Shrnutí situace
V posuzovaném případě byl zaměstnanec/žalobce zaměstnán u zaměstnavatele/žalovaného na základě pracovní smlouvy a ačkoliv měl druh práce sjednán obecně „učitel střední školy“, měl úvazek pouze na výuku anglického jazyka. Poté co s ním však žalovaná rozvázala pracovní poměr a žalobce se u soudu domohl neplatnosti výpovědi a vrátil se zpět do práce, byl mu přidělen nový úvazek, podle nějž měl vyučovat strojní obrábění, tělesnou výchovu, strojní součásti, strojnictví apod. Tuto povinnost žalobce odmítl a po dobu kdy měl dané předměty vyučovat, nechodil do práce. Z toho důvodu dala žalovaná žalobci opět výpověď z pracovního poměru, tentokrát pro porušování povinností.
Žalobce se domáhal určení neplatnosti výpovědi a žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaná odmítla respektovat předchozí rozhodnutí soudu a účelově žalobci přidělila úvazek k výuce předmětů, pro které neměl kvalifikaci.
Soud prvního stupně a odvolací soud
Soud prvního stupně žalobě vyhověl a dovodil, že to byla žalovaná, kdo porušil povinnost zaměstnavatele, tím že žalobce nezařadila na výuku anglického jazyka, kterou vykonával
před neplatnou výpovědí, ale stanovila mu úvazek na výuce strojírenských předmětů.
Žalovaná s tímto výrokem nesouhlasila a podal odvolání.
Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce je povinen vykonávat práci podle pracovní smlouvy, nikoliv podle toho jakou konkrétní práci v rámci sjednaného druhu práce „učitel střední školy“ vykonával (vyučoval anglický jazyk). Tím, že odmítl vyučovat strojírenské předměty, se žalobce podle názoru odvolacího soudu dopustil závažného porušení povinností.
Nejvyšší soud
Žalobce se s názorem odvolacího soudu neztotožnil a namítal, že se odvolací soud nevypořádal se zjištěním soudu prvního stupně, že stanovení pracovního úvazku žalovanou bylo účelové. Odvolací soud podle jeho názoru nesprávně dovodil, že právo žalované přidělovat žalobci práci odpovídající sjednanému druhu práce je neomezené. Nevzal v úvahu, že pedagogický pracovník musí splňovat odbornou kvalifikaci pro vyučované předměty a žalovaná jej proto nemohla pověřit jinou přímou pedagogickou činností než výukou angličtiny.
Nejvyšší soud ČR se s rozsudkem odvolacího soudu neztotožnil, zrušil jej a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Své rozhodnutí odůvodnil mimo jiné následovně:
- Vzhledem k tomu, že žalobce měl sjednán druh práce „učitel střední školy“, mohla mu žalovaná přidělovat všechny práce, které odpovídaly tomuto druhu práce. Nejvyšší soud ČR dal odvolacímu soudu za pravdu v tom, že pedagogickou činnost může v souladu se školskými předpisy vykonávat v určitém oboru (i) jak pedagogický pracovník s odbornou kvalifikací pro tento obor,[1] (ii) tak osoba, které takové vzdělání nemá, avšak ve stanovené době zahájí studium za účelem získání potřebné kvalifikace.[2] Nelze tedy souhlasit s názorem žalobce, že nemohl vykonávat práci stanovenou pracovním úvazkem jen proto, že neměl odpovídající vzdělání.
- Jestliže by žalovaná postihovala žalobce za jednání, kterým se domáhá soudní ochrany svých práv, bude jednat v rozporu s ustanovením § 14 zákoníku práce.[3] I kdyby přitom nejednala v přímém rozporu se zákonem, ale přesto by jakýmkoliv způsobem žalobce postihovala, bude její jednání navíc šikanózní a tudíž v rozporu s dobrými mravy. Pokud rozhodnutí žalované sleduje uvedené cíle, tedy např. mstu za to že se žalobce domáhal svých práv u soudu, pak lze dovodit, že takové rozhodnutí nebylo přijato.
Závěr
V posuzovaném případě měl žalobce se sjednaným druhem práce „učitel střední školy“ pracovní úvazek pro výuku anglického jazyka. Podle nově přiděleného úvazku měl však vyučovat předměty, pro které neměl odpovídající vzdělání (např. strojní obrábění). Přestože tento nově určený rozsah pracovního úvazku bylo možné podřadit pod sjednaný druh práce „učitel střední školy“, nelze přehlédnout, že se tak stalo poté, co žalobce uspěl u soudu se svou žalobou na neplatnost předchozí výpovědi z pracovního poměru. Pokud žalobce dříve učil angličtinu a najednou mu byla přidělena řada jiných, navíc technických předmětů měl se odvolací soud zabývat tím, zda nejde o mstu za to, že se žalobce dovolal svých práv u soudu. Pokud by tomu tak bylo, soud by k rozvrhu práce vůbec nesměl přihlédnout a žalobce by tak nemohl porušit své povinnosti.
Zaměstnavatelé by si tak na základě tohoto rozsudku měli uvědomit, že ačkoliv jsou oprávněni zaměstnanci přidělovat práci v rámci sjednaného druhu práce, nemůžou tak svého práva využívat šikanózně jako v předmětném případě, pomstu za to, že se zaměstnanec domáhal svých práv.
Zrušený rozsudek byl vrácen odvolacímu soudu k dalšímu řízení a zbývá tedy pouze počkat, jakým způsobem se odvolací soud s právním názorem Nejvyššího soudu ČR vypořádá.
[1] § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů
[2] § 23 odst. 1 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů
[3] § 14 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce
Diskuze k článku ()