Řidiči ujíždějící před policií ulicemi měst, fenomén, se kterým se soudní praxe vypořádala velmi přísným výkladem trestného činu obecného ohrožení.
Byl to právě Městský soud v Praze jako soud odvolací, který přišel před řadou let s konstrukcí shora uvedenou v právní větě. Je třeba si uvědomit, že takové auto řítící se zalidněnými ulicemi nepřiměřenou rychlostí, často v protisměru, bez respektování základních silničních pravidel, je cosi jako povodeň. Jako protržená přehrada.
Této argumentaci nakonec přisvědčil i Nejvyšší soud, a tak odvolací senát Městského soudu v Praze mohl odvolání obžalovaného (vedené pod sp. zn. 5 To 367/2015) „smést“ s patřičným sebevědomím: K zvláště akcentované námitce proti posouzení jednání obžalovaného jakožto zločinu obecného ohrožení odvolací soud pouze doplňuje, že dané právní posouzení plně odpovídá aktuální judikatuře Nejvyššího soudu České republiky k případům daného typu.
Pro ilustraci poukazuje na významné publikované usnesení 4 Tdo 1094/2013, jímž Nejvyšší soud judikoval, že zákonný znak trestného činu obecného ohrožení podle § 272 TrZ spočívající v tom, že pachatel „vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví“, lze naplnit nejen tím, že větší počet osob (nejméně sedmi) je konkrétně a bezprostředně ohrožen ve stejném okamžiku, nýbrž i tehdy jsou-li takto ohroženy v krátkém časovém intervalu postupně, jediným souvislým jednáním pachatele. Taková situace může spočívat např. v tom, že pachatel jako řidič osobního motorového vozu během pronásledování policejními vozidly jede v centru města i mimo obec extrémně nepřiměřenou vysokou rychlostí, přičemž v souhrnu těchto okolností, jeho jízdy, kterou reálně ohrožuje ostatní účastníky silničního provozu nebo chodce, vytvoří stav živelnosti a záměrně jej udržuje.
Diskuze k článku ()