Zejména evropská integrace spojená s volným pohybem zboží, osob, služeb a kapitálu vyvolává růst vzájemného kontaktu, obchodu a právních poměrů mezi subjekty z rozličných zemí. Samozřejmě celá řada těchto kontaktů je naprosto bezproblémová, ale některé styky končí ingerencí soudu. S tím pak také narůstá objem věcí tzv. s cizím prvkem, kdy se dokonce již stává i to, že české soudy vyřizují věci, kde jsou účastníci z cizozemí.[1]

V souvislosti s připravovanou novelou zákona o soudech a soudcích opětovně vyvstala otázka ústavních souvislostí opakovaného výkonu funkce předsedy a místopředsedy soudu. Jedná se o variaci na téma deset let starého nálezu Ústavního soudu, který doposud vyvolává emoce.

Přelom letošního září a října přinesl účinnost několika pronikavých změn, které významným způsobem ovlivní činnost justičních orgánů, přičemž mám za to, že změna bude mít značný dopad také na účastníky řízení. Ač změn byla provedena celá řada, ve svém příspěvku se zaměřím na velmi významnou systémovou změnu stran placení soudních poplatků.

Příspěvek se stručně zabývá případem A. F., který byl v roce 1951 zadržen Státní bezpečností, následně za nevysvětlených okolností v uherskohradišťské věznici zemřel a jehož rehabilitace se od roku 2013 domáhá jeho syn. Předchozí rozhodnutí obecných soudů, které vyslovily neúčast otce stěžovatele na soudní rehabilitaci podle § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny zrušil nálezem 20. října 2015 Ústavní soud v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 2887/14.

Příspěvek rozebírá problematiku sociálních práv na půdorysu Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Neboť sociální práva jsou v Listině upravena v pohyblivém rozpětí a jsou determinována zákonnou prováděcí úrovní,[1] věnuji pozornost právě jednotlivým klíčovým zákonům, které sociální práva upravují.