Soudy musí dbát na to, aby se osoby s duševním postižením mohly účinně účastnit řízení

Platební rozkaz nelze vydat proti žalovanému, u nějž jsou s ohledem na jeho možné duševní postižení pochybnosti o jeho faktické schopnosti účinně se účastnit řízení a samostatně před soudem jednat.

Foto: Fotolia

II. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil napadený platební rozkaz Okresního soudu Praha-východ vydaný proti stěžovateli. Ústavní soud shledal, že vydáním platebního rozkazu okresní soud porušil základní práva stěžovatele na soudní ochranu a být přítomen projednání své věci a být slyšen, jak jsou zaručena čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 13 odst. 1 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

Stěžovatel má duševní postižení a v souvislosti s ním byl v letech 2014–2016 hospitalizován v psychiatrické nemocnici a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 z ledna 2015 byl omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý nakládat s majetkem nad 2000 Kč měsíčně. Zároveň proti němu v té době u Okresního soudu Praha-východ zahájila Městská část Praha 1 řízení na zaplacení částky 75 812 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení; ke svému návrhu městská část připojila také vyjádření stěžovatele, v němž ji informoval, že je dlouhodobě hospitalizován v psychiatrické nemocnici, ze zdravotních důvodů není schopen řešit svou finanční situaci ani její pohledávku a u Obvodního soudu pro Prahu 8 je vedeno řízení o jeho svéprávnosti, včetně přidělení opatrovníka, který pak bude řešit jeho finanční záležitosti. Okresní soud Praha-východ nehledě na toto vyjádření stěžovatele vydal v prosinci 2014 platební rozkaz proti stěžovateli, který mu doručil v lednu 2015 do psychiatrické nemocnice.

Ústavní soud se ve svém nálezu zabýval především otázkou účinné účasti osob s duševním postižením v soudním řízení. Všechny osoby se zdravotním postižením totiž mají právo na to, aby se mohly reálně účastnit řízení a uplatňovat v něm svá práva rovnoprávně s ostatními, což někdy může vyžadovat, aby v jejich prospěch byla přijata určitá procesní opatření. Ústavní soud zdůraznil, že pokud se soudního řízení účastní osoba se zdravotním postižením (a zvláště duševním postižením), které jí může ztěžovat či dokonce znemožňovat účast na řízení, a tato osoba není zastoupena právním zástupcem ani opatrovníkem, je třeba vždy zkoumat, zda je schopna sama se řízení účinně účastnit a uplatňovat v něm svá základní procesní práva. Je-li narušena její schopnost účinně se účastnit řízení, je soud povinen přijmout odpovídající opatření usnadňující jí účinnou účast a umožňující jí rovnoprávné uplatňování práv v řízení. U osob s duševním postižením, které pro své postižení fakticky nejsou schopny účastnit se řízení a samostatně jednat před soudem a které nejsou zastoupeny, bude jako takové přiměřené opatření zpravidla nezbytné ustanovit jim opatrovníka z řad advokátů. Jinak může dojít k porušení jejich práva na přístup ke spravedlnosti podle čl. 13 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a práva být přítomen projednání své věci a být slyšen podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Faktická neschopnost bránit svá práva v soudním řízení se specificky projevuje v tzv. rozkazním řízení, v němž má být vydán platební rozkaz, který v řízení představuje první úkon vůči žalovanému, jenž před jeho vydáním o řízení neví a ani se v něm dříve nemůže vyjádřit. Platební rozkaz proto nelze vydat proti žalovanému, u nějž jsou s ohledem na jeho možné duševní postižení pochybnosti o jeho faktické schopnosti účinně se účastnit řízení a samostatně před soudem jednat, a u nějž tudíž není zaručeno, že bude reálně moci podat odpor, a tak se domoci veřejného projednání věci ve své přítomnosti. I v rozkazním řízení je nejdříve třeba zkoumat, zda je žalovaný fakticky schopen jednat před soudem, účinně se řízení účastnit a uplatňovat v něm svá práva.

Právě v tom pochybil v posuzovaném případě okresní soud, který vydal platební rozkaz proti stěžovateli, aniž by se jakkoli zabýval jeho faktickou schopností samostatně jednat před soudem a účastnit se řízení. Přitom soudu byly známy informace, které takovou schopnost stěžovatele jednoznačně zpochybňovaly – z návrhu městské části a přiložených listin vyplývalo, že stěžovatel je dlouhodobě hospitalizován v psychiatrické nemocnici, kam mu ostatně okresní soud i doručoval, a že současně probíhá řízení o omezení jeho svéprávnosti, přitom podle svého vyjádření stěžovatel sám není schopen řešit své finanční záležitosti. Tyto informace však okresní soud zcela ignoroval, a tím porušil ústavně zaručená práva stěžovatele. Proto Ústavní soud napadený platební rozkaz zrušil.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články