Objektem trestného činu vydírání je svoboda rozhodování, kdy pachatel tohoto trestného činu nutí jiného k tomu, aby něco konal, a to pohrůžkou jiné těžké újmy, která je dána objektivně, ale i subjektivním vnímání poškozeného. Za pohrůžku jiné těžké újmy lze přitom považovat neoprávněné jednání pachatele, které může objektivně vést k závažné újmě zejména na cti, dobré pověsti nebo v rodinném či pracovním životě poškozeného. Musí být přitom také způsobilé vzbudit v poškozeném obavy z uskutečnění takové újmy, a to i s přihlédnutím k její závažnosti a k osobním poměrům poškozeného.
V konkrétním případě šlo o cizinku, nezletilou studentku, které měla matka vyhrožovat vyhozením z domova a odepřením další majetkové podpory. Proto odvolací senát zdůraznil, že pohrůžka jiné těžké újmy nemusí spočívat pouze v hrozbě způsobení újmy majetkové, újmy na cti, dobré pověsti, ale může směřovat právě i k rozvratu rodinného života a v tomto případě nepochybně i k existenční nejistotě a ztrátě jakéhokoli zázemí.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()