Nejvyšší správní soud označil za nezákonná dvě mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví, jimiž byly (s určitými výjimkami) plošně uzavřeny mateřské školy a základní školy. Soud obdržel několik návrhů na zrušení čl. I odst. 4 (uzavření základních škol) a čl. I odst. 5 (uzavření mateřských škol) obsažených ve dvojici obdobných mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví. Mimořádným opatřením ze dne 12. 4. 2021, č. j. MZDR 14600/2021-2/MIN/KAN, se zabýval devátý senát NSS ve věci sp. zn. 9 Ao 3/2021; navazujícím mimořádným opatřením ze dne 19. 4. 2021, č. j. MZDR 14600/2021-3/MIN/KAN, se zabýval desátý senát NSS ve věci sp. zn. 10 Ao 2/2021. Oba senáty Nejvyššího správního soudu vydaly dne 2. 6. 2021 rozsudky, v nichž vyslovily nezákonnost napadených ustanovení obou mimořádných opatření. Nerozhodly o jejich zrušení, protože jejich platnost mezitím vypršela. Soud rozhodl bez jednání, neboť shledal tak závažnou vadu, že podle soudního řádu správního bylo namístě rozhodnout bez jednání.
Navrhovateli byli žáci základních a mateřských škol, jejich rodiče, mateřská a základní škola a městská část Praha 9, která tyto školy zřídila. Nejvyšší správní soud konstatoval, že rodiče dětí nemohou sami napadnout opatření, jimiž byl omezen provoz mateřských a základních škol, neboť ta nezasahují přímo do jejich práv. Zasahují však přímo do práv jejich dětí, takže rodiče mohou podat návrh jejich jménem jako jejich zákonní zástupci. Vedle dotčených žáků pak tato mimořádná opatření mohou napadnout také samy školy, jimž opatření zasáhlo do naplňování samotného smyslu jejich existence, a rovněž obec (zde konkrétně městská část), neboť její právo na samosprávu zahrnuje i péči o výchovu a vzdělávání jejích občanů.
Nejvyšší správní soud se v rozsudcích pozastavil nad tím, že zákonodárce ve zvláštním pandemickém zákoně, určeném přímo pro řešení nynější pandemie, upravil pouze omezení výuky nebo jiného provozu vysokých škol, zatímco omezování mateřských, základních a středních škol z něj vynechal. Tyto ostatní školy tak mohou být omezeny jen mimořádnými opatřeními vydanými podle § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví. Ten ovšem není určen k takto plošným opatřením. Umožnuje totiž pouze „zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami, zejména (…) uzavření (…) škol, školských zařízení (…)“. Toto ustanovení tedy dopadá jen na fyzické osoby podezřelé z nákazy. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud již dříve (viz tisková zpráva zde). Ve vztahu ke školám tak ustanovení umožňuje například uzavřít ty školy, v nichž se vyskytly osoby podezřelé z nákazy, aby se nemohly setkávat s ostatními fyzickými osobami. Nelze však na jeho základě plošně uzavřít všechny školy v České republice z preventivních důvodů, jako by všichni žáci byli předem pokládáni za podezřelé z nákazy.
Jak soud uvedl už ve svých dřívějších rozhodnutích, ani během celosvětové pandemie nelze § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví vykládat tak, že osobou podezřelou z nákazy je automaticky každý. Školy byly navíc – až na úzce vymezené výjimky – v době účinnosti těchto dvou mimořádných opatření několik měsíců uzavřeny, takže se v nich již dlouho nenacházeli žádní žáci, natož žáci podezřelí z nákazy. Ministerstvo používalo § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví tak, jako by v něm jeho úvodní pasáž („zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami“) vůbec nebyla a jako by mezi pravomoci ministerstva při epidemii patřilo obecně a bez dalších podmínek i uzavření všech škol v zemi.
Nejvyšší správní soud shrnul, že „§ 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví je ze své povahy určen spíše k časově a místně omezeným protiepidemickým opatřením, která jsou podmíněna konkrétním podezřením na výskyt nákazy u konkrétního okruhu osob. V případě škol jej tedy lze použít k uzavření škol, v nichž se vyskytly fyzické osoby podezřelé z nákazy. Nejde a nemůže jít o plošný nástroj podobný tomu, jaký má po dobu nouzového stavu k dispozici vláda (srov. § 5 a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, ve znění pozdějších předpisů), a vzhledem k úvodu samotného ustanovení jej tím spíše nelze použít k plošnému uzavření či omezení provozu všech škol, v nichž se (z pohledu doby účinnosti napadeného opatření) již několik měsíců žáci vyskytovat ani nesměli. Plošná omezení může ministerstvo mimo období nouzového stavu uplatnit na základě § 2 odst. 2 písm. f) pandemického zákona vůči vysokým školám, avšak nikoli vůči mateřským a základním školám. Proč zákonodárce nezahrnul do tohoto zákona – určeného právě ke zvládání nynější pandemie – také jiné školy než vysoké, nepřísluší soudu domýšlet. Jestliže ministerstvo zavřelo všechny mateřské školy a zavedlo rotační výuku na 1. stupni všech základních škol, překročilo tím meze, které mu pro jeho protiepidemická opatření dává zákon“.
Převzato z tiskové zprávy Nejvyššího správního soudu
Rozsudky sp. zn. 9 Ao 3/2021 a 10 Ao 2/2021
Diskuze k článku ()