V roce 2012 Nejvyšší soud rozhodnul, že vydání kolaudačního rozhodnutí o povolení užívání prostor, jež mají být předmětem nájmu, nelze považovat za odkládací podmínku, neboť jde o předpoklad platnosti právního úkonu, jehož absence má za následek neplatnost právního úkonu, kterou nelze následně zhojit. Podle současného rozhodnutí tento závěr není správný. Jde totiž o obdobnou situaci, jako je prodej věci, kterou prodávající v době uzavření kupní smlouvy nevlastní. V případě, že si účastníci sjednali, že nájemní vztah mezi nimi vznikne až po provedené kolaudaci, nevede tento postup k tomu, že předmětem právního vztahu by byl předmět právně nedovolený nebo nemožný, což by zakládalo neplatnost takového jednání.
Pokud tedy strany ve smlouvě zajistí, že účinnost smlouvy nenastane dříve, než nabude právní moci kolaudační rozhodnutí, je smlouva o nájmu nebytových prostor platná i tehdy, je-li uzavřena dříve, než bylo toto kolaudační rozhodnutí vydáno.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()