Současný stav nouze a situace kolem infekčního onemocnění COVID-19, které způsobuje nový koronavirus SARS-CoV-2, dělá většině zaměstnavatelů vrásky na čele, otevřeně se dokonce hovoří o propouštění v celé řadě hospodářských odvětví. Najdou se však i tací zaměstnavatelé, kteří nechtějí – nebo si dokonce nemohou dovolit – přerušit nábor nových zaměstnanců, ať už z jakéhokoli důvodu.

Před uzavřením samotné nájemní smlouvy dochází mezi pronajímatelem a nájemcem často k dohodě o základních podmínkách nájmu v podobě tzv. „head of terms“.[1] Strany si jimi potvrzují zájem nájemní smlouvu v budoucnu uzavřít a předběžnou dohodou o hlavních bodech spolupráce konstruují základní schéma budoucího nájmu prostoru sloužícího podnikání. Co by proto v head of terms týkajících se komerčního nájmu nemělo chybět a k čemu smluvním stranám jejich uzavření vůbec slouží?

Dne 1. ledna 2020 nabývá účinnosti novela zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), s níž je spojeno zavedení elektronické neschopenky (dále jen „eNeschopenka“). Změny se dotknou pojištěnců, zaměstnavatelů i lékařů.

Dosavadní právní úprava taxislužby se ve spojení s rozšířením poskytování přepravy prostřednictvím mobilních aplikací, jako je Uber, ukázala být nedostatečnou. Důvodem toho je nejen potřeba zlepšit vynutitelnost dodržování povinností dopravců a řidičů, které jsou v současnosti plošně porušovány, ale i společenský vývoj, a s tím spojený zájem cestujících o přepravu prostřednictvím moderních platforem.