V konkrétní věci, řešené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 369/2018, šlo o žádost mj. o metodiku Taktické a operativní postupy při aplikaci zvláštního zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň podle § 103 zákona č. 235/2014 Sb. Finanční úřad ji odmítnul poskytnout s tím, že jde o vnitřní akt.
Podle judikatury platí, že vnitřní akty nevyvolávají účinky navenek vůči adresátům veřejnoprávního působení. Žadatel sevšak uváděl, že tato metodická pomůcka se týká postupů Finanční správy, kterými se rozhoduje o (jeho) právech a povinnostech, a tak nemůže jít o čistě vnitřní záležitost.
Na to soud odpovídá, že pokud by poskytnutí takové informace výrazně oslabilo efektivitu kontrolní činnosti a jde o informaci vztahující se výlučně k vnitřním pokynům, nehraje roli, zda tyto informace mají vliv na práva a povinnosti adresátů právních norem. Takovou informaci úřad poskytnout nemusí.
Na druhou stranu, části předmětné metodiky, které svým zveřejněním kontrolní činnost nenaruší, poskytnout musí. Judikatura totiž také říká, že pro neposkytnutí vnitřního aktu musí být dán dostatečně legitimní důvod. Jinými slovy, pouze ty části vnitřních aktů, kde takový důvod existuje, lze neposkytnout. V tomto případě je tedy třeba poskytnout všechny části vnitřní metodiky, jejichž zveřejněním nedojde k narušení efektivity kontrolní činnosti.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()