Komentář k usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 3.9.2015, sp. zn. 5 To 262/2015
V předloženém případě nalézací soud při svém hodnocení konkrétního důkazu použil velmi neobvyklou argumentaci. Dovodil, že je-li svědek přesvědčen o vině obžalovaných, je jeho výpověď nevěrohodná!
Argument o domnělém mínění svědka o vině obžalovaných jakožto důvodu vyloučení jeho výpovědi z usvědčujících důkazů je ovšem dle odvolacího soudu nepřijatelný.
Je totiž naprosto běžné ne-li typické, zdůrazňuje apelační senát, že svědci nějakých skutkových okolností, nějakého děje či jednání obviněných osob, z logiky fungování lidské psychiky na podkladě svých vjemů a svého rozumu činívají již ve chvíli pozorované události, případně i předem či posléze, ať již podvědomě či vědomě, názory o významu a smyslu pozorovaného, jejichž součástí jsou názory na otázku „viny“ jednající, posléze obviněné osoby.
Případné přesvědčení svědka o vině obžalovaného tak ani zdaleka neznamená, že svědek ať již zlovolně či bezděčně vypovídá nepravdu o svých vjemech, stejně jako hypotetická naprostá emocionální či racionální nezaujatost svědka, který z těch či oněch důvodů žádné vyhraněné postoje k otázce viny obviněné osoby nechová a žádné úvahy o povaze inkriminovaného jednání nečiní (pokud je něco takového vůbec možné), nezaručuje objektivitu či pravdivost jeho podání událostí.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()