlasů) pro skok na čelní příčku kandidátky, v jeho případě to však nebylo potřeba, neboť již na kandidátní listině byl lídrem hnutí ANO v Ostravě. Ostatní kandidáti (až na tři výjimky) nepřekročili ani hranici 24 000 hlasů. Vrcholky modré křivky pak ukazují kandidáty, kteří se v rámci svého pořadí vymykali počtem preferenčních hlasů, nicméně ne natolik relevantně, aby se černé hranici vůbec přiblížili.
U brněnské ČSSD došlo ke „katapultování“. Přidělovalo se sice 5 mandátů, nicméně kandidát s pořadovým číslem 7 (Marek Viskot) dokázal získat tolik hlasů, aby se mu podařilo překročit hranici k posunu na čelní příčku hned za lídrem kandidátky (Oliver Pospíšil), který obdržel ještě více preferenčních hlasů. I přes určité výchylky („vrcholky“) u kandidátů č. 15 a 19 dochází však dále k setrvalému poklesu preferenčních hlasů s hlubším pořadím na kandidátce.
Opět stabilní pokles preferenčních hlasů s tím, čím níže je kandidát na kandidátce umístěn. Lídři volebního uskupení (Jan Čižinský a Hana Třeštíková) získali největší počty preferenčních hlasů, kandidát s č. 10 (Lenka Burgerová) o něco odskočila svým kolegům s podobným pořadím, nicméně nepřekročila hranici pro posun na čelní příčky.
Z grafů lze vypozorovat, že právě silné osobnosti jsou (a celkem logicky) obsazovány do čelních pozic na kandidátní listině a že také dostávají největší počet preferenčních hlasů. Ve větších městech je poněkud obtížné se z nižších pozic vyšvihnout do popředí, neboť k překročení hranice pro katapultování často bývá potřeba získat navíc tisíce hlasů. V menších obcích a na vesnicích však může být situace odlišná:
Zde již můžeme vidět celkem dynamický graf. Vidíme, že hranice pro překročení je pod 300 hlasy. Mandáty (pro tuto volební stranu celkem 4) se zde rozdělovaly jen podle preferencí, přičemž nejvyšší počet hlasů obdržel až kandidát s č. 10. Do zastupitelstva se dostali ještě kandidáti s č. 3, 1 a 7. Na kandidáta č. 2 mandát nevyšel - a to i přesto, že hranici překročil.
Opět vidíme dynamický graf u ještě menší obce. Hranice pro posun do předních míst je pouhých 41,7 hlasů. Vidíme, že první dva kandidáti s nejvýhodnějším pořadím neuspěli, straně byly přiděleny tři mandáty, uspěli kandidáti č. 4, 5 a 3.
Závěr
Využití malých křížků, tedy označování jednotlivých kandidátů, zdaleka neznamená vynesení kandidáta z nižších pozic na kandidátce do popředí, jako je tomu u voleb do Poslanecké sněmovny. Systém malých křížků umožňuje spíše namixovat zastupitelstvo z různých volebních stran, učinit proporcionální volbu, dají se vytěsnit pro voliče ty nejméně oblíbené strany, volba není kategorická. Poučení může znít: je-li vám někdo z volební strany sympatický, avšak jeho pořadí na kandidátce je celkem nevýhodné, zvažte jeho označení, zejména pokud se s danou volební stranou, potažmo s čelními představiteli s nejvýhodnějším pořadím na kandidátce neztotožňujete.
Uvedené se však nemusí bezvýhradně uplatnit u menších obcí, zejména u těch, kde se většina lidí navzájem zná, kandidátky se také v menších obcích nesestavují vždy podle určité stranické příslušnosti, velmi často figurují volební strany jako „sdružení nezávislých kandidátů“, takže voliči častěji rozdávají své hlasy napříč kandidátkami a výsledek voleb může být docela překvapující.
[1]https://zpravy.aktualne.cz/domaci/kolik-lidi-volilo-spatne-udaj-pro-komunalni-volby-neexistuje/r~10ead73acb0611e88bfaac1f6b220ee8/?redirected=1539952805
[2]https://www.reflex.cz/prepocet-hlasu-komunalni-volby
[3]https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/-scitani-hlasu-v-komunalnich-volbach-patri-k-nejslozitejsim_201410100342_mtaborska
Diskuze k článku ()