Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč.
V dané věci (sp. zn. 26 Cdo 3078/2015) šlo o uznání britského rozhodnutí, jehož předmětem byl závazek zaplatit částku 25 tisíc liber. Sporným se stalo, zda se má tato částka vzít za tarifní hodnotu, či nikoliv. Oprávněný argumentoval tím, že jde nepochybně o předmět penězi ocenitelný a že jde o součást výkonu rozhodnutí, kdy soud při vyčíslení nákladů řízení vychází z částky, která je předmětem rozhodnutí, jenž se má vykonat.
Podle soudu však jednak nejde o výkon rozhodnutí, neboť exekuční řízení je zahájeno až dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi. Řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí je oproti tomu řízením formálním a jeho předmětem je pouze posouzení, zda došlo ke splnění formálních náležitostí stanovených nařízením Rady (ES) č. 44/2001. Z uvedeného důvodu nelze předmět řízení ocenit a proto se za tarifní hodnotu stanoví částka 10 000 Kč.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()