O tom se přesvědčil zastupitel Divišova, který na svůj podnět k prošetření, zda byly finanční prostředky města za právní služby konkrétní advokátní kanceláře vynaloženy hospodárně a účelně, nedostal od předsedů finančního a kontrolního výboru žádnou reakci. Žaloba na nečinnost byla neúspěšná a nepomohl ani Nejvyšší správní soud.
Nejvyšší správní soud řekl, že žalobou na nečinnost se lze domáhat ochrany u soudu jen tehdy, pokud je správní orgán nečinný při vydání rozhodnutí, jímž má být založeno, změněno, zrušeno nebo závazně určeno právo nebo povinnost žalobce. Jestliže úkon správního orgánu nemůže zasáhnout do práv a povinností žalobce, není v pravomoci soudu poskytovat ve správním soudnictví ochranu. Navíc se žalobou na nečinnost lze domáhat pouze toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení, přičemž písemná reakce na podnět k prošetření je stanoviskem, a soud nemůže uložit správnímu orgánu povinnost vydat stanovisko. Nešlo ani o situaci odmítnutí poskytnutí informace podle informačního zákona, jelikož by šlo o vytvoření informací nových a zároveň o sdělování názoru, což jsou oblasti, na které se informační zákon nevztahuje.
Zastupiteli nijak nepomohlo konstatování soudu, že skutečně má nárok na odpověď ve lhůtě 30 dnů, když však z výše uvedených důvodů musel žalobu na nečinnost zamítnout. Správný postup k nápravě ani krajský soud ani Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 3 As 70/2015 nenaznačil.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde.
Diskuze k článku ()