Jedno téma spojilo dokonce dva kulaté stoly. Laický, rozuměj od profesionálních soudců odlišný prvek v soudním rozhodování.
Pro tuto krátkou úvahu bych problém rozdělil do tří různých oblastí práva.
Trestní proces se komplikuje. Nikoli kvůli procesnímu předpisu, ten nám věrně slouží již šest desetiletí, ale prudce klesá podíl „normální“, lidsky pochopitelné, jednoduché majetkové a násilné trestné činnosti. Naopak přibývá sofistikované hospodářské kriminality. Zejména u těch závažných zločinů významné procento jednání obžalovaných vyžaduje před nařízením hlavního líčení pečlivou přípravu předsedy senátu, včetně studia speciálních ekonomických, bankovních, burzovních a investičních postupů a pojmů, což u přísedících nemůžeme vůbec požadovat. Zejména, mají-li zůstat těmi laiky zvolenými obcí, jak předpokládá zákon. Je ale potom vůbec možné v dnešní komplikované době trvat na rovnosti hlasů členů senátu? To ostatně obžalovaní, zejména tzv. bílé límečky, čím dál častěji namítají.
Ve stále častější hospodářské kriminalitě přibývá navíc velmi obsáhlých spisů, kde jen projednání v přípravném řízení shromážděných důkazů trvá řadu dnů, leckdy týdny. Není ovšem divu, že přísedící, mající své normální zaměstnání, takové kauzy odmítají, čímž stoupá procento sporů, v nichž rozhodují většinově starobní důchodci, jediní přísedící, kteří ochotně vyhoví potřebám soudu.
Nejčastěji lze zaslechnout návrhy, aby laický prvek v trestním řízení soudním zůstal zachován jen u trestných činů s následkem smrti, kde jde o lidsky pochopitelnou tragédii a tak váha občanského postoje a odpovědnosti soudce-laika je jistě vnímána na roveň profesionálního soudce.
Každopádně dominuje mezi odborníky představa razantním způsobem počet přísedících v trestní oblasti omezit.
V netrestní oblasti zůstávají přísedící ve věcech pracovního práva, což provozně soudům způsobuje ještě větší potíže. Zajištění přísedících v jinak důsledně samosoudcovském občanskoprávním rozhodování znamená často reálné průtahy v řízení, ostatně soudní statistiky dokládají, že pracovněprávní spory bývají mezi těmi nejdéle trvajícími. Jistě k tomu přispívá i typová obtížnost těchto sporů, ale za čtvrtstoletí v justici mohu dosvědčit, že civilní kolegové považují organizaci senátních jednání za jednoznačný důvod k prodloužení sporu.
Až na výjimky většina debatujících byla pro úplné zrušení laického prvku v pracovně-právních sporech.
Kárné řízení bylo samostatným tématem kulatého stolu. Složení senátů, v současnosti nebývale početných, šestičlenných, bylo jedním z hlavních bodů debat. Nesmírně cenné bylo svědectví několika soudců, kteří v kárných senátech zasedali a popisovali zejména působení akademiků v senátech. Oceňovali jejich zájem, aktivitu, snahu proniknout do podstaty problému každého případu, shodli se však zároveň na tom, že z hlediska výsledku při hlasování o vině a pak o trestu byl jednoznačně neutrální. Zkrátka, nepřinesli nějaký jiný, nový pohled na věc. A tak se představitelé justice shodovali s ministerstvem na tom, že do budoucna je třeba prvostupňové kárné senáty zase zeštíhlit.
Zdá se, že laický prvek v soudním rozhodování prochází krizí v celé moderní společnosti, třeba ve Francii[1]. Spory o to, zda využít práva na porotu, či raději zvolit „bench trial“ profesionálních soudců se vedl v USA již od šedesátých let, kdy akademické výzkumy ukázaly, že na straně jedné se laickým porotám vyhýbají pachatelé odporných zločinů, příslušníci menšin a recidivisté, na straně druhé pro ty ostatní byla tehdy pravděpodobnost odsouzení u porot jen 64,4 %, zatímco u profesionálního soudce 83,3 %[2].
Píší se nové procesní předpisy, asi nová úprava kárného řízení soudců a státních zástupců, kolik odborníků v exekutivě a legislativě má promyšleno, kam se má naše republika vydat, pokud jde o laický prvek v soudním řízení?
[1] http://jinepravo.blogspot.com/2019/01/na-prisedicich-nezalezi-alespon-ve.html
[2] Dle James A. Inciardi: Trestní spravedlnost, Vickoria publishing a.s., 1994, str. 442 a násl.
Diskuze k článku ()